Ludmila, respektive Lída Roubíková, rozená Havlová, pocházela z Vrchlabí a bez odborné herecké průpravy nastoupila po konci druhé světové války profesionální dráhu po českých
divadlech. Během patnácti let jich vystřídala celkem šest, působila v...
Životopis
Ludmila, respektive Lída Roubíková, rozená Havlová, pocházela z Vrchlabí a bez odborné herecké průpravy nastoupila po konci druhé světové války profesionální dráhu po českých
divadlech. Během patnácti let jich vystřídala celkem šest, působila v Praze
(Městské oblastní divadlo Žižkov), ale především na oblastních scénách (Mladá Boleslav, Benešov, Most, Pardubice), byla také členkou zájezdového souboru Ústředního divadla čs. Armády (dnešní Vinohradské divadlo). Trvalejší působiště našla až v Divadle E. F. Buriana, kde nastálo zakotvila v roce 1960.
Ve filmu a televizi vytvořila Roubíková bezmála šedesát rolí, přičemž svou práci mezi filmová a televizní studia rozdělila téměř rovnoměrně. Poprvé se objevila v krátkém filmu PARTA NEZRADÍ (1957). Prvním celovečerním filmem Roubíkové bylo psychologické drama ŽIŽKOVSKÁ ROMANCE (1958), kde hrála vedlejší postavu paní Jonášové. Více se její filmografie začala rozrůstat až poté, kdy získala v Praze stálé divadelní angažmá a po roce 1960 točila i několik filmů ročně, vesměs ale byla pověřována podružnými až epizodními postavami sousedek, domovnic, šatnářek nebo uklízeček, jejichž společným prvkem byla hádavá a pomlouvačná letora. Takové úlohy ztvárnila ve snímcích různých žánrů, jak v komediích (SVATBA JAKO ŘEMEN, 1967; MŮJ BRÁCHA MÁ PRIMA BRÁCHU, 1975; TRHÁK, 1980; TEN SVETR SI NESVLÍKEJ, 1980), tak i v dramatech (SMUTEČNÍ SLAVNOST, 1968; KATEŘINA A JEJÍ DĚTI, 1970; HOLKA NA ZABITÍ, 1975). Z filmových rolí stojí za zmínku zkušená rekreantka Dernáčková ve filmu HOMOLKA A TOBOLKA (1972).
Podobné role jako ve filmu dostávala Roubíková i v televizi, i když tady například v žánru pohádek dostávaly její postavy lidštější rozměr (CO POUDALA BÁBA FUTEŘ, 1983; CO TAKHLE SVATBA, PRINCI?, 1985). Televizní diváky zaujala například jako vrchní sestra ve hře
KOST V KRKU (1973). Objevila se také v četných seriálech, v její obvyklé roli vrátné jsme ji mohli vidět například v legendárním seriálu NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA
(1977). Velkou a zajímavou příležitost – opět nepříliš sympatickou – dostala v televizním přepisu Raisovy novely JAKO KNÍŽE ROHAN (1983), kde bezmála zastiňuje Vladimíra Menšíka v hlavní roli. Poslední vystoupení Ludmily Roubíkové před kamerou se odehrály opět v televizních studiích (PROČ PLÁČEŠ, BŘÍZO BÍLÁ, 1991; PŘES PADACÍ MOSTY, 1991).
Hojně účinkovala Roubíková také v rozhlase, vynikla například jako matka
v dramatizaci ceněné hry Celou noc venku.
Hrála v seriálu Chalupáři.
Ludmila Roubíková zemřela v Praze 11. srpna 1991 ve věku 72 let.
divadlech. Během patnácti let jich vystřídala celkem šest, působila v Praze
(Městské oblastní divadlo Žižkov), ale především na oblastních scénách (Mladá Boleslav, Benešov, Most, Pardubice), byla také členkou zájezdového souboru Ústředního divadla čs. Armády (dnešní Vinohradské divadlo). Trvalejší působiště našla až v Divadle E. F. Buriana, kde nastálo zakotvila v roce 1960.
Ve filmu a televizi vytvořila Roubíková bezmála šedesát rolí, přičemž svou práci mezi filmová a televizní studia rozdělila téměř rovnoměrně. Poprvé se objevila v krátkém filmu PARTA NEZRADÍ (1957). Prvním celovečerním filmem Roubíkové bylo psychologické drama ŽIŽKOVSKÁ ROMANCE (1958), kde hrála vedlejší postavu paní Jonášové. Více se její filmografie začala rozrůstat až poté, kdy získala v Praze stálé divadelní angažmá a po roce 1960 točila i několik filmů ročně, vesměs ale byla pověřována podružnými až epizodními postavami sousedek, domovnic, šatnářek nebo uklízeček, jejichž společným prvkem byla hádavá a pomlouvačná letora. Takové úlohy ztvárnila ve snímcích různých žánrů, jak v komediích (SVATBA JAKO ŘEMEN, 1967; MŮJ BRÁCHA MÁ PRIMA BRÁCHU, 1975; TRHÁK, 1980; TEN SVETR SI NESVLÍKEJ, 1980), tak i v dramatech (SMUTEČNÍ SLAVNOST, 1968; KATEŘINA A JEJÍ DĚTI, 1970; HOLKA NA ZABITÍ, 1975). Z filmových rolí stojí za zmínku zkušená rekreantka Dernáčková ve filmu HOMOLKA A TOBOLKA (1972).
Podobné role jako ve filmu dostávala Roubíková i v televizi, i když tady například v žánru pohádek dostávaly její postavy lidštější rozměr (CO POUDALA BÁBA FUTEŘ, 1983; CO TAKHLE SVATBA, PRINCI?, 1985). Televizní diváky zaujala například jako vrchní sestra ve hře
KOST V KRKU (1973). Objevila se také v četných seriálech, v její obvyklé roli vrátné jsme ji mohli vidět například v legendárním seriálu NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA
(1977). Velkou a zajímavou příležitost – opět nepříliš sympatickou – dostala v televizním přepisu Raisovy novely JAKO KNÍŽE ROHAN (1983), kde bezmála zastiňuje Vladimíra Menšíka v hlavní roli. Poslední vystoupení Ludmily Roubíkové před kamerou se odehrály opět v televizních studiích (PROČ PLÁČEŠ, BŘÍZO BÍLÁ, 1991; PŘES PADACÍ MOSTY, 1991).
Hojně účinkovala Roubíková také v rozhlase, vynikla například jako matka
v dramatizaci ceněné hry Celou noc venku.
Hrála v seriálu Chalupáři.
Ludmila Roubíková zemřela v Praze 11. srpna 1991 ve věku 72 let.
