V roce 1881 nastoupila po vzoru starší sestry Anny dráhu kočovné herečky. Vystřídala společnosti J. Košnera, P. Švandy ze Semčic, F. Ludvíka a L. Chmelenského, od r. 1891 byla členkou souboru Národního divadla v Brně. Užívala uměleckého pseudonymu Slatinská. V Brně poznala svého manžela Václava Hübnera. Roku 1893 se za něho provdala v Uherském Hradišti.

V letech 1892-1894 vedl Hübner vlastní divadelní společnost České lidové divadlo.
Od 1895 žili v Praze, kde byla Marie Hübnerová členkou Švandova divadla na Smíchově a
od února 1896 až do své smrti působila v souboru Národního divadla.
Za první světové války začalo její vyprávění a čtení pohádek dětem, jehož výtěžky byly určeny na pomoc dětem válečných poškozenců.

Byla vynikající realistickou herečkou a vytvářela postavy nejrůznějších žánrů. Jako první česká herečka byla roku 1923 odměněna státní cenou a znovu 1930. Kromě působení na Národním divadle často zajížděla k pohostinským vystoupením s venkovskými ochotníky a hostovala i v zahraničí (Polsko 1928, Vídeň 1929, Jugoslávie 1931 atd.). Při všech těchto vystoupeních hrála česky.

Její komediální talent jí vynesl oblibu u lidového publika a vynesl jí přízvisko "Mošna v sukních". Její umění je zachyceno i ve filmu (Fanka v Čapkově Loupežníku 1931).

Vynikající byla také její činnost pedagogická.