Martina Sáblíková je česká rychlobruslařka specializující se na dlouhé tratě, trojnásobná olympijská vítězka a několikanásobná mistryně České republiky, Evropy i světa, držitelka několika juniorských i seniorských světových rekordů. Úspěchů také...
Životopis
Martina Sáblíková je česká rychlobruslařka specializující se na dlouhé tratě, trojnásobná olympijská vítězka a několikanásobná mistryně České republiky, Evropy i světa, držitelka několika juniorských i seniorských světových rekordů.
Úspěchů také dosáhla v silniční cyklistice. Má více jak 15 medailí z mistrovství České republiky, v roce 2007 získala bronzovou medaili v časovce na mistrovství Evropy do 23 let.
V dětství hrávala basketbal, k rychlobruslení ji v 11 letech přivedl trenér Petr Novák, jehož svěřenkyní je doposud. Na mezinárodní scéně působí od jara 2002, kdy se poprvé zúčastnila mistrovství světa juniorů, v němž skončila na 36. místě. Na podzim téhož roku zajela první závody Světového poháru; do elitní divize poháru se začala prosazovat v roce 2004. Přelomem v její kariéře se stala sezóna 2005/2006, kdy se zúčastnila Zimních olympijských her v Turíně (zde na trati 5000 m skončila čtvrtá) a na mistrovství světa juniorů získala stříbrnou medaili. Od roku 2007 její sbírka medailí výrazně narostla – z mistrovství Evropy si postupně přivezla pět zlatých, jednu stříbrnou a tři bronzové, na mistrovstvích světa na jednotlivých tratích vybojovala dvanáct zlatých a tři stříbrné, na mistrovstvích světa ve víceboji tři zlaté, jednu stříbrnou a jednu bronzovou. Na Zimních olympijských hrách ve Vancouveru zvítězila na tratích 3 a 5 km, v závodě na 1500 m byla třetí. Pro další olympijskou medaili, stříbrnou, si dobruslila na distanci 3000 m na Zimních hrách v Soči, o několik dní později obhájila olympijské zlato v nejdelším, pětikilometrovém závodě. Od sezóny 2006/2007 rovněž vládne Světovému poháru v rychlobruslení na dlouhých tratích, jehož celkové pořadí již devětkrát vyhrála.
V letech 2007, 2009 a 2010 byla vyhlášena českým Sportovcem roku, v roce 2010 získala cenu Oscara Mathisena.
Rychlobruslařská kariéra
Začátky a první reprezentační závody
Sportu se věnuje od dětství. Zprvu hrála basketbal v klubu BK Žďár nad Sázavou, od roku 1998 se začala věnovat rychlobruslení. Tehdy se trenér Petr Novák dohodl s několika rodiči na založení vlastního Bruslařského klubu Žďár, z něhož se později vyvinul pozdější Novákův NOVIS Team. Jeho svěřenkyní se stala v 11 letech, její matka Eva spravovala pro Novákovu manželku učetnictví. Společně s dalšími dětmi (celkem jich bylo 20) začala trénovat, jak v zimě na ledě dráhy ve Svratce, tak i v létě na kole a na kolečkových bruslích. Pomohly také netradiční Novákovy metody, například speciální prkno, na němž se svým mladším bratrem Milanem trénovala doma v bytě (klouzání z jedné strany k druhé).
V březnu 2002 se poprvé zúčastnila Mistrovství světa v rychlobruslení juniorů, které se konalo na otevřené dráze v italském Klobensteinu. V mini-čtyřboji zde skončila na 36. místě (z 50 závodnic). Společně s Marcelou Kramárovou a Lucií Haselbergerovou jela také ve stíhacím závodě družstev, v němž skončily poslední, dvanácté.
Od sezóny 2002/2003 působí ve Světovém poháru. Poprvé se představila na závodech 15.–17. listopadu 2002 v německém Erfurtu, kde odjela všechny závody čtyřboje a skončila na celkovém 36. místě.
Prvního seniorského mistrovství se zúčastnila v lednu 2003, když se v nizozemském Heerenveenu konalo Mistrovství Evropy. Sáblíková zde ale odjela pouze první závod na 500 m, k ostatním nenastoupila. V této sezóně byla ještě na juniorském světovém šampionátu (34. místo) a na finále Světového poháru.
