Narodila se v Brně. Už během svých školních let se věnovala recitaci a divadlu v dramatickém souboru při Domě pionýrů v Lužánkách pod vedením herce tehdejšího Divadla Julia Fučíka Eduarda Muroně. Po maturitě chtěla studovat JAMU, ale nebyla...
Životopis
Narodila se v Brně. Už během svých školních let se věnovala recitaci a divadlu v dramatickém souboru při Domě pionýrů v Lužánkách pod vedením herce tehdejšího Divadla Julia Fučíka Eduarda Muroně. Po maturitě chtěla studovat JAMU, ale nebyla přijata, a tak nastoupila jako elévka do pražského Divadla Jiřího Wolkera, kde strávila dva roky. Jejími prvními rolemi na profesionálním jevišti byly Delfín a Nemocná opička v pohádce Doktor Bolíto.
V roce 1962 se stala členkou Divadla bratří Mrštíků. Poprvé se na novém působišti objevila jako Terezka v TylověLesní panně. Velmi upoutal její citlivý výkon v inscenaci hry Maxe Frischa Andorra, kde po boku Ladislava Lakomého ztvárnila v režii Jana Fišera ústřední ženskou roli Barblin. U Mrštíků hrála rovněž Blanku ve Zkrocení zlé ženy, byla výbornou Věrou Lukášovou v inscenaci Burianovy dramatizace povídky Boženy Benešové v režii Josefa Henkeho, Margaretou Morovou v Plevově inscenaci hry Roberta Bolta Člověk pro všechny časy, ve Špirkově inscenaci Goldoniho komedie Vějíř hrála Candidu, v Kaločově Katu a bláznovi Juanillu a Betty ve Špirkově inscenaci Priestleyho hry Nebezpečná křižovatka a další role. Účinkuje v té době v Českém rozhlase v Brně především v pořadech režisérů Olgy Zezulové a Josefa Hebkého.
Znovu se pokusila dostat se na JAMU, tentokráte úspěšně a měly být dokonce přijata do 2. ročníku, ale došlo k rozhodování mezi školou a divadlem, Marie Durnová dala přednost divadlu. Nastoupila do angažmá v Divadle F.X.Šaldy v Liberci, kde její herectví dále vyzrálo a kde vytvořila řadu závažných rolí jako například titulní roli Anny Christie ve hře amerického dramatika Eugena O´Neilla, Zrzy ve Feydeauově Dámě od Maxima, Andělu v KolierověChudáku manželovi anebo Zuzku ve Langrově komedii Velbloud uchem jehly.
Marii Durnovou si tehdy zve Otomar Krejča do své legendární inscenace Čechovových Tří sester, v níž hraje roli Iriny.
V Liberci, který v té době žil mimořádně bohatým a inspirativním divadelním životem, zakládá režisér Jan SchmidtStudio Ypsilon. Marie Durnová mění jistotu „kamenného“ divadla za nejistotu studiové scény a v Ypsilonce, s níž se po čase stěhuje do Prahy, stráví téměř dvě desítky let. Z množství postav, které v Ypsilonce vytvořila připomeňme alespoň Annu Marii v Kobáři Stelzigovi Václava Kaplického, Čarodějnici v Makbethovi a Julinku ve hře Jana Schmidta Třináct vůní.
Počátkem devadesátých let měni Marie Durnová své liberecké angažmá za působení v dalším významném souboru experimentálního charakteru. Je jím ústecké Činoherní studio. Na této scéně zaujala mimo jiné v postavách Zity v Páralových Milencích a vrazích, Otýlie ve Franku V. Friedricha Dürrenmatta a paní Nomsenové ve hře Meteortéhož autora, Shakespearovy Lady Macbeth, Dotty v populární komedii Michaela Frayna Zepředu zezadu a Marlon ve hře Woodyho Allena Nepijte tu vodu.
V roce 1994 přechází tehdejší soubor Činoherního studia i se svým šéfem Petrem Poledňákem do pražskéhoDivadla Rokoko, kde Poledňák uvádí svou hru Romové a Julie, kterou sám režíruje. V této inscenaci hraje Marie Durnová po boku Josefa Laufra postavu Družky vůdce romské party.
