Libor Zábranský se narodil v Brně v roce 1973, i jeho první hokejové kroky jsou spojeny s tímto městem. V roce 1991 nakoukl do federální hokejové ligy, do brněnského Zetoru přestoupil z tehdejšího Ingstavu. V brněnském dresu se mimo jiných hráčů potkával i s tehdy mladičkým Pavlem Zubíčkem. Na sezonu ale pod Petrovem nevzpomínají dobře, Zetor skončil ve své skupině poslední a v baráží nestačil na Poprad. V klíčovém pátém zápase slovenský soupeř zvítězil 4:3 na samostatné nájezdy. V následující sezoně brněnští skončili druzí v nižší soutěži. V návratu jim zabránil až Jindřichův Hradec v semifinále play off (opět 2:3 na zápasy). Během dalšího roku pak Zábranský Brno opustil a zamířil na vojnu do Tábora, kde ročník dohrál.

Z Tábora pak již byl jen krůček do nedalekých Českých Budějovic. Urostlý bek zde strávil dvě sezony, hlavně ta druhá byla velmi vydařená. V roce 1995 skončili budějovičtí na třetím místě extraligy, o rok později „až čtvrtí“. V obou případech Jihočeči nestačili v semifinále na mistrovský Vsetín. Pro Libora však byla úspěšnější právě druhá sezona, kdy patřil k nejlepším bekům extraligy, nakoukl do reprezentace a vyhrál k tomu všemu ještě soutěž o nejtvrdší střelu při Utkání hvězd (konalo se v roce 1996 ve Frýdku – Místku, puk z hole Zábranského letěl rychlostí 153 km/h). Po sezoně, ve které mu jen těsně unikla nominace na nakonec zlatý vídeňský šampionát, se obrovitý zadák přesunul do zámoří.

Tato etapa jeho kariéry příliš dlouhá nebyla, přesto stihl Zábranský v nejvyšší soutěži odehrát 40 utkání a vsítit jednu branku (na šest dalších nahrál). Kompletní porci těchto zápasů odehrál v dresu St. Louis Blues, k tomu přidal ještě 77 bitev v AHL (za tým Worcesteru). Po návratu ze zámoří si jej vyhlédl Vsetín, kde strávil i jednu mistrovskou sezonu. V roce 2000 ale tehdy nepřemožitelný tým zastavila ve finále Sparta. A právě její dres Zábranský oblékal po další dva roky. Ironií osudu bylo, že v dalším finále (tentokrát již v kádru Pražanů) opět jeho tým podlehl, a to zrovna Vsetínu… O rok později se ale již Sparta radovala, k titulu však Zábranský přispěl jen sedmi zápasy, ročník mu notně zkomplikovaly problémy s třísly. Po sezoně pak následoval přesun do Pardubic.

I tady si hokejový světoběžník zahrál finále, Východočeši v něm nestačili na pražskou Slavii. Té podlehli v dramatické bitvě 3:4 na zápasy (z titulu se tehdy radovali i současní hráči Brna – Hronek a Dlouhý). O sezonu později pardubičtí borci suverénně vyhráli základní část, ve čtvrtfinále však překvapivě nestačili na osmou Plzeň. Hokejisté z města piva zvítězili v klíčovém sedmém utkání na pardubickém ledě 5:0 a domácímu favoritu tak zbyly jen oči pro pláč. To byl také poslední zápas, který Libor Zábranský odehrál, v tomtéž roce totiž ze zdravotních důvodů ukončil kariéru.

Reprezentační premiéra nynějšího šéfa Komety se datuje k 31. srpnu roku 1995. kdy Libor asistoval u výhry 4:1 nad Ruskem. Hrálo se utkání tehdejšího Pragobanka Cupu ve Zlíně. Během 35 odehraných zápasů vsítil i jednu branku, trefil se proti Kanadě (únor 1996, Švédské hokejové hry, výsledek 6:1). Derniéru v národním dresu si pak připsal v roce 2001, kdy se představil zlínským divákům v nepovedeném zápase proti Finsku (Česká pojišťovna Cup, 0:3).

Bohatá sportovní kariéra Libora Zábranského však neskončila pověšením bruslí na hřebík, ba naopak. V roce 2005 se stal bývalý obránce ze dne na den spasitelem a modlou všech brněnských fanoušků, když vstoupil majetkově do brněnského hokeje a stal se majoritním vlastníkem obrozující se Komety. Od té doby stojí v čele klubu, který postupně zvedá hlavu a čím dál více se o něm mluví v souvislosti s návratem do extraligy. Do té soutěže, kterou jedno z nejslavnějších mužstev české historie tolikrát vyhrálo a kterou si i sám Zábranský ještě v roce 1992 zahrál.