zavřít
Upravit životopis

Životopis

Nejproslulejší dánský režisér si vysloužil mnoho přívlastků – provokatér, kontroverzní, enfant terrible (postrach společnosti) a další… Ať už každé z těchto jmenovaných slov nese v sobě jakýkoliv kus pravdy, jistě víme jen jedno. Jeden z nejdiskutovanějších režisérů současnosti dokáže na plátna kin přivést taková díla, která šokují. Mnoha lidem skoro vyráží dech, usadí je do křesel a napumpuje je takovou dávkou „filmového kouzla“, že se pak z těch křesel těžko vstává.

Lars má své zatvrzelé odpůrce a skalní fanoušky. Rozhodně bychom ho těžko mohli považovat za režiséra komerčního, „popcornového“, nebo toho, co si své odehrává nenápadně někde vprostřed filmové vřavy. Právě naopak, vybočuje z řady tak mnoho, jak mu to jen okolnosti dovolují.

Nabízí se otázka, zda to je správně. No řekněte sami. Splýváte raději s davem, nebo z něho nějakým způsobem vyčníváte? Odpověděli jste za A? Pak Vás pravděpodobně jeho vizuálně velkolepá díla příliš nezaujmou a měli byste zůstat u zvučných jmen typu Spielberg, Zemeckis apod., kteří režírují neméně kvalitně, avšak více dostupně širší veřejnosti.

Pokud odpovídáte za B, možná jste další z milovníků významného Larse, snad jste potencionálním fanouškem, přestože dodnes vlastně nevíte, co ten Trier zrežíroval… V tom případě (a samozřejmě i v případech jiných) byste měli několik příštích minut strávit pročtením si následujících řádků.

Příběh sympatického filmaře započal v dánské Kodani roku 1956, kdy se narodil malý nadaný chlapec, o němž ještě nikdo netušil, že bude mágem ve filmovém oboru, který si bude zahrávat s divákovou myslí jako žonglér s míčky. První kameru dostal Lars von Trier již v deseti letech a zanedlouho poté natočil jednominutový animovaný snímek Výlet do Squashlandu. Filmová škola, a to přímo studium režie na Dánské filmové akademii, musela logicky přijít Larsovi do cesty. K jednoduššímu nastoupení na fakultu mu pomohla absolutní prvotina Orchidégartneren – Pěstitel orchideí (1977).

Publiku se ale předvedl až celovečerním počátkem evropské trilogie Prvek zločinu (The Element of Crime), výjimečnou detektivkou, jež mu vynesla uznání kritiků a především ocenění na filmovém festivalu v Cannes roku 1984. Cena byla udělena za techniku a od poloviny 70. let byla první cenou pro dánský film. Tak je pochopitelné, že především u národních fanoušků započalo zvídavé sledování Larsovi osobnosti a kariéry.

Evropská trilogie pokračovala dílem druhým – Epidemie (1987). Pokračování však, i přes očekávané oficiální promítání v Cannes, bylo přijato mnohem vlažněji než díl první a nedostalo se mu zdaleka takového ohlasu. Odvážný Trier však není povahy, která se tak rychle vzdává, a tak se o čtyři roky později dostala na plátna slavná Evropa – třetí díl evropské trilogie, který byl, co se ocenění týče, tím nejúspěšnějším. I když ceny nebyly těmi hlavními zmiňovaného filmového festivalu, rozhodně zajistily, že von Trierovo jméno již nebylo neznámé nikomu, kdo se jen trochu zajímal o filmové dění. (Za zmínku jistě stojí jedno jméno, které má s Trierem mnoho společného. Spisovatel Niels Vorsel spolupracoval s Trierem na nejednom scénáři – Prvek zločinu, Epidemie…)

Zlom, který způsobil „profláknutí“ režisérova jména všemi směry, nastal v roce 1994, kdy se ukázal světlu světa kultovní seriál, vyslouživší si přívlastek evropský Twin Peaks, Království. Navazující Království II vzniklo o tři roky poté. Hororová a mystická atmosféra z nemocničního prostředí jistě "dostane" i nejotrlejší povahy.

