Martin Čakajík je rodák z Povážské Bystrice prožil dětství v městečku Němčová nedaleko Trenčína. Nemohl snad proto s hokejem začít nikde jinde než v týmu Dukly. K hokeji se však dostal až ve třetí třídě, tedy ve věku, kdy mají hráči již nabruslenu hezkou řádku kilometrů. „Na zimák mě přivedl náš soused, jenž sám trénoval. Zeptal se táty, ten zase mě, a tak jsem se objevil na stadionu,“ řekl ke svým prvním hokejovým krůčkům. V té době se ale také věnoval fotbalu. „Ve fotbale jsem hrával útok, navíc jsem nemusel trénovat, chodil jsem pouze na zápasy. Na zimáku mě trenéři šoupli rovnou do obrany a nikdy se mě vlastně nezeptali, co chci hrát. Přitom jsem strašně chtěl být útočníkem a střílet branky. Určitě bych hrál lépe vepředu než v obraně,“ vrací se dnes již s úsměvem do svých dětských let.

Hokejová Dukla měla přece jen větší tradici než tomu bylo v případě fotbalového klubu. Navíc se ve městě hrála nejvyšší soutěž a Trenčín na přelomu osmdesátých a devadesátých let patřil ke špičce československého hokeje. Od třinácti let se Čakajík plně věnoval již jen hokeji. Měl velký talent, a proto se brzy objevil v jednom týmu s Hossou, Gáboríkem či Radivojevičem. S nimi dokázal vystoupat až na vrchol slovenské juniorské extraligy a ve dvaceti letech se tak poprvé dočkal reprezentační pozvánky na MS. V kanadském Winnipegu se mladým Slovákům dařilo a silný ročník se prosadil i na mezinárodní úrovni, když vystoupal na třetí příčku. Bronzová medaile patří mezi Martinovy dosavadní největší úspěchy kariéry. Seniorská reprezentace na sebe nenechala dlouho čekat a šikovný bek za ni odehrál zatím přes 20 utkání.