V roce 1996 se stává členkou Divadla ABC. Zde opět hraje Otýlii ve Frankovi V., ve hře Harold a Maude Collina Higginse, je paní Chasenovou, v Thomasově Charlesově tetě doňou Lucií d´Alvadorez, Betty ve hře Cizinec autora Larryho Shue či statkářkou Korobočkou v Bulgakovově dramatizaci Gogolových Mrtvých duších, pannu Čipernou veVeselých paničkách windsdorských, Vilemínu Talbottovou ve Williamsově Sestupu Orfeově,
abychom jmenovali jen některé z jejích postav. Souběžně s působením v Divadle ABC účinkovala Marie Durnová také na scéně Městského divadla v Mladé Boleslavi, kde opět vytvořila řadu pozoruhodných kreací jako například Beulah Binnigsovou ve Williamsově Sestupu Orfeově, Fanku v Čapkově Loupežníku, opět si s úspěchem zahrála paní Chaseovou v Heroldovi a Maude, v Tylově Tvrdohlavé ženě si s chutí zahrála Kabelkovou, v alžbětinské hře autorů Beaumonta a Fletchera Rytíř hořící paličky Kupcovou.
V roce 1999 ji obsazuje režisér Vladimír Drha do role paní Plaché ve filmu Početí mého mladšího syna.
V roce 2000 úspěšně absolvuje pod vedení profesora Ivana Vyskočila studium na katedře autorské tvorby a pedagogiky na pražské DAMU.
V roce 2006 se stává členkou činohry ND Brno, kde se znamenitě představila v titulní roli hry Bertholda BrechtaMatka Kuráž a její děti. Vynikající byla i její Claire Zachanassianová v Dürrenmattově Návštěvě staré dámy. Na jevišti Mahenova divadla ji diváci mohli vidět i v roli paní Chanelové v Thomasově Osmi ženách, v Baronce v Hofmannstahlově Škole manželů anebo v postavě Jaquity v Goldflamově inscenaci Tajemství pralesa. V Redutěhrála v Pokorného inscenaci hry Éros Pavla Kohouta roli hospodyně Václavy. Výraznou hereckou kreací byla jejíVévodkyně z Yorku v Plachého inscenaci Král Richard III., roztomilá a neodolatelná byla její slečna Prismová v inscenaci Jak je důležité míti Filipa.
V roce 1962 se stala členkou Divadla bratří Mrštíků. Poprvé se na novém působišti objevila jako Terezka v TylověLesní panně. Velmi upoutal její citlivý výkon v inscenaci hry Maxe Frischa Andorra, kde po boku Ladislava Lakomého ztvárnila v režii Jana Fišera ústřední ženskou roli Barblin. U Mrštíků hrála rovněž Blanku ve Zkrocení zlé ženy, byla výbornou Věrou Lukášovou v inscenaci Burianovy dramatizace povídky Boženy Benešové v režii Josefa Henkeho, Margaretou Morovou v Plevově inscenaci hry Roberta Bolta Člověk pro všechny časy, ve Špirkově inscenaci Goldoniho komedie Vějíř hrála Candidu, v Kaločově Katu a bláznovi Juanillu a Betty ve Špirkově inscenaci Priestleyho hry Nebezpečná křižovatka a další role. Účinkuje v té době v Českém rozhlase v Brně především v pořadech režisérů Olgy Zezulové a Josefa Hebkého.
Znovu se pokusila dostat se na JAMU, tentokráte úspěšně a měly být dokonce přijata do 2. ročníku, ale došlo k rozhodování mezi školou a divadlem, Marie Durnová dala přednost divadlu. Nastoupila do angažmá v Divadle F.X.Šaldy v Liberci, kde její herectví dále vyzrálo a kde vytvořila řadu závažných rolí jako například titulní roli Anny Christie ve hře amerického dramatika Eugena O´Neilla, Zrzy ve Feydeauově Dámě od Maxima, Andělu v KolierověChudáku manželovi anebo Zuzku ve Langrově komedii Velbloud uchem jehly.
