Ludovic Giuly se narodil 10. července 1976 v Lyonu. V místním Olympique působil již od začátku své kariéry, v osmnácti letech se dokonce dočkal debutu v prvním týmu. V té době to ovšem nebyl Lyon, jak ho známe z posledních let. Také kvůli tomu...
Životopis
Ludovic Giuly se narodil 10. července 1976 v Lyonu. V místním Olympique působil již od začátku své kariéry, v osmnácti letech se dokonce dočkal debutu v prvním týmu. V té době to ovšem nebyl Lyon, jak ho známe z posledních let. Také kvůli tomu Ludovic zamířil v lednu 1998 do mnohem slavnějšího a tehdy i silnějšího Monaca. V té době se tomu nedivili ani fanoušci Lyonu, Monaco každým rokem hrávalo o evropské poháry, což se o Lyonu říct rozhodně nedalo.
V Monacu se zaklimatizoval po krátké chvíli, neboť tam hrávali jeho spoluhráči z mládežnických reprezentací Francie. V sezoně 1999/00 dokonce se spoluhráči vybojoval pro Monaco ligový titul. V Monacu nastupoval nejprve pod vedením Jeana Tigany, později Didiera Deschampse. Pod jeho taktovkou se v sezoně 2003/04 Monacu podařilo postoupit až do finále Ligy mistrů, kde bylo nad jeho síly FC Porto. V té době hrával Giuly ve vynikající formě a nebýt zranění z finále Ligy mistrů, určitě by se objevil v nominaci Francie na Mistrovství Evropy v Portugalsku. V té době Ludovic dělal v Monacu kapitána a to, že Monaco došlo až do finále, byla hlavně zásluha ofenzivní čtveřice Ludovic Giuly, Jerome Rothen, Fernando Morientes a Dado Pršo.
Zranění, které Ludovic utrpěl, nebylo z nejlehčích, ale přesto měl v letním přestupním termínu dost nabídek na přestup. Jednou z nich byla i ta barcelonská, která se nakonec stala úspěšnou. Barça nakonec Ludovica získala za docela nízkou sumu – sedm milionů eur. "Vinu" na tom má hlavně Ludovicovo již zmiňované zranění. Giuly s Barcelonou podepsal kontrakt na začátku července 2004 spolu s další posilou – Švédem Henrikem Larssonem. Takto zní jeho slova po přestupu: "Pro svůj klub hraji na hranici možností. Do této chvíle jsem nebyl psychicky připraven hrát za vekoklub, jakým Barça bezesporu je. Nyní si myslím, že nastal můj čas. Doufám, že v Barceloně dosáhnu na nejvyšší stupínek v mé dosavadní kariéře." Na otázku, co může nabídnout, odpověděl pohotově: "Zatím to ještě opravdu nevím, až čas ukáže. Každopádně chci zůstat sám sebou. Moji hru budou moci nejlépe ohodnotit fanoušci. A ti také budou moci s odstupem času říct, zda jsem pro Barçu přínosem, nebo naopak," zakončil svůj první rozhovor v novém dresu Ludovic. Určitou dobu však ještě musel odpočívat, na asijské turné však už byl připraven. Nejenže hrál, ale také připravoval a střílel branky.
V sezoně 2004/05 nastupoval v ofenzivní trojici společně s Ronaldinhem a Samuelem Eto´o. Spolupráce to byla vynikající, Ludovic vstřelil jedenáct ligových gólů. Během ročníku se na jeho pozici začínal čím dál více tlačit argentinský mladík Lionel Messi, který prošel barcelonskými mládežnickými týmy. Giuly dokázal společně se spoluhráči vybojovat ligový titul – bylo to po dlouhých a mnohdy těžkých šesti letech.
V sezoně 2005/06 dostával na pravém křídle mnohem více šancí talentovaný Messi, ale i přesto byl Giuly pro tým důležitý. Při Messiho zranění to byl on, kdo pomohl týmu v závěru sezony jak k ligovému vítězství, tak i k vítězství v Lize mistrů. Na Mistrovství světa do Německa se přesto nepodíval, přednost dostal Franck Ribéry, pozdější objev turnaje. Ludovic podle svých slov ještě dodnes nepochopil, proč nebyl nominovaný. Giuly je se svou výškou 164 cm jedním z nejmenších fotbalistů. V reprezentačním týmu Francie debutoval v roce 2000 v zápase proti Skotsku. V sezóně 2006/07 dostával Giuly minimální šanci hrát a proto po sezóně odešel do Říma kde hrál za místní AS. V sezóně 07/08 ve všech soutěžích odehrál 40 utkání ve kterých vstřelil 7 branek. Avšak v Římě také dlouho nevydržel a hned po sezóně 07/08 odešel do francouzské ligy k týmu PSG.
