Svým rodičům jsem se narodil 16. dubna 1987 v Chebu. Západočeské kořeny mám ale minimální. Na svět jsem přišel v tomto městě jen díky tomu, že babička pracovala jako ředitelka v tamní nemocnici a chtěla mít můj porod pod kontrolou. Ihned po narození jsem se přesunul opět do Teplic, kde žiji dodnes. Netrvalo dlouho a objektem mého zájmu se stal míč. K fotbalu jsem se ale dostal poměrně náhodou. Zlákal mě až nábor jednoho pána v první třídě. Přihlášku jsem si přitom vzal jen proto, že tak udělali všichni mí spolužáci a já jsem před nimi nechtěl vypadat špatně. Doma jsem papír ukázal rodičům, ale ti se mě docela zdráhali do klubu dát, protože mi říkali, že se neumím pořádně trefit do balónu. Měli obavy, jestli uspěji a jestli si mě tam nechají. Nakonec jsme se ale do Junioru, jak se můj první oddíl jmenoval, dostali všichni kluci ze třídy a i já jsem tak přičichnul k fotbalu.

Na vůbec první trénink v životě jsem se vydal v šesti letech do Újezdečku. Třikrát týdně pět let jsem kopal do meruny na hřišti, které mělo daleko k tomu, o němž sní každý fotbalista. Nehráli jsme na perfektně posekané trávě, ale na škváře s pískem. Pro mě to byla velká škola, protože většina kluků z jiných oddílů byla zhýčkaná, zatímco já chodil domů pravidelně krvavý, s velkými odřeninami a černými koleny. Při svém začátku jsem měl štěstí na pana trenéra Bartoše, který mě naučil prvním fotbalovým krůčkům a dal mi ze všech trenérů nejvíc. Díky němu jsem se naučil střílet, přihrávat, driblovat a i díky němu jsem u fotbalu zůstal a nenechal se odlákat. Velkou oporou mi při mém fotbalovém růstu byli moji rodiče. Týden co týden stáli na tribuně, když já jsem nastupoval k zápasům. Na utkání nebo turnaje se mnou najezdili tisíce kilometrů, nechyběli na žádném důležitém souboji. Můj fotbal se stal i jejich a intenzivně prožívají každý okamžik mé kariéry i nyní. Taťka například přizpůsobil zahradu tak, že na ní postavil branku a já mohl pilovat střelbu i při rodinných víkendech. Maminka dodnes hlasitě prožívá všechny mé zápasy na teplické tribuně. Za skvělé zázemí jsem jim hrozně moc vděčný. Právě ve Fotbalovém klubu Teplice jsem zatím učinil nejzásadnější kroky mé kariéry. Z mládežnických týmů jsem se probojoval nejprve do okresních, pak i krajských výběrů, s kterým jsem dokonce vyhrál republikový šampionát.

V šestnácti letech přišel největší zlom, když si mě z dorostu vytáhnul tehdejší kouč František Straka do kádru ligového mužstva a ve Zlíně jsem si odbyl ligový debut. Za trenéra Jiřího Nevrlého jsem se pak radoval z premiérové ligové branky, shodou okolností opět do sítě Zlína a za kouče Vlastislava Marečka jsem proti Blšanům poprvé v životě nastoupil v ligovém zápase v základní sestavě. Fotbal mě vždycky ohromně bavil, našel jsem v něm skvělou zábavu a prožil díky němu spoustu krásných chvil. Ve volném čase jsem na hřištích trávil mraky hodin, míč se stal mým stálým parťákem. Snad i díky tomu jsem odolal pokušení cigaret a dalších hříchů. Vím, že ve fotbale můžu hodně dokázat. Českou ligu jsem si zahrál, obléknul jsem si už i dres národního týmu, čímž jsem si splnil část ze svých snů. Od malička byl mým idolem italský velikán Roberto Baggio. Moc jsem se mu chtěl podobat. Byl bych šťastný, kdyby se mi to podařilo.


týmové úspěchy:
3. místo s FK Teplice v 1. Gambrinus lize v sezoně 2004/05, postup na mistrovství Evropy do 19 let, postup dorostu FK Teplice do extraligy.

největší osobní úspěchy:
Od 16ti let prošel všemi reprezentačními výběry, 2. místo v anketě objev roku v sezoně 2004/05, kapitán reprezentačního týmu do 19 let, zájem FC Chelsea.

největší fotbalové zážitky:
S reprezentačním týmem do 19 let přípravný zápas v Anglii před 25 tisíci fanoušků, oslavy postupu reprezentace do 19 let na ME 2006, utkání Celtic – Teplice před 65 tisíci lidí, všechny branky v 1. Gambrinus lize, setkání s Pavlem Horváthem, soustředění s FK Teplice v Kostarice.

co pro tebe znamená Fotbalový klub Teplice?
Úplně všechno, protože jsem v jiném klubu nehrál. Cítím se jako 100 procentní Tepličák a nijak zatím netoužím poznat jiný klub. Když jsem byl malý, pamatuji si, že byl pro mě vrchol jít podávat míče třeba Pavlovi Verbířovi, se kterým dnes chodím na kafe. Nebo když jsme jako malí kluci hráli předzápas na hlavním hřišti asi ještě půl hodiny před výkopem pohárového utkání Teplice – Sparta a v hledišti sedělo 14 tisíc lidí.

co pro tebe znamená hrát za reprezentaci?
Znamená to pro mě strašně moc. Hrát za národní tým je čest, splnil se mi tím velký sen. Je to úplně něco jiného než v klubu. Je to super pocit, když reprezentujete svojí republiku. Zvlášť, když je úspěch.

oblíbený post:
Útočník.

oblíbený hráč:
Ital Roberto Baggio. Obdivoval jsem ho hlavně na MS 1994 v USA. Líbila se mi jeho hra.

oblíbený klub:
FK Teplice.

oblíbený stadion:
Teplický Na Stínadlech a Celtic Park v Glasgow

fotbalový sen:
Jednou si zahrát nějakou přední světovou ligu.

fotbalový rituál:
Rituálů mám hodně, ovšem často je měním. Ale jsem v tomhle hodně věřící.

oblíbené filmy:
Miluji komedie. Z herců jsou mými největšími oblíbenci třeba Petr Čtvrtníček nebo Miroslav Donutil.

oblíbená hudba:
Je to zvláštní, ale já můžu poslouchat úplně všechno a je mi jedno, jestli je to hause nebo dechovka. Kdybych měl vybrat nejoblíbenější píseň, tak by to byla With or wihout you od U2.

oblíbený sport:
Kromě fotbalu mám rád i lední hokej.

záliby:
Sport a vše co je s ním spojeno.

osobní přednosti:
Cílevědomost.

osobní negativa:
Tvrdohlavost.