Rodiče si nepřáli, aby se stala herečkou a tak na počátku 30.let odešla na Moravu, kde si získala jméno v ostravské činohře.

Do činohry Národního divadla přišla v roce 1945, ale pražské obecenstvo zaujala již v letech 1941-45 v holešovickém divadle Urania. Vysoká štíhlá postava a vznosný hlas spolu s bohatým mimickým výrazem ji předurčovaly pro vypjatě dramatické postavy: již za okupace vynikla jako Sofoklova Elektra, Lena Hesselová v Ibsenových Oporách společnosti a královna Titanie v Shakespearově Snu noci svatojánské.

V Národním divadle vytvořila tvrdou Hippodamii z Vrchlického Námluv Pelopových (1950), zemitou Madlenu ve Vojnarce Aloise Jiráska (1951), krutou královnu Runu ze Zeyerovy pohádky Radúz a Mahulena (1955), a především hrdou a panovačnou kněžnu Drahomíru v Tylově tragédii Drahomíra a její synové (1960), v níž potvrdila své umění vytvářet monumentální postavy, v tomto případě velkého politického formátu. Její talent se však projevil i v komediálních postavách, například hlučně energická Paní Libera v Goldoniho Poprasku na laguně (1961).

Také ve filmu dostala možnost vytvořit několik působivých tragických postav, například role Hudcové ve filmu Siréna, který podle předlohy M. Majerové natočil režisér K. Steklý v roce 1947, ale prosadila se i v menších postavách - filmové zpracování Drdovy Němé barikády a Vyššího principu.