Je synem předčasně zemřelého horníka. Nejprve studoval práva, potom přešel na bělehradskou Akademii pro divadlo, film, rozhlas a televizi, po jejímž ukončení roku 1961 nastoupil angažmá do divadla Atelier 212 a současně zahájil film. dráhu.

Jako vysoký hezký brunet orientálních rysů, jehož poněkud temný výraz zklidňovaly veselé, trochu šibalské oči, byl L. S. dlouho obsazován do rolí partyzánů ve válečných dramatech a epopejích (Kozara, Bitva na Neretvě, Valter brání Sarajevo, Sutjeska, Muži s granáty, Doktor Mladen, Krvavá země), oslavujících činy, odvahu a bojové zásluhy jugoslávských odbojářů.

Výrazně na sebe upozornil zejména v baladické tetralogii režiséra Puriši Djordejiće (Dívka, Sen, Jitro a Poledne), kde za ztvárnění mladého partyzána Malého ve třetí části obdržel Volpiho pohár na MFF v Benátkách 1967.

Vedle postav, které jsou osudově spjaty s 2. světovou válkou, vytvořil během 60. let i několik působivých portrétů současných mladíků, z nichž vyniká zejména student Ivan Stojanović, který přichází do Bělehradu s předsevzetím stát se slavným básníkem a využívá přitom důvěry lidí, v dramatu Kariérista (r. V. Slijepčević).

Během 70. a 80. let se stal jedním z nejpopulárnějších jugoslávských herců díky komickým rolím otců dospívajících dětí, potýkajících se s rodinnými, pracovními i milostnými problémy (Milostný život Budimira Trajkoviče, Dvě poloviny srdce, Táta na neurčito).

Schopnost jemného stínování komického projevu ještě lépe prokázal v úlohách pasivních a lehkovážných mužů, obětí svých vlastních slabostí: bývalý boxerský šampion Miroslav Šorga, jemuž se nedaří vyrovnat s nástrahami obyčejného života, v komedii Tygr (r. M. Jelić); zakřiknutý a nesmělý učitel Siniša, jemuž se lepí smůla na paty, v satirické komedii Čekatel na životní příležitost (r. M. Jelić); nevýbojný úředníček Goluža, který se shodou okolností ocitne bez prostředků v neznámém městečku a stane se centrem jeho dění, v tragikomedii podle stejnojmenné novely Branimira Šćepanoviće Smrť pána Golužu (r. Ž. Nikolić).

V 70. letech doznaly zásadní proměny jeho role v partyzánských a válečných filmech, jejichž hrdinové již nepředstavovali pouze symboly příkladného chlapství, ale byli to muži, které historie postavila před morální dilemata.Nejlepší postavou tohoto typu byl odvážný, ale nedisciplinovaný letec Žare Cerović, ve snímku Partyzánská letka (r. H. Krvavac).

Je několikanásobným laureátem Zlaté arény na národním festivalu v Pule za hlavní role (Muži s granáty, Představení Hamleta ve vsi Dolní Mrduša, Čekatel na životní šanci, Samavala) i role vedlejší (Krvavá země, Doktor Mladen, Zvláštní výchova, Dům u železniční trati).

V roce 1999 debutoval jako film. režisér a producent snímkem Nebeský hák, v němž na příběhu ze současného Bělehradu kombinuje žánr válečného dramatu a sportovní ságy.

Roku 1984 byl za celoživotní dílo vyznamenán srbskou státní Cenou 7. července a roku 1988 mu byla udělena jako prvnímu herci Cena AVNOJ.

Velmi aktivně se angažuje ve společenském a politickém životě; jako vysoký funkcionář působil v několika srbských kulturně-politických institucích.

Byl hostem MFF v Karlových Varech v letech 1962, 1997, 1998, 1999 a 2000.