Markéta Tanner hraje v seriálu Ulice matku Anežky Boháčové Evu Boháčovou
Přestože se otec Markéty nakonec vlivem vnějších okolností stal novinářem, na divadlo nezanevřel. Často ho navštěvoval i s celou svou rodinou, a tak lásku k divadlu...
Životopis
Markéta Tanner hraje v seriálu Ulice matku Anežky Boháčové Evu Boháčovou
Přestože se otec Markéty nakonec vlivem vnějších okolností stal novinářem, na divadlo nezanevřel. Často ho navštěvoval i s celou svou rodinou, a tak lásku k divadlu vypěstoval nejen v Markétě, ale i v její nevlastní sestře Kristině, která je dnes dramaturgyní Divadla na Vinohradech.
Zatímco holky se potatily, nevlastní bratr Boris se vydal ve šlépějích své matky, bývalé vedoucí propagace. V současné době je spolumajitelem jedné pražské reklamní agentury.
Ještě na základní škole Markéta Tanner snila o tom, že bude lékařkou, ale nakonec ji divadlo natolik okouzlilo, že se přihlásila na studium herectví na Pražské konzervatoři.
První větší herecké zkušenosti nasbírala během dvouletého účinkování v komponovaném představení Josefa Laufera. Poté se stala členkou souboru GAG Borise Hybnera, s nímž nastudovala například představení Na konci zahrady jménem Hollywood 1 a 2, Někdo to rád horor či několik Mim sessionů. Kromě toho hrála černé divadlo a spolupracovala na dětských představeních se skupinou Cvoci či s Lenkou Šindelářovou.
Úplně jiný druh divadla i hraní si vyzkoušela v divadle Sklep, kde se pustila dokonce i do produkce.
Začátkem devadesátých let odjela Markéta Tanner do Švýcarska, kde později získala stálé angažmá v činoherním souboru curyšského divadla Commedia dell´Arte. Zde během svého osmiletého působení ztvárnila spoustu krásných rolí, ale nakonec se úspěšné kariéry vzdala a vrátila se zpět do Čech.
Film ji objevil už v roce 1982, kdy si zahrála ve snímku Pavilon šelem. U nás jsme ji mohli vidět také například v televizní grotesce Campingstory, ve filmu Exit Anděl nebo v seriálu Ulice.
Markéta Tanner nejraději relaxuje při sportu či v přírodě. Jakmile začnou růst houby, táhne ji to do lesa, ale v poslední době houbařinu vystřídala spíše loďařina. S přítelem nedávno opravili loď, a tak si nyní užívá svého „pohyblivého domečku" na Vltavě nebo na Labi. Baví ji i zimní sporty, jóga či golf, na který jí nyní už bohužel příliš času nezbývá.
Ve Švýcarsku se věnovala také keramice. Dokonce nějaký čas vedla i kurzy keramiky pro děti.
Přestože se otec Markéty nakonec vlivem vnějších okolností stal novinářem, na divadlo nezanevřel. Často ho navštěvoval i s celou svou rodinou, a tak lásku k divadlu vypěstoval nejen v Markétě, ale i v její nevlastní sestře Kristině, která je dnes dramaturgyní Divadla na Vinohradech.
Zatímco holky se potatily, nevlastní bratr Boris se vydal ve šlépějích své matky, bývalé vedoucí propagace. V současné době je spolumajitelem jedné pražské reklamní agentury.
Ještě na základní škole Markéta Tanner snila o tom, že bude lékařkou, ale nakonec ji divadlo natolik okouzlilo, že se přihlásila na studium herectví na Pražské konzervatoři.
První větší herecké zkušenosti nasbírala během dvouletého účinkování v komponovaném představení Josefa Laufera. Poté se stala členkou souboru GAG Borise Hybnera, s nímž nastudovala například představení Na konci zahrady jménem Hollywood 1 a 2, Někdo to rád horor či několik Mim sessionů. Kromě toho hrála černé divadlo a spolupracovala na dětských představeních se skupinou Cvoci či s Lenkou Šindelářovou.
Úplně jiný druh divadla i hraní si vyzkoušela v divadle Sklep, kde se pustila dokonce i do produkce.
Začátkem devadesátých let odjela Markéta Tanner do Švýcarska, kde později získala stálé angažmá v činoherním souboru curyšského divadla Commedia dell´Arte. Zde během svého osmiletého působení ztvárnila spoustu krásných rolí, ale nakonec se úspěšné kariéry vzdala a vrátila se zpět do Čech.
Film ji objevil už v roce 1982, kdy si zahrála ve snímku Pavilon šelem. U nás jsme ji mohli vidět také například v televizní grotesce Campingstory, ve filmu Exit Anděl nebo v seriálu Ulice.
Markéta Tanner nejraději relaxuje při sportu či v přírodě. Jakmile začnou růst houby, táhne ji to do lesa, ale v poslední době houbařinu vystřídala spíše loďařina. S přítelem nedávno opravili loď, a tak si nyní užívá svého „pohyblivého domečku" na Vltavě nebo na Labi. Baví ji i zimní sporty, jóga či golf, na který jí nyní už bohužel příliš času nezbývá.
Ve Švýcarsku se věnovala také keramice. Dokonce nějaký čas vedla i kurzy keramiky pro děti.