V sezóně 2003/2004 závodila nadále v divizi B Světového poháru, zúčastnila se také seniorského Mistrovství Evropy (20. místo) a juniorského Mistrovství světa (23. místo). Ve finále Světového poháru v únoru 2004 ale již startovala v elitní divizi v závodě na 3 km (18. místo), na trati 5000 m skončila v divizi B třetí.[8] Její úspěšnost na dlouhých tratích se potvrdila i na seniorském světovém šampionátu v březnu téhož roku, kde skončila šestnáctá (3 km), respektive dvanáctá (5 km).
Následující sezóna potvrdila své zlepšující se výkony na dlouhých tratích. Na 3 km již pravidelně startovala v elitní skupině Světového poháru, na trati 5000 m skončila na Mistrovství světa na sedmé příčce.
Od sezóny 2005/2006 do Zimních olympijských her ve Vancouveru
Přelomovým obdobím se pro ni stala sezóna 2005/2006. V závodech Světového poháru se na dlouhých tratích pravidelně umísťovala v první desítce. Na Mistrovství Evropy 2006 skončila ve víceboji na čtvrtém místě, přičemž pětikilometrovou trať zajela ze všech závodnic nejrychleji a na dráze 3000 m skončila třetí. V únoru 2006 se ve svých 18 letech poprvé zúčastnila Zimních olympijských her, k medailím ale měla velmi blízko: 3 km – sedmé místo, 5 km – čtvrté místo. Svoji první medaili vybojovala Sáblíková o měsíc později na juniorském světovém šampionátu, kde skončila na druhé příčce. V průběhu této sezóny rovněž zajela několik světových juniorských rekordů, jejichž držitelkou je doposud.
Po turínském úspěchu se začaly objevovat návrhy na postavení rychlobruslařské haly v Česku. Byla zmiňována místa jako Pardubice, Praha, Brno či Žďár nad Sázavou. Podle posledních plánů měl ovál vyrůst ve Velkém Oseku, kam se v roce 2009 Sáblíková i trenér Novák přestěhovali. Projekt však byl dlouho odkládán, až nové vedení obce zvolené v roce 2010 jej zcela zastavilo.
V sezóně 2006/2007 již ovládla Světový pohár na dlouhých tratích, zvítězila ve třech z šesti závodů a v celkovém hodnocení jej vyhrála. Přišly ještě další úspěchy: získala zlatou medaili na Mistrovství Evropy a dvě medaile z téhož kovu na Mistrovství světa na tratích 3 a 5 kilometrů. V březnu 2007 navíc překonala seniorské světové rekordy na tratích 5 a 10 kilometrů.
„Medailová sbírka“ pokračovala i v následujících letech. Kromě předních umístění na dlouhých tratích v rámci Světového poháru a mistrovství světa (zlatá medaile na 5000 m v letech 2008 a 2009 a stříbrná na 3000 m v roce 2009) získala i další medaile na mistrovství Evropy ve víceboji (2008 a 2009 bronzovou, 2010 zlatou). V sezóně 2008/2009 díky vítězství v posledním závodu Světového poháru vyhrálo družstvo ve složení Sáblíková – Jirků – Erbanová celkové hodnocení soutěže ve stíhacím závodě týmů. V únoru 2009 poprvé zvítězila na Mistrovství světa ve víceboji, čímž se stala pro ten rok nejvšestranější rychlobruslařkou světa. V sezóně 2009/2010 se navíc několikrát objevila na předních příčkách i na trati 1500 m, kde se dosud příliš neprosazovala a v celkovém pořadí skončila na této distanci na třetím místě.
Dvakrát zvítězila také na příležitostných mistrovstvích České republiky – v ročnících 2007 (nádrž Pilská u Žďáru nad Sázavou) a 2008, kdy se šampionát konal na rybníku Černý nedaleko Hlinska.
