Jejím prvním manželem byl filmový režisér Karel Steklý. Podruhé se provdala za akademického malíře a grafika Pavla Františka Malého. Po ochotnických začátcích u Weteb-filmu (režisér V.Vydra st.) se školí pohybově,tanečně i hlasově. Od roku 1919...
Životopis
Jejím prvním manželem byl filmový režisér Karel Steklý. Podruhé se provdala za akademického malíře a grafika Pavla Františka Malého. Po ochotnických začátcích u Weteb-filmu (režisér V.Vydra st.) se školí pohybově,tanečně i hlasově. Od roku 1919 byla elévkou do Městského divadla na Královských Vinohradech. V roce 1920 hrála v Hilarově inscenaci Verhaerenova Svítání, Rostandově Orlíku aj. Roku 1921 se stala členkou souboru a hostovala v ND v Hilarově inscenaci Medeie jako Náčelnice chóru.
V letech 1921-1924 v létě hostovala ve Švandově divadle, kde její jevištní řeč zdokonaloval režisér Jan Bor, který ji vedl k nadsázce, z níž pak šlo dynamiku ubírat. V MDV setrvala do roku 1945. Hrála zde nejčastěji menší role, ovlivněna Annou Iblovou a Marií Bečvářovou (obě zachytil film, Iblovou též deska).
V letech 1945-48 byla členkou E.F.Burianova divadla D - hrála zde např. chůvu v Romeovi a Julii aneb Sen jednoho vězně, Soetkin v Thylu Ulenspieglovi, stařenu v E. F. Burianově Lásce,vzdoru a smrti nebo Dolores v Lorcově Pláňce. 1950-59 byla členkou Ornestových Městských divadel pražských. Jednou z jejích posledních rolí byla Stará paní v parku v Macháčkově inscenaci Blažkovy satiry Třetí přání, jíž natočila 1960 Československá televize.
Vznosnou hilarovskou recitaci Kopřivové nahrálo Divadelní oddělení Národního muzea při konferenci K.H.Hilar roku 1966. Šlo o recitaci básně Antonína Veselého o Romanu Tumovi jako Faethonovi českého jeviště, kterou původně při matiné v MDV přednesla Anna Iblová, jejíž techniku mluvy Kopřivová ovládala. (Proto za ni mohla kdysi pohotově zaskočit u mikrofonu v rozhlase.)
Soukromě nahrála náznak „wagramské scény“ z Rostandova Orlíka v podání Romana Tumy, který předvedla pak veřejně na večeru v Městské lidové knihovně (oceněná kolegou z Vinohrad, nestorem českých herců, Františkem Kováříkem), ukázku z Borovy výuky jevištní řeči, z inscenací Hilara a E. F. Buriana.
Měla však i smysl pro žánrovou realistickou drobnokresbu a humor.
Hrála od 30. let do roku 1962 také ve filmu, k němuž ji přivedl jako režisér Vladislav Vančura (film Na sluneční straně, 1933, role Kolbenové). Pěkný dialog s Antonií Nedošínskou má ´v roli trafikantky Marie Maškové ve filmu Zlatá Kateřina (1934). Byla poslední žijící členkou Hilarovy „staré gardy“ z Vinohrad a její scénickou tvorbu významně ovlivnil expresionismus.
Dcerou její neteře je herečka Dana Morávková (narozená 1971).
Zdroj: PhDr. Jaromír Kazda, teatrolog
V letech 1921-1924 v létě hostovala ve Švandově divadle, kde její jevištní řeč zdokonaloval režisér Jan Bor, který ji vedl k nadsázce, z níž pak šlo dynamiku ubírat. V MDV setrvala do roku 1945. Hrála zde nejčastěji menší role, ovlivněna Annou Iblovou a Marií Bečvářovou (obě zachytil film, Iblovou též deska).
V letech 1945-48 byla členkou E.F.Burianova divadla D - hrála zde např. chůvu v Romeovi a Julii aneb Sen jednoho vězně, Soetkin v Thylu Ulenspieglovi, stařenu v E. F. Burianově Lásce,vzdoru a smrti nebo Dolores v Lorcově Pláňce. 1950-59 byla členkou Ornestových Městských divadel pražských. Jednou z jejích posledních rolí byla Stará paní v parku v Macháčkově inscenaci Blažkovy satiry Třetí přání, jíž natočila 1960 Československá televize.
Vznosnou hilarovskou recitaci Kopřivové nahrálo Divadelní oddělení Národního muzea při konferenci K.H.Hilar roku 1966. Šlo o recitaci básně Antonína Veselého o Romanu Tumovi jako Faethonovi českého jeviště, kterou původně při matiné v MDV přednesla Anna Iblová, jejíž techniku mluvy Kopřivová ovládala. (Proto za ni mohla kdysi pohotově zaskočit u mikrofonu v rozhlase.)
Soukromě nahrála náznak „wagramské scény“ z Rostandova Orlíka v podání Romana Tumy, který předvedla pak veřejně na večeru v Městské lidové knihovně (oceněná kolegou z Vinohrad, nestorem českých herců, Františkem Kováříkem), ukázku z Borovy výuky jevištní řeči, z inscenací Hilara a E. F. Buriana.
Měla však i smysl pro žánrovou realistickou drobnokresbu a humor.
Hrála od 30. let do roku 1962 také ve filmu, k němuž ji přivedl jako režisér Vladislav Vančura (film Na sluneční straně, 1933, role Kolbenové). Pěkný dialog s Antonií Nedošínskou má ´v roli trafikantky Marie Maškové ve filmu Zlatá Kateřina (1934). Byla poslední žijící členkou Hilarovy „staré gardy“ z Vinohrad a její scénickou tvorbu významně ovlivnil expresionismus.
Dcerou její neteře je herečka Dana Morávková (narozená 1971).
Zdroj: PhDr. Jaromír Kazda, teatrolog
