Od samého počátku byl Earvin "Magic" Johnson basketbalovým paradoxem. Dovedl se zmocnit míče, přihrát ho i plnit roli střílejícího rozehrávače, ale se svými 205 centimetry a 101 kilogramem měl jakoby křídla. Když v roce 1979 Johnson se...
Životopis
Od samého počátku byl Earvin "Magic" Johnson basketbalovým paradoxem. Dovedl se zmocnit míče, přihrát ho i plnit roli střílejícího rozehrávače, ale se svými 205 centimetry a 101 kilogramem měl jakoby křídla. Když v roce 1979 Johnson se svým nakažlivým úsměvem a tvůrčím přístupem vstoupil do NBA, pomohl posunout těžkopádnou hru na novou úroveň.
Johnson byl skutečně kouzelný. Jako posluchač druhého ročníku univerzity se proslavil svou jiskřivou hrou v družstvu Michigan State v roce 1979 v turnajovém mistrovství NCAA proti Larry Birdovi a Indiana State. Pak ve své juniorské sezoně okouzlil širokým záběrem svého talentu fanoušky i protivníky v NBA. "Je to střílející rozehráváč i pivot," řekl Richie Adubato, bývalý trenér Dallasu. "Doskakuje jako pivot a dokáže se postavit vašemu obránci, který měří více než 183cm."
V první sezoně v Los Angeles vybojoval v průměru 18 bodů, 7,7 doskoku a 7,3 asistence, při volbě Nováčka roku však podlehl Birdovi, který vzbuzoval podobné nadšení v Bostonu. Ale Magic měl poslední slovo. Lakers se v roce 1980 probojovali do finále NBA, a když se pivot Kareem Abdul Jabbar v šestém zápase zranil a nemohl hrát, Johnson se posunul do středu a získal 42 bodů v mistrovském zápase s Philadelphií. Byl poprvé jmenován Nejužitečnějším hráčem finále NBA a v 80. letech pak ještě dvakrát.
Nasadil laťku skutečně vysoko. Ale v průběhu následujících dvanácti let stále zlepšoval svou hru neustálou záplavou nepozorovatelných přihrávek, tvořivých úniků a získaných míčů, které mu vysloužily třikrát titul Nejužitečnějšího hráče a devět účastí v první pětce týmů NBA. Stal se nejplodnějším asistentem, po devět po sobě jdoucích sezon získával dvojmístná skóre, ale jeho průměry 19,7 bodu a 7,3 doskoku mohly být vyšší.
S Abdulem Jabbarem a Jamesem Worthym, kteří zajišťovali potřebnou sílu, a Johnsonem, který se postaral o podívanou pro diváky, Lakers dosáhli osmkrát finále v jediné dekádě a vyhráli pět mistrovství.
Ale nejtrvalejší Johnsonův přínos se neobjevil v tabulkách. Současný ástup Magica a Birda a jejich souboje na mistrovství způsobily výbuch popularity, který vynesl basketbal do nadoblačných výšin. Johnson odešel z aktivního sportu po sezoně 1990-91, kdy byl pozitivně testován na HIV. Ale v roce 1992 se znovu vrátil jako člen Dream Teamu na olympiádě v Barceloně a přidal Lakers v polovině sezony 1995-96 jako šestatřicetileté vysoké křídlo. Jeho návrat byl dynamický, ale krátký. Znovu odešel, když Lakers prohráli v prvním kole play-off.
Johnson byl skutečně kouzelný. Jako posluchač druhého ročníku univerzity se proslavil svou jiskřivou hrou v družstvu Michigan State v roce 1979 v turnajovém mistrovství NCAA proti Larry Birdovi a Indiana State. Pak ve své juniorské sezoně okouzlil širokým záběrem svého talentu fanoušky i protivníky v NBA. "Je to střílející rozehráváč i pivot," řekl Richie Adubato, bývalý trenér Dallasu. "Doskakuje jako pivot a dokáže se postavit vašemu obránci, který měří více než 183cm."
V první sezoně v Los Angeles vybojoval v průměru 18 bodů, 7,7 doskoku a 7,3 asistence, při volbě Nováčka roku však podlehl Birdovi, který vzbuzoval podobné nadšení v Bostonu. Ale Magic měl poslední slovo. Lakers se v roce 1980 probojovali do finále NBA, a když se pivot Kareem Abdul Jabbar v šestém zápase zranil a nemohl hrát, Johnson se posunul do středu a získal 42 bodů v mistrovském zápase s Philadelphií. Byl poprvé jmenován Nejužitečnějším hráčem finále NBA a v 80. letech pak ještě dvakrát.
Nasadil laťku skutečně vysoko. Ale v průběhu následujících dvanácti let stále zlepšoval svou hru neustálou záplavou nepozorovatelných přihrávek, tvořivých úniků a získaných míčů, které mu vysloužily třikrát titul Nejužitečnějšího hráče a devět účastí v první pětce týmů NBA. Stal se nejplodnějším asistentem, po devět po sobě jdoucích sezon získával dvojmístná skóre, ale jeho průměry 19,7 bodu a 7,3 doskoku mohly být vyšší.
S Abdulem Jabbarem a Jamesem Worthym, kteří zajišťovali potřebnou sílu, a Johnsonem, který se postaral o podívanou pro diváky, Lakers dosáhli osmkrát finále v jediné dekádě a vyhráli pět mistrovství.
Ale nejtrvalejší Johnsonův přínos se neobjevil v tabulkách. Současný ástup Magica a Birda a jejich souboje na mistrovství způsobily výbuch popularity, který vynesl basketbal do nadoblačných výšin. Johnson odešel z aktivního sportu po sezoně 1990-91, kdy byl pozitivně testován na HIV. Ale v roce 1992 se znovu vrátil jako člen Dream Teamu na olympiádě v Barceloně a přidal Lakers v polovině sezony 1995-96 jako šestatřicetileté vysoké křídlo. Jeho návrat byl dynamický, ale krátký. Znovu odešel, když Lakers prohráli v prvním kole play-off.