Všechny tyto výsledky ale byly důvodem pro očekávání fanoušků i odborníků na Zimních olympijských hrách 2010 ve Vancouveru. Na tuto akci se postupně připravovala od prosince 2009, nejprve doma, následně v Itálii v Klobensteinu a nakonec i v kanadském Calgary. I přes tento tlak ve Vancouveru hned první závod zvládla a na trati 3000 m, kde patřila k několika možným favoritkám (v sezóně 2009/2010 ji na této distanci několikrát porazila Stephanie Beckertová), získala zlatou medaili. V závodě na 1500 m, i přesto, že nepatřila k největším adeptkám na cenný kov, získala bronzovou medaili. Na poslední trati 5000 m, na které byla Sáblíková několik let suverénní, byla nejočekávanější favoritkou, situaci ale rychlými časy zkomplikovaly Hughesová a Beckertová. Přesto česká závodnice v poslední jízdě vybojovala ve Vancouveru druhou zlatou medaili. Se ziskem dvou zlatých a jedné bronzové olympijské medaile se tak stala nejúspěšnější českou sportovkyní v historii ZOH a Jacques Rogge, předseda MOV, ji označil za „královnou rychlobruslení s elegantním stylem“. Krátce po olympijských hrách se také prosadila ve finále Světového poháru a nakonec i na Mistrovství světa ve víceboji, kde obhájila zlatou medaili z předchozího šampionátu.
Společně s trenérem Petrem Novákem opustili k 30. dubnu 2010 armádní klub Dukla, kde působili šest let. Společně s nimi odešli i ostatní rychlobruslaři (např. Karolína Erbanová nebo Milan Sáblík). Od 1. července toho roku začali pracovat pod hlavičkou Centra sportu ministerstva vnitra.
2010/2011
Na prvním mítinku Světového poháru 2010/2011 v Heerenvenu nemohla nastoupit kvůli zdravotním potížím. V dalších dvou závodech na dlouhých tratích Světového poháru na konci roku 2010 se dvakrát umístila na medailových pozicích, ovšem ani jednou nevyhrála. V lednu 2011 obhájila na otevřené dráze v italském Klobensteinu titul mistryně Evropy ve víceboji, když zvítězila na tratích 3000 a 5000 m. První triumf v závodě Světového poháru v sezóně 2010/2011 si připsala na mítinku v Moskvě, kde zvítězila na tříkilometrové trati, o den později skončila na dráze 1500 m na třetím místě. Na světovém šampionátu ve víceboji 2011 v kanadském Calgary sice vyhrála závod na 3000 m, ale před závěrečnou distancí 5 km měla ztrátu 15 s na vedoucí Nizozemku Ireen Wüstovou.
Na této trati Sáblíková čtyři kola před cílem upadla, ale i přesto vybojovala bronzovou medaili. V následujícím závodě Světového poháru na 5000 m v Salt Lake City překonala vlastní, čtyři roky starý světový rekord téměř o tři sekundy. Díky prvnímu místu na trati 3 km v následujícím finále Světového poháru 2010/2011 v Heerenveenu zvítězila popáté za sebou v celkovém umístění na dlouhých tratích 3000 a 5000 m, což se předtím podařilo pouze Němce Gundě Niemannové-Stirnemannové. Na poslední akci sezóny, Mistrovství světa na jednotlivých tratích 2011 v Inzellu, obhájila z předchozího šampionátu stříbrnou medaili na trati 3000 m, když prohrála s Ireen Wüstovou o 51 setin. Výsledek z roku 2009 zopakovala i na distanci 5000 m, kde získala již čtvrtou zlatou medaili v řadě.
2011/2012
Sezónu 2011/2012 zahájila vítězstvím na trati 3 km a dvanáctým místem na 1500 m na prvním mítinku Světového poháru v Čeljabinsku. Výsledek z tříkilometrové dráhy zopakovala i o týden později na dalším mítinku SP v Astaně, výrazně se zlepšila na poloviční trati, kde skončila čtvrtá. Následující závody SP se odehrály na začátku prosince 2011 v Heerenveenu, kde posedmé v kariéře zvítězila na mítincích Světového poháru na trati 5 km, o den později dojela v závodě na 1500 m jako pátá. Na Mistrovství Evropy 2012, které se konalo na začátku ledna toho roku na otevřené dráze v Budapešti, získala potřetí za sebou třetí zlatou medaili z evropských šampionátů, přičemž zde zvítězila v závodech na 3000, 1500 i 5000 metrů. V pořadí třetí tříkilometrovou distanci Světového poháru v této sezóně vyhrála na následujícím mítinku v Hamaru, kde startovala i na poloviční trati (7. místo).
Mistrovství světa ve víceboji 2012, které se konalo v Moskvě, dokončila na celkovém druhém místě, když ji v celkovém součtu bodů dokázala porazit pouze Ireen Wüstová. Na následujícím mítinku v