Od svých šesti let navštěvovala hereckou školu a pak přešla na baletní školu při Švédské královské opeře, kde účinkovala mj. v Madame Butterfly.

Roku 1964 se stala členkou Královského dramatického divadla ve Stockholmu, na jehož scéně hrála mj. pod režijním vedením Ingmara Bergmana v Ibsenově Divoké kachně.

Ve filmu začínala jako dětská hvězda, ale do mezinárodního povědomí se zapsala na sklonku 60. let díky spolupráci s režisérem Vilgotem Sjömanem; v jeho eroticky a politicky provokativních výpovědích o intimních vztazích současné mládeže Jsem zvědavá - žlutě a Jsem zvědavá - modře vytvořila ústřední postavu frivolní dívky Leny, která prožívá nevázaná sexuální dobrodružství v nejrůznějších prostředích švédské společnosti.

Svůj komediální a pěvecký talent skvěle uplatnila v úloze rozpustilé a vynalézavé Fridy, pokoušející se různými způsoby osvobodit trestance, v satirické frašce Propusťe vězně ven, jaro je tady (r. T. Danielsson).

Jako charakterní film. herečka zaujala zejména v psychologickém dramatu Podzimní sonáta (r. I. Bergman), kde ztělesnila duševně a tělesně postiženou Helenu, o kterou se stará její starší sestra (Liv Ullmannová), když ji matka, slavná pianistka (Ingrid Bergmanová), umístila do ústavu.