Marii Durnovou si tehdy zve Otomar Krejča do své legendární inscenace Čechovových Tří sester, v níž hraje roli Iriny.
V Liberci, který v té době žil mimořádně bohatým a inspirativním divadelním životem, zakládá režisér Jan SchmidtStudio Ypsilon. Marie Durnová mění jistotu „kamenného“ divadla za nejistotu studiové scény a v Ypsilonce, s níž se po čase stěhuje do Prahy, stráví téměř dvě desítky let. Z množství postav, které v Ypsilonce vytvořila připomeňme alespoň Annu Marii v Kobáři Stelzigovi Václava Kaplického, Čarodějnici v Makbethovi a Julinku ve hře Jana Schmidta Třináct vůní.
Počátkem devadesátých let měni Marie Durnová své liberecké angažmá za působení v dalším významném souboru experimentálního charakteru. Je jím ústecké Činoherní studio. Na této scéně zaujala mimo jiné v postavách Zity v Páralových Milencích a vrazích, Otýlie ve Franku V. Friedricha Dürrenmatta a paní Nomsenové ve hře Meteortéhož autora, Shakespearovy Lady Macbeth, Dotty v populární komedii Michaela Frayna Zepředu zezadu a Marlon ve hře Woodyho Allena Nepijte tu vodu.
V roce 1994 přechází tehdejší soubor Činoherního studia i se svým šéfem Petrem Poledňákem do pražskéhoDivadla Rokoko, kde Poledňák uvádí svou hru Romové a Julie, kterou sám režíruje. V této inscenaci hraje Marie Durnová po boku Josefa Laufra postavu Družky vůdce romské party.
V roce 1996 se stává členkou Divadla ABC. Zde opět hraje Otýlii ve Frankovi V., ve hře Harold a Maude Collina Higginse, je paní Chasenovou, v Thomasově Charlesově tetě doňou Lucií d´Alvadorez, Betty ve hře Cizinec autora Larryho Shue či statkářkou Korobočkou v Bulgakovově dramatizaci Gogolových Mrtvých duších, pannu Čipernou veVeselých paničkách windsdorských, Vilemínu Talbottovou ve Williamsově Sestupu Orfeově,
abychom jmenovali jen některé z jejích postav. Souběžně s působením v Divadle ABC účinkovala Marie Durnová také na scéně Městského divadla v Mladé Boleslavi, kde opět vytvořila řadu pozoruhodných kreací jako například Beulah Binnigsovou ve Williamsově Sestupu Orfeově, Fanku v Čapkově Loupežníku, opět si s úspěchem zahrála paní Chaseovou v Heroldovi a Maude, v Tylově Tvrdohlavé ženě si s chutí zahrála Kabelkovou, v alžbětinské hře autorů Beaumonta a Fletchera Rytíř hořící paličky Kupcovou.
V roce 1999 ji obsazuje režisér Vladimír Drha do role paní Plaché ve filmu Početí mého mladšího syna.
V roce 2000 úspěšně absolvuje pod vedení profesora Ivana Vyskočila studium na katedře autorské tvorby a pedagogiky na pražské DAMU.
V roce 2006 se stává členkou činohry ND Brno, kde se znamenitě představila v titulní roli hry Bertholda BrechtaMatka Kuráž a její děti. Vynikající byla i její Claire Zachanassianová v Dürrenmattově Návštěvě staré dámy. Na jevišti Mahenova divadla ji diváci mohli vidět i v roli paní Chanelové v Thomasově Osmi ženách, v Baronce v Hofmannstahlově Škole manželů anebo v postavě Jaquity v Goldflamově inscenaci Tajemství pralesa. V Redutěhrála v Pokorného inscenaci hry Éros Pavla Kohouta roli hospodyně Václavy. Výraznou hereckou kreací byla jejíVévodkyně z Yorku v Plachého inscenaci Král Richard III., roztomilá a neodolatelná byla její slečna Prismová v inscenaci Jak je důležité míti Filipa.