Obránce Lukáš Derner se narodil 24. srpna 1983 v Liberci. Hokej si poprvé vyzkoušel v pěti letech. “Nejdříve jsme to hráli s kamarády před barákem, a když rodiče viděli, že mě to baví, přihlásili mě do hokejové přípravky. A když pak viděli, že mi...
Životopis
Obránce Lukáš Derner se narodil 24. srpna 1983 v Liberci. Hokej si poprvé vyzkoušel v pěti letech. “Nejdříve jsme to hráli s kamarády před barákem, a když rodiče viděli, že mě to baví, přihlásili mě do hokejové přípravky. A když pak viděli, že mi to docela jde, podporovali mě i nadále.“
O tom, zda z mladého hokejisty jednou něco bude, rozhodují z větší části trenéři. “Nerad bych na některého zapomněl, ale nejdůležitější byli asi ti, kteří mě naučili hokejovým základům. Hodně mi pomohl v dorostu a juniorech trenér Čermák, nesmím zapomenout ani na trenéry v Mladé Boleslavi – Hořavu, Kaňkovského a Bubna.“
O tom, že z něj bude obránce, se rozhodlo poměrně pozdě - až v deváté třídě. “Vždycky jsem chtěl být útočník, ale pak najednou nebyli obránci a trenéři mě vyzkoušeli na beku. A tam jsem již zůstal.“ Téměř každý malý hokejista má svůj vzor, někoho, komu se snaží na ledě vyrovnat. “Líbí se mi Nicolas Lindstrom, ale těch dobrých hráčů je hodně.“ Zlom ve vývoji řízného beka nastal v juniorech. “Tehdy přišel z Boleslavi trenér Buben, který mě již dříve vedl. Ten mě doporučil do boleslavského „A“ v první lize, kde začala moje kariéra mezi muži.“ Před sezónou 2005/2006 se Lukáš dokázal prosadit do extraligy v dresu Bílých Tygrů. “Nečekal jsem to, chtěl jsem to vyzkoušet.
Zaplať pánbů to vyšlo. Rok před tím tu byli hráči z NHL, proto jsem rád, že jsem mohl odejít do Boleslavi a trochu se tam vyhrát.“ To se nakonec povedlo, mladý bek získal cenné zkušenosti. “Ze začátku jsem se spíše rozkoukával, byl jsem zraněný. Moc mi to nešlo ani herně. Zlom přišel, když trenér Hořava odešel do Znojma a nás začal trénovat Kaňkovský. Začalo se nám dařit, kluci v týmu mě podrželi a já se mohl v první lize vyhrát."
Mezi hlavní přednosti usměvavého beka patří tvrdost. “Vyznávám tvrdou hru, někteří obránci od toho na ledě jsou. Technika nepatří mezi mé klady, spíše jsem na ledě právě od toho, abych dohrával soupeřovy hráče.“ Sám Lukáš ví, že se má nadále v čem zlepšovat. “Měl bych zapracovat na technice, a také mít větší klid v soubojích. Vylepšit potřebuji i střelbu.“ Největším dosavadním úspěchem mladého beka je účast v reprezentačním „B“ hokejové „17“. “Tehdy jsme vyhráli na Slovensku turnaj.“ Od té doby se mu však pozvánky do reprezentace vyhýbaly, liberecký pořízek je však stále na pokraji hokejové kariéry.
Mezi Lukášovy koníčky patří počítač – zejména internet, tenis a playstation. K přezdívce prozradil: “V šatně „A“ jí však nevědí a tak mi zatím říkají Derik nebo Derny.“
O tom, zda z mladého hokejisty jednou něco bude, rozhodují z větší části trenéři. “Nerad bych na některého zapomněl, ale nejdůležitější byli asi ti, kteří mě naučili hokejovým základům. Hodně mi pomohl v dorostu a juniorech trenér Čermák, nesmím zapomenout ani na trenéry v Mladé Boleslavi – Hořavu, Kaňkovského a Bubna.“
O tom, že z něj bude obránce, se rozhodlo poměrně pozdě - až v deváté třídě. “Vždycky jsem chtěl být útočník, ale pak najednou nebyli obránci a trenéři mě vyzkoušeli na beku. A tam jsem již zůstal.“ Téměř každý malý hokejista má svůj vzor, někoho, komu se snaží na ledě vyrovnat. “Líbí se mi Nicolas Lindstrom, ale těch dobrých hráčů je hodně.“ Zlom ve vývoji řízného beka nastal v juniorech. “Tehdy přišel z Boleslavi trenér Buben, který mě již dříve vedl. Ten mě doporučil do boleslavského „A“ v první lize, kde začala moje kariéra mezi muži.“ Před sezónou 2005/2006 se Lukáš dokázal prosadit do extraligy v dresu Bílých Tygrů. “Nečekal jsem to, chtěl jsem to vyzkoušet.
Zaplať pánbů to vyšlo. Rok před tím tu byli hráči z NHL, proto jsem rád, že jsem mohl odejít do Boleslavi a trochu se tam vyhrát.“ To se nakonec povedlo, mladý bek získal cenné zkušenosti. “Ze začátku jsem se spíše rozkoukával, byl jsem zraněný. Moc mi to nešlo ani herně. Zlom přišel, když trenér Hořava odešel do Znojma a nás začal trénovat Kaňkovský. Začalo se nám dařit, kluci v týmu mě podrželi a já se mohl v první lize vyhrát."
Mezi hlavní přednosti usměvavého beka patří tvrdost. “Vyznávám tvrdou hru, někteří obránci od toho na ledě jsou. Technika nepatří mezi mé klady, spíše jsem na ledě právě od toho, abych dohrával soupeřovy hráče.“ Sám Lukáš ví, že se má nadále v čem zlepšovat. “Měl bych zapracovat na technice, a také mít větší klid v soubojích. Vylepšit potřebuji i střelbu.“ Největším dosavadním úspěchem mladého beka je účast v reprezentačním „B“ hokejové „17“. “Tehdy jsme vyhráli na Slovensku turnaj.“ Od té doby se mu však pozvánky do reprezentace vyhýbaly, liberecký pořízek je však stále na pokraji hokejové kariéry.
Mezi Lukášovy koníčky patří počítač – zejména internet, tenis a playstation. K přezdívce prozradil: “V šatně „A“ jí však nevědí a tak mi zatím říkají Derik nebo Derny.“
