Lassana Diarra je francouzský fotbalista, jehož rodiče pochází z Mali. Narodil se však již ve Francii a to v Paříži 10. března roku 1985. Do konce roku 2008 zářil v dresu Portsmouthu, ale poté o něj projevil zájem Real Madrid a po dlouhých...
Životopis
Lassana Diarra je francouzský fotbalista, jehož rodiče pochází z Mali. Narodil se však již ve Francii a to v Paříži 10. března roku 1985. Do konce roku 2008 zářil v dresu Portsmouthu, ale poté o něj projevil zájem Real Madrid a po dlouhých vyjednáváních se stěhoval Francouz do Realu Madrid. Obvykle nastupuje na pozici defenzivního záložníka, také se však několikrát objevil na pozici pravého beka, to hlavně v Chelsea a francouzské reprezentaci. Díky svému vzezření dostal přezdívku "nový Makelele", dále se mu také říká "kladivoun", díky jeho obrovské vůli, poněvadž jde do každého souboje po hlavě.
Začátek jeho kariéry však nebyl příliš veselý. V mnoha klubech ho nechtěli kvůli jeho postavě. Prvně ho odmítli v Nantes kvůli výšce 170 cm a váze 57 kg, protože by prý neměl šanci na úspěch. Lassana to chtěl zkusit v Le Mans, zde ho také odmítli s tím, že nemají zájem se o něj starat a čekat, co z něj nakonec bude. Naštěstí pro Diarru ho vzali v Le Havru a tady odstartoval svou zajímavou fotbalovou kariéru. Tento francouzský tým hrál v té době druhou nejvyšší francouzskou fotbalovou soutěž a Diarra odehrál za sezonu 29 zápasů, povětšinou nastupoval na postu defenzivního záložníka to mu již zůstalo. Rychle se dostal do reprezentace do 21 let, kde ukázal své kvality. V té době jej začala sledoval londýnský Chelsea, ve které pomalu stárl Makelele. Právě Diarra se měl stát jeho nástupcem a proto ho Blues koupili z Francie za milion liber v červenci roku 2005.
V Chelsea se stal hned členem prvního mužstva, bohužel se na hřiště moc nedostával. Jeho debut v modrém dresu přišel v říjnu 2005, kdy vyběhl k zápasu Ligy mistrů proti Betisu Sevilla, Chelsea triumfovala 4-0. Pomalu si také začal zvykat na pozici pravého beka, poté však byl přesunut do rezervy londýnského týmu. Stal se hvězdou v třetím kole FA Cupu proti Huddersfieldu, kdy ho chvíli spoluhráči, manažeři i média. Na konci sezony odehrál v lize dva kompletní zápasy proti Blackburnu a Newcastelu, to vše díky rotacím v sestavě Josého Mourinha. Stal se nejlepším mladým hráče Chelsea toho roku a pořád více a více se v zápasech přesouval na post pravého beka. Odehrál celé zápasy s Blackburnem Rovers, Charltonem Athletic a Middlesbrough, také nastoupil ve finále Carling Cupu proti Arsenalu na Millennium Stadium. Začaly se však objevovat zprávy, že se o něj zajímá Arsenal, po sezoně se vše stalo skutečnosti a za nezveřejněnou částku odešel na sever Londýna. Zde odešel opravdu na poslední chvíli, pár hodin před konce přestupního termínu. Arsene Wenger ho nazval "multifunkčním hráčem", díky jeho velké univerzálnosti. Debut si odbyl proti Seville v Lize mistrů, první celý zápas odehrál v ligovém poháru s Newcastelem a v lize poprvé nastoupil proti Aston Ville. Jenomže Diarra začal být netrpělivý a chtěl hrát, proto zvolil cestu přestupu do Portsmouthu, kde zamířil v lednu 2008 za 5,5 milionů liber.
V Portsmouthu si zvolil číslo 6 a pro anglická média prozradil, že odešel hlavně proto, že se chce dostat do výběru francouzského kouče pro EURO 08. První zápas odehrál proti Derby na Fratton Parku a přispěl k výhře 3-1. Následně skóroval v zápase FA Cupu proti Plymouthu, o dva týdny později vsítil branku Boltonu a v dalším průběhu sezony výrazně napomohl Pompeys k zisku nejstarší fotbalové trofeje světa. Do nominace Francie se dostal a jeho rozhodnutí přestoupit do Arsenalu se ukázalo jako správné. Na začátku nové sezony neproměnil penaltu v rozstřelu v zápase Community Shield proti Manchesteru United, kteří nakonec triumfovali. 18. září vstřelil první branku Pompeys v evropském poháru a o deset dní později dostal první červenou v Premier League. Poté se stal nedílnou součástí Portsmouthu a podával vyrovnané výkony. 17. prosince 2008 Portsmouth potvrdil, že prodává Diarru do Realu Madrid, ten pár dní mlčel a až 21. 12 vše také potvrdil a Diarrovi se splnil sen. Přestupová částka se odhaduje na něco kolem 20 milionů liber.
