Už od malička zpíval ve folklorním souboru, ale když se tam muselo i tancovat, moc se mu to nelíbilo. Nikdy neměl rád, když musí někoho poslouchat. Poprvé vystoupil s tátovou kapelou na firemní akci. Lidem se to líbilo a jemu samotnému taky,...
Životopis
Už od malička zpíval ve folklorním souboru, ale když se tam muselo i tancovat, moc se mu to nelíbilo. Nikdy neměl rád, když musí někoho poslouchat.
Poprvé vystoupil s tátovou kapelou na firemní akci.
Lidem se to líbilo a jemu samotnému taky, protože se to nedalo srovnat s folkorním souborem. Nikdo nikoho do ničeho nenutil, a bylo to takové, jak si každý představoval. jediné mínus bylo, že tátova kapela hraje jen převzané písničky, ale Martin chtěl tvořit.
Protože dlouho nemohl v okolí najít někoho podobného, tak chodil jednou za měsíc zpívat s tátovou kapelou. také si doma jen tak brnkal na kytaru. Akordy si stáhl z Internetu a pak už to šlo samo. Měl starou ošoupanou kytaru, několik krát přisedlou, zlomenou, ale slepenou, ale to mu stačilo. Ani sám neví, jak se mu podařilo napsat první písničku. Byla o tom, jak si šel do Bratislavy koupit Draka, protože v Mikuláši žádneho neměli. Další už šli lépe a každá nová byla zároveň trošku kvalitnější a smysluplnější.
Když ho přijali na osmileté gymnaznium, tak našel stejného blázna jako je on sám.
Samozřejmě to nebylo tak, že se poprvé viděli a založili kapelu. S Markem Masarikem chodil i na ZŠ, takže 4 roky ve stejné třídě, ale nikdy se spolu moc nebavili. Párkrát si spolu zahráli a po čase si řekli: „Poďme založiť kapelu“. A tak se začali každý týden scházet v Martinově pokoji. Písně psal jednu za druhou. Všechny nebyli povedené, ale bylo jich dost, a proto si mohli vybírat. Název Musitany Hope vymyslel Martin až asi po roce a půl od založení. Měli v nauce o společnosti vymyslet vlastní stát, zemi a tak, aby jim co nejvíce vyhovovala. Bez dlouhého přemýšlení navrhli Musitániu a toto byla hlavní myšlenka celého názvu, přidali slovo naděje, protože ta je v hudbě dost důležitá a tak vznikl název Musitany Hope.
Teď se jich lidé ptají, jestli se hledali, ale nikdo nechce věřit, že to byla náhoda.
Teď je šťastný, že nemusí tančit a zpívat převzaté písničky ale mají neomezené hranice fantazie a v jejich hudbě můžou dělat co je napadne. Nemá důvod být nespokojený, protože tohle vždycky chtěl.
Poprvé vystoupil s tátovou kapelou na firemní akci.
Lidem se to líbilo a jemu samotnému taky, protože se to nedalo srovnat s folkorním souborem. Nikdo nikoho do ničeho nenutil, a bylo to takové, jak si každý představoval. jediné mínus bylo, že tátova kapela hraje jen převzané písničky, ale Martin chtěl tvořit.
Protože dlouho nemohl v okolí najít někoho podobného, tak chodil jednou za měsíc zpívat s tátovou kapelou. také si doma jen tak brnkal na kytaru. Akordy si stáhl z Internetu a pak už to šlo samo. Měl starou ošoupanou kytaru, několik krát přisedlou, zlomenou, ale slepenou, ale to mu stačilo. Ani sám neví, jak se mu podařilo napsat první písničku. Byla o tom, jak si šel do Bratislavy koupit Draka, protože v Mikuláši žádneho neměli. Další už šli lépe a každá nová byla zároveň trošku kvalitnější a smysluplnější.
Když ho přijali na osmileté gymnaznium, tak našel stejného blázna jako je on sám.
Samozřejmě to nebylo tak, že se poprvé viděli a založili kapelu. S Markem Masarikem chodil i na ZŠ, takže 4 roky ve stejné třídě, ale nikdy se spolu moc nebavili. Párkrát si spolu zahráli a po čase si řekli: „Poďme založiť kapelu“. A tak se začali každý týden scházet v Martinově pokoji. Písně psal jednu za druhou. Všechny nebyli povedené, ale bylo jich dost, a proto si mohli vybírat. Název Musitany Hope vymyslel Martin až asi po roce a půl od založení. Měli v nauce o společnosti vymyslet vlastní stát, zemi a tak, aby jim co nejvíce vyhovovala. Bez dlouhého přemýšlení navrhli Musitániu a toto byla hlavní myšlenka celého názvu, přidali slovo naděje, protože ta je v hudbě dost důležitá a tak vznikl název Musitany Hope.
Teď se jich lidé ptají, jestli se hledali, ale nikdo nechce věřit, že to byla náhoda.
Teď je šťastný, že nemusí tančit a zpívat převzaté písničky ale mají neomezené hranice fantazie a v jejich hudbě můžou dělat co je napadne. Nemá důvod být nespokojený, protože tohle vždycky chtěl.