V Monacu se zaklimatizoval po krátké chvíli, neboť tam hrávali jeho spoluhráči z mládežnických reprezentací Francie. V sezoně 1999/00 dokonce se spoluhráči vybojoval pro Monaco ligový titul. V Monacu nastupoval nejprve pod vedením Jeana Tigany, později Didiera Deschampse. Pod jeho taktovkou se v sezoně 2003/04 Monacu podařilo postoupit až do finále Ligy mistrů, kde bylo nad jeho síly FC Porto. V té době hrával Giuly ve vynikající formě a nebýt zranění z finále Ligy mistrů, určitě by se objevil v nominaci Francie na Mistrovství Evropy v Portugalsku. V té době Ludovic dělal v Monacu kapitána a to, že Monaco došlo až do finále, byla hlavně zásluha ofenzivní čtveřice Ludovic Giuly, Jerome Rothen, Fernando Morientes a Dado Pršo.
Zranění, které Ludovic utrpěl, nebylo z nejlehčích, ale přesto měl v letním přestupním termínu dost nabídek na přestup. Jednou z nich byla i ta barcelonská, která se nakonec stala úspěšnou. Barça nakonec Ludovica získala za docela nízkou sumu – sedm milionů eur. "Vinu" na tom má hlavně Ludovicovo již zmiňované zranění. Giuly s Barcelonou podepsal kontrakt na začátku července 2004 spolu s další posilou – Švédem Henrikem Larssonem. Takto zní jeho slova po přestupu: "Pro svůj klub hraji na hranici možností. Do této chvíle jsem nebyl psychicky připraven hrát za vekoklub, jakým Barça bezesporu je. Nyní si myslím, že nastal můj čas. Doufám, že v Barceloně dosáhnu na nejvyšší stupínek v mé dosavadní kariéře." Na otázku, co může nabídnout, odpověděl pohotově: "Zatím to ještě opravdu nevím, až čas ukáže. Každopádně chci zůstat sám sebou. Moji hru budou moci nejlépe ohodnotit fanoušci. A ti také budou moci s odstupem času říct, zda jsem pro Barçu přínosem, nebo naopak," zakončil svůj první rozhovor v novém dresu Ludovic. Určitou dobu však ještě musel odpočívat, na asijské turné však už byl připraven. Nejenže hrál, ale také připravoval a střílel branky.
V sezoně 2004/05 nastupoval v ofenzivní trojici společně s Ronaldinhem a Samuelem Eto´o. Spolupráce to byla vynikající, Ludovic vstřelil jedenáct ligových gólů. Během ročníku se na jeho pozici začínal čím dál více tlačit argentinský mladík Lionel Messi, který prošel barcelonskými mládežnickými týmy. Giuly dokázal společně se spoluhráči vybojovat ligový titul – bylo to po dlouhých a mnohdy těžkých šesti letech.
V sezoně 2005/06 dostával na pravém křídle mnohem více šancí talentovaný Messi, ale i přesto byl Giuly pro tým důležitý. Při Messiho zranění to byl on, kdo pomohl týmu v závěru sezony jak k ligovému vítězství, tak i k vítězství v Lize mistrů. Na Mistrovství světa do Německa se přesto nepodíval, přednost dostal Franck Ribéry, pozdější objev turnaje. Ludovic podle svých slov ještě dodnes nepochopil, proč nebyl nominovaný. Giuly je se svou výškou 164 cm jedním z nejmenších fotbalistů. V reprezentačním týmu Francie debutoval v roce 2000 v zápase proti Skotsku. V sezóně 2006/07 dostával Giuly minimální šanci hrát a proto po sezóně odešel do Říma kde hrál za místní AS. V sezóně 07/08 ve všech soutěžích odehrál 40 utkání ve kterých vstřelil 7 branek. Avšak v Římě také dlouho nevydržel a hned po sezóně 07/08 odešel do francouzské ligy k týmu PSG.
