V následujících řádcích si přiblížíme rappera z Harlemského „Uptown“ sektoru, nazývaného „Danger zone“, což je část New Yorku mezi „139 street a Lenox Avenue“

V těchto místech Big L (vlastním jménem Lamont Coleman) vyrůstal a pral se s nepřízní osudu jednoho z nejtvrdších Amerických ghett vůbec. V místech, kde jsou vraždy a nekončící přestřelky na denním pořádku. Právě zde si razil mladý „Lamont“ svou cestu životem, kterou se stal nakonec rap. Právě ten ho měl dostat ven z ghetta.

Big L se narodil 30. května 1974. Nejdříve byl v okolí znám také pod přezdívkami „Big L Corleone a „The Devil’s son“ , podle čehož také vznikl jeden z jeho nejslavnějších tracků „Devil’s son“, který nahrál již pod „Columbia Records“, se kterým podepsal smlouvu v roce 1993, ale song byl velmi brzy stažen s rádií kvůli příliš tvrdým lyrikám. Jeho první song však spatřil světlo světa již o rok dříve. Byl to song s názvem „Yes You May(remix)-1992“.
Již od první sekundy této nahrávky byl poznat jeho neuvěřitelný talent a cit pro hudbu vůbec.

Zatím je ale znám především díky svému vytříbenému freestylu a storytellingu, se kterým válcuje své protivníky v battlech, v okolí svého bydliště.

Jeho kariéra se naplno rozjíždí až v roce 1995, po vydání debutového alba pod názvem „Lifestylez Ov Da Poor & Dangerous“, které je sice komerčním trhem absolutně ignorováno, ale časopis „The Source“ mu dává jako hodnocení 4 mikrofony. Pro vaší informaci - Alba, které dostanou 5 micu jsou považovány za klasiky. Jeho debut se stává jednou z nejuznávanějších undergroundových nahrávek vůbec. Big L si z komerčního neúspěchu nedělá hlavu, protože jeho snem a náplní bylo „dělat rap pro lidi kteří ho milují a berou jako poslaní“. A tím se také řídil, i přes to že mu byla vypovězena smlouva u „Columbia Records“ a to právě díky komerčnímu neúspěchu. To ho neskolilo a pokračoval ve svém snažení dále - Následoval jeho nejznámější, sedm minut dlouhý „freestyle“ , v té době ještě s nepříliš známým "Jay-Z(ím)", který proběhl v „Stretch and Bobbito Show in NYC“.

Big L zakládá spolu s „Show, AG, Buckwild, Lord Finess, Fat Joe, OC a Diamondem“ skupinu po názvem „D.I.T.C“(Diggin’ In The Crates). Začínají vydávat nespočet remixů a čas od času i nějaký ten track. S těmito nahrávkami poté cestují do Amsterdamu a Japonska.

Z koncertu v Amsterdamu vychází 1.srpna 2000 album, které nese název „Live from Amsterdam“ – Jak se ale později dozvíme, jeho vydání se Big L již nedožije.
Jeho největší úspěch však přichází až se songem „Ebonics“, který má být jakýmsi zhudebněním pouličního slovníku a byl nahrán v létě roku 1998. Je považován za jeho nejlepší práci, jak podle kritiků, tak také dle hodnocení fanoušků. Big L se začíná pomalu prosazovat a začíná nahrávat další nahrávky, ze kterých poté z většiny vyjde jeho první oficiální posmrtné album „The Big Picture“ – to vychází stejně jako „Live from Amsterdam“ 1.srpna 2000. Druhé oficiální posmrtné album vyjde 2007, pod produkcí „DJ Premiera“.

15.2., roku 1999 v podvečer, vydechl Big L naposledy. Bylo to pouhý týden před podpisem smlouvy s „Jay-Zího“ labelem „Roc-A-Fella“ a kdo z nás ví, kde by byl dnes, kdyby dostal příležitost se více prosadit. Ale i přes toto vše po sobě nechal velký odkaz a to nejen v hudbě, ale především jako člověk, který i přes všechny úzkalí zůstal sám sebou, zůstal „skutečným“ a šel za svým snem, který se mu splnil - tímto snem bylo „dělat rap pro lidi kteří ho milují, kteří ho berou jako poslání“ a to se také stalo. Osudnými se mu stali ulice ve kterých vyrůstal, o kterých rapoval a se pral s nepřízní osudu - ulice jednoho z nejtvrdších ghett celé Ameriky, známého jako „Danger zone“. Byl sedmkrát zasažen do hlavy a hrudníku, pouhý blok od svého bytu.

Svět tímto dnem přišel o dalšího cenného člověka a rappera, který nebude chybět pouze fanouškům, ale celému světu. O člověka, který si razil vlastní cestu za svým snem, dokud se mu ho nepovedlo naplnit - tím snem bylo „Dělat rap pro lidi kteří ho milují, kteří ho berou jako poslaní“ - „R.I.P Big L“