Již kultovní kontroverzní snímek Prolomit vlny (1996) slavil nečekaný komerční úspěch. Melodrama se v médiích označovalo mnoha přívlastky, nejopakovanějšími byly však: vizuálně úchvatný, vizuálně velkolepý atd. A chtěli jej vidět i ti, co dříve Larsovi tak úplně neholdovali.

Idioti, „šílená režisérová hra“, zajistili Trierovi spoustu řečí a ohlasů, jak kladných, tak záporných. Není se čemu divit, dodnes zlí jazykové tvrdí, že se dánský filmař vyloženě vysmíval handicapovaným lidem. Film, taktéž promítán v Cannes, byl tak jedním z největším šoků, které kdy Lars kritikům i divákům připravil.

Nesmím opomenout zmínit muzikální snímek (2003), který taktéž odvysílala Filmový klub ČT. Hlavní role se ujala snad nejvýznamnější severská umělkyně a zpěvačka Björk a představuje zde chudou dívku z Československa, která musí překonávat těžké životní nástrahy. Snímek je znám pod titulem Tanec v Temnotách a snad díky své neuvěřitelné dojemnosti a citlivosti triumfoval na festivalu v Cannes.

Přichází na řadu Hra na schovávanou. Ne, tentokrát se nejedná o název filmu, ale o nápaditou hru ještě nápaditějšího filmového provokatéra. Ten si usmyslel, že trochu popožene filmovou nudu a zahraje si hru s vlastními diváky. Tak je donutí, aby jejich zapojení do filmu a do děje příběhu bylo co nejaktivnější a nejhlubší. Vytvořil tak hru s názvem The Lookeys. Spojení slov hledat a klíče nám přináší vlastně docela jednoduchá pravidla. Herním polem je sám film, figurkami jsme vlastně my, diváci, a kostkou je tentokrát náš postřeh, mozek, snad i fantazie. Lookey můžeme volně přeložit jako „rušivý vizuální prvek“. A tyto rušivé prvky ukryl Lars do svých filmů. Našim úkolem je najít je. Abychom byli trochu motivováni, první dánský divák, který tyto skryté „filmové rušiče“ odhalí, bude mít nejen možnost zahrát si v novém Trierově hororu, ale navíc dostane částku ve výši asi 100000 Kč. Prvním filmem, který "skrývačky" obsahuje, je novinka The Boss of it All. Nevíme, zda „rušivým vizuálním prvkem“ je osoba, obraz visící na stěně, zvíře či květina… Tím to je zajímavější. Hádejme, hledejme, hrajme si. Jak se říká, kdo si hraje, nezlobí. V tom případě by Trier byl andělem… :)

Co nevyhnutelně muselo přijít, bylo vydání knihy o tak výrazné osobnosti, jako je Lars von Trier. Biografii sepsal filmový historik a režisérův přítel i učitel Peter Schepelern a dal jí titul: Lars von Trier a jeho filmy. V ČR si knihu můžete díky překladu Roberta Novotného pořídit také, a to s mottem nakladatelství Orpheus, které knižní představení filmaře přineslo na trh roku 2004. Celých 228 stran Vám jistě přinese mnoho zajímavého.

V současné době Trier „navazuje“ na úspěšnou evropskou trilogii trilogií americkou. Ta započala roku 2003 významným snímkem, kde si tvůrci pohrávají s vizuálností, Dogville. V hlavní roli překvapila Nicole Kidman. Pokračovaní nese název Manderlay a na plátnech kin se objevilo o dva roky později. Kidmanovou však již nahradila Bryce Dallas Howard, známá hlavní rolí z Shyamalanova filmu Vesnice. Třetí díl prozatím ještě Trier neupustil ze svých rukou mezi veřejnost, jistě se však máme na co těšit. Jasné je však, že i v tomto očekávaném snímku budou hrát hlavní roli herecké výkony a divákova mysl, to ostatní tak bude muset ustoupit do pozadí. Kulisy, filmová studia a dekorace – to všechno pravděpodobně nebude příliš nákladné. :)

Lars mimo jiné točí i mnoho TV filmů, například Medea, D-dag nebo Den D – střihačův sestřih. Nezůstal pozadu ani, co se dokumentů týká a v roce 2003 uvedl svůj první a prozatím poslední dokument Pět překážek.

Mohli by vás také zajímat…