Jeden z nejúspěšnějších komediálních režisérů hollywoodské historie (celým jménem Thomas Leo McCarey) začal v roce 1920 pracovat jako asistent režie pro Toda Brow-ninga. Posléze přešel do studia Hala Roache, pro něhož pracoval jako gagman, a postupně začal produkovat a režírovat klasické dvou-cívkové grotesky. Podle některých pramenů právě on vytvořil komickou dvojici z Laurela a Hardyho (tato zásluha bývá tradičně připisována Macku Sennettovi).

Do konce 20. let se stal zástupcem šéfa produkce pro celé studio. Ve zvukové éře již natáčel především celovečerní filmy, přičemž spolupracoval s řadou největších komediálních hvězd té doby, mj. Eddiem Cantorem (Jejítoreador), bratry Marxovými (Kachnípolévka), W. C. Fieldsem (Šest z jednoho těsta) či Haroldem Lloydem (Mléčná dráha). Za bláznivou komedii Nahá pravda (1937) s Carym Grantem získal svého prvního Oscara za režii. Natáčel také úspěšné romantické a sentimentální příběhy: klasická romance Krajkový šátek (v České televizi uvedená pod názvem Milostný románek, 1939) se dočkala dvou remaků: jeden natočil sám McCarey pod názvem Nezapomenutelná láska v roce 1957, druhý pod názvem Milostná aféra (1994) vytvořil Glenn Gordon Caron až po režisérově smrti.

Zlatý glóbus a Oscary za režii a za námět McCarey získal za příběh z prostředí katolické farnosti Farářů sv. Dominika (1944). Po úspěchu tohoto filmu, který získal celkem sedm Oscarů, McCarey bezprostředně natočil jeho volné pokračování Zvony od sv. Marie (1945). Jeho poválečná tvorba - navzdory dobré řemeslné úrovni - nedosahovala dřívějších úspěchů. McCarey vystupoval jako zarytý antikomunista, což poznamenalo jeho vztahy s řadou kolegů. Své přesvědčení manifestoval v hysterickém portrétu americké rodiny vzdorující vlivu rudé hrozby Můj syn John (1952), díky němuž ovšem získal oscarovou nominaci za nejlepší scénář. Jeho filmografie čítá téměř sto čtyřicet krátkometrážních i celovečerních titulů, na nichž se podílel jako scenárista, režisér nebo producent.