Dcera divadelního ředitele Karla Brože a manželka divadelního režiséra Bohuše Stejskala, hrála též pod jménem Lhotová. Od dětství vystupovala na jevišti v souboru svého otce a pak prošla div. společnostmi F.K.Štětky a Groha, byla členkou Národního divadla v Brně a Městského divadla na Královských Vinohradech.

Na jevišti vystřídala snad všechny herecké žánry, ale její doménou byly role jemných, ale vnitřně silných žen, dramaticky vypjaté postavy a později nepatetické a citové postavy matek a babiček.

Svět filmu ji dlouho opomíjel, než do něho jako čtyřicetiletá pronikla třemi úlohami v adaptacích známých literárních předloh českých autorů: psychicky nemocná vdova po sebevrahovi v dramatu podle Arbesova romaneta Advokát chudých, profesorka zpěvu v přepisu románu Karla Matěje Choda Turbína a manželka starosty v adaptaci Baarova románu Jan Cimbura.

Po osvobození vytvořila na plátně kolem čtyř desítek postav moudrých, trpělivých a trpících manželek,matek, babiček, tetiček, hospodyň, vychovatelek ve filmech nejrůznějších žánrů ze součastnosti: Předtucha, Pan Habětín odchází, Zvony z rákosu, Na konci města, Černý prapor, Ženu ani květinou neuhodíš, Causa králík, Konečná stanice, z bližší i dávnější minulosti: Divá Bára, Stříbrný vítr, Jan Hus, Prohlavci, Pochodně, Hra o královnu, Putování Jana Amose a ve filmech pro děti a mládež: Případ Lupínek, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Ukradená vzducholoď, Když má svátek Dominika, Pavlínka, Jak se budí princezny. Jednu z mála ryze negativních postav vytvořila v úloze sobecké a žlučovité ženy v dramatu Dům na Ořechovce.

Hojně spolupracovala s rozhlase a s televizí.