Lassana Diarra má zkušenosti i s reprezentací. V reprezentaci do 21 nastoupil osmkrát, nejvíce se mu povedl kvalifikační zápas proti Anglii v roce 2005, kdy vybojoval skvělým sólem penaltu, kterou Francouzi proměnili a vyrovnali na konečných 2-2, vše se odehrálo v nastaveném čase. Trenérem Raymondem Domenechem byl nominován na kvalifikační utkání v Litvě v roce 2007, kde nastoupil vedle Jeremyho Toulalana. Následně byl nominován na přátelské utkání proti Rakousku a díky svým vyrovnaným výkonům v roce 2008 byl povolán na EURO 2008, kam se dostal na úkor například Djibrila Cisseho a Mathieua Flaminiho. Francie se však nedostala ze skupiny, což bylo považováno na neúspěch. Naštěstí pro Diarru ukončil reprezentační kariéru Makelele a v srpnu se dostal znovu do nominace na utkání proti Švédsku.
Začátek jeho kariéry však nebyl příliš veselý. V mnoha klubech ho nechtěli kvůli jeho postavě. Prvně ho odmítli v Nantes kvůli výšce 170 cm a váze 57 kg, protože by prý neměl šanci na úspěch. Lassana to chtěl zkusit v Le Mans, zde ho také odmítli s tím, že nemají zájem se o něj starat a čekat, co z něj nakonec bude. Naštěstí pro Diarru ho vzali v Le Havru a tady odstartoval svou zajímavou fotbalovou kariéru. Tento francouzský tým hrál v té době druhou nejvyšší francouzskou fotbalovou soutěž a Diarra odehrál za sezonu 29 zápasů, povětšinou nastupoval na postu defenzivního záložníka to mu již zůstalo. Rychle se dostal do reprezentace do 21 let, kde ukázal své kvality. V té době jej začala sledoval londýnský Chelsea, ve které pomalu stárl Makelele. Právě Diarra se měl stát jeho nástupcem a proto ho Blues koupili z Francie za milion liber v červenci roku 2005.
V Chelsea se stal hned členem prvního mužstva, bohužel se na hřiště moc nedostával. Jeho debut v modrém dresu přišel v říjnu 2005, kdy vyběhl k zápasu Ligy mistrů proti Betisu Sevilla, Chelsea triumfovala 4-0. Pomalu si také začal zvykat na pozici pravého beka, poté však byl přesunut do rezervy londýnského týmu. Stal se hvězdou v třetím kole FA Cupu proti Huddersfieldu, kdy ho chvíli spoluhráči, manažeři i média. Na konci sezony odehrál v lize dva kompletní zápasy proti Blackburnu a Newcastelu, to vše díky rotacím v sestavě Josého Mourinha. Stal se nejlepším mladým hráče Chelsea toho roku a pořád více a více se v zápasech přesouval na post pravého beka. Odehrál celé zápasy s Blackburnem Rovers, Charltonem Athletic a Middlesbrough, také nastoupil ve finále Carling Cupu proti Arsenalu na Millennium Stadium. Začaly se však objevovat zprávy, že se o něj zajímá Arsenal, po sezoně se vše stalo skutečnosti a za nezveřejněnou částku odešel na sever Londýna. Zde odešel opravdu na poslední chvíli, pár hodin před konce přestupního termínu. Arsene Wenger ho nazval "multifunkčním hráčem", díky jeho velké univerzálnosti. Debut si odbyl proti Seville v Lize mistrů, první celý zápas odehrál v ligovém poháru s Newcastelem a v lize poprvé nastoupil proti Aston Ville. Jenomže Diarra začal být netrpělivý a chtěl hrát, proto zvolil cestu přestupu do Portsmouthu, kde zamířil v lednu 2008 za 5,5 milionů liber.
V Portsmouthu si zvolil číslo 6 a pro anglická média prozradil, že odešel hlavně proto, že se chce dostat do výběru francouzského kouče pro EURO 08. První zápas odehrál proti Derby na Fratton Parku a přispěl k výhře 3-1. Následně skóroval v zápase FA Cupu proti Plymouthu, o dva týdny později vsítil branku Boltonu a v dalším průběhu sezony výrazně napomohl Pompeys k zisku nejstarší fotbalové trofeje světa. Do nominace Francie se dostal a jeho rozhodnutí přestoupit do Arsenalu se ukázalo jako správné. Na začátku nové sezony neproměnil penaltu v rozstřelu v zápase Community Shield proti Manchesteru United, kteří nakonec triumfovali. 18. září vstřelil první branku Pompeys v evropském poháru a o deset dní později dostal první červenou v Premier League. Poté se stal nedílnou součástí Portsmouthu a podával vyrovnané výkony. 17. prosince 2008 Portsmouth potvrdil, že prodává Diarru do Realu Madrid, ten pár dní mlčel a až 21. 12 vše také potvrdil a Diarrovi se splnil sen. Přestupová částka se odhaduje na něco kolem 20 milionů liber.
Lassana Diarra má zkušenosti i s reprezentací. V reprezentaci do 21 nastoupil osmkrát, nejvíce se mu povedl kvalifikační zápas proti Anglii v roce 2005, kdy vybojoval skvělým sólem penaltu, kterou Francouzi proměnili a vyrovnali na konečných 2-2, vše se odehrálo v nastaveném čase. Trenérem Raymondem Domenechem byl nominován na kvalifikační utkání v Litvě v roce 2007, kde nastoupil vedle Jeremyho Toulalana. Následně byl nominován na přátelské utkání proti Rakousku a díky svým vyrovnaným výkonům v roce 2008 byl povolán na EURO 2008, kam se dostal na úkor například Djibrila Cisseho a Mathieua Flaminiho. Francie se však nedostala ze skupiny, což bylo považováno na neúspěch. Naštěstí pro Diarru ukončil reprezentační kariéru Makelele a v srpnu se dostal znovu do nominace na utkání proti Švédsku.
