JUDr. Magda Lokvencová, provdaná Magda Husáková byla česká herečka a režisérka působící na Slovensku. Magda Husáková-Lokvencová, narozená 19. září 1916 v Pacově, není v Čechách příliš známá, alespoň ne v té profesi, kterou se zapsala na Slovensku...
Životopis
JUDr. Magda Lokvencová, provdaná Magda Husáková byla česká herečka a režisérka působící na Slovensku.
Magda Husáková-Lokvencová, narozená 19. září 1916 v Pacově, není v Čechách příliš známá, alespoň ne v té profesi, kterou se zapsala na Slovensku do historie, ale spíše jako první žena Gustáva Husáka. Její matka Juliana pocházela z rodu Hradeckých, kteří měli v Pacově hostinec. Jako mladá dívka odešla Magda s otcem Antonínem Lokvencem, zaměstnaným ve službách armády, na Slovensko, které se jí po zbytek života stalo domovem. Záhy přišla o matku, a tak se s otcem starala o dva mladší sourozence. S budoucím manželem Gustávem Husákem se seznámila v roce 1935 na jedné přednášce levicové inteligence. 1. září 1938 se za Husáka provdala. Měla s ním dva syny, Vladimíra, který se narodil v roce 1944 v Moskvě, a mladšího Jána (1946-2004). Jejich manželství bylo rozvedeno krátce po návratu Gustáva Husáka z vězení v roce 1960.
Magda Husáková-Lokvencová byla absolventkou právnické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, stejně jako její manžel. Doktorát práv obhájila roku 1940. Během existence první Slovenské republiky studovala při zaměstnání dramatický obor Státní konzervatoře v Bratislavě. Divadlo pro ni představovalo největší lásku života. Vzdělaná levicová intelektuálka se v tomto oboru záhy stala nespornou autoritou.
Činnost
V letech 1947 až 1952 byla herečkou a režisérkou Nové scény v Bratislavě. Když byl její muž Gustáv Husák uvězněn, čekala i na ni zprvu internace. Přes naléhání jeho odpůrců se s ním tehdy nerozvedla. Sama musela odejít z divadla a na čas se věnovat muzejnictví. V letech 1952 až 1955 pracovala ve Slovenském národním muzeu), což později zúročila při tvorbě koncepce divadelního muzea v Prešově, jejíž realizaci však započalo Národní divadelní centrum Bratislava teprve v roce 1991. V letech 1955 a 1956 působila jako režisérka v Košicích. Poté se ještě v roce 1956 vrátila na Novou scénu do Bratislavy a působila tam až do své smrti. V průběhu let 1948 až 1952 také učila na bratislavské konzervatoři a od roku 1965 na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě.
Jako herečka působila v několika filmech, včetně legendárního titulů Jánošík a Vlčie diery a naposledy roku 1962 v Polnočnej omši. Pozornost věnovala také amatérskému divadlu a ještě rok před smrtí se zúčastnila legendární přehlídky amatérského divadla Jiráskův Hronov.
Jejím druhým životním partnerem se stal herec Ctibor Filčík (1920-1986). Zemřela ve věku nedožitých padesáti let 17. ledna 1966 a pohřbena je ve Slávičím údolí v Bratislavě. V roce 2003 se na půdě Divadelního ústavu v Bratislavě konalo kolokvium k životu a dílu této první slovenské profesionální režisérky. Přední slovenští herci a divadelní teoretici ji označili za přední zjev moderní slovenské divadelní režie.
Magda Husáková-Lokvencová, narozená 19. září 1916 v Pacově, není v Čechách příliš známá, alespoň ne v té profesi, kterou se zapsala na Slovensku do historie, ale spíše jako první žena Gustáva Husáka. Její matka Juliana pocházela z rodu Hradeckých, kteří měli v Pacově hostinec. Jako mladá dívka odešla Magda s otcem Antonínem Lokvencem, zaměstnaným ve službách armády, na Slovensko, které se jí po zbytek života stalo domovem. Záhy přišla o matku, a tak se s otcem starala o dva mladší sourozence. S budoucím manželem Gustávem Husákem se seznámila v roce 1935 na jedné přednášce levicové inteligence. 1. září 1938 se za Husáka provdala. Měla s ním dva syny, Vladimíra, který se narodil v roce 1944 v Moskvě, a mladšího Jána (1946-2004). Jejich manželství bylo rozvedeno krátce po návratu Gustáva Husáka z vězení v roce 1960.
Magda Husáková-Lokvencová byla absolventkou právnické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, stejně jako její manžel. Doktorát práv obhájila roku 1940. Během existence první Slovenské republiky studovala při zaměstnání dramatický obor Státní konzervatoře v Bratislavě. Divadlo pro ni představovalo největší lásku života. Vzdělaná levicová intelektuálka se v tomto oboru záhy stala nespornou autoritou.
Činnost
V letech 1947 až 1952 byla herečkou a režisérkou Nové scény v Bratislavě. Když byl její muž Gustáv Husák uvězněn, čekala i na ni zprvu internace. Přes naléhání jeho odpůrců se s ním tehdy nerozvedla. Sama musela odejít z divadla a na čas se věnovat muzejnictví. V letech 1952 až 1955 pracovala ve Slovenském národním muzeu), což později zúročila při tvorbě koncepce divadelního muzea v Prešově, jejíž realizaci však započalo Národní divadelní centrum Bratislava teprve v roce 1991. V letech 1955 a 1956 působila jako režisérka v Košicích. Poté se ještě v roce 1956 vrátila na Novou scénu do Bratislavy a působila tam až do své smrti. V průběhu let 1948 až 1952 také učila na bratislavské konzervatoři a od roku 1965 na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě.
Jako herečka působila v několika filmech, včetně legendárního titulů Jánošík a Vlčie diery a naposledy roku 1962 v Polnočnej omši. Pozornost věnovala také amatérskému divadlu a ještě rok před smrtí se zúčastnila legendární přehlídky amatérského divadla Jiráskův Hronov.
Jejím druhým životním partnerem se stal herec Ctibor Filčík (1920-1986). Zemřela ve věku nedožitých padesáti let 17. ledna 1966 a pohřbena je ve Slávičím údolí v Bratislavě. V roce 2003 se na půdě Divadelního ústavu v Bratislavě konalo kolokvium k životu a dílu této první slovenské profesionální režisérky. Přední slovenští herci a divadelní teoretici ji označili za přední zjev moderní slovenské divadelní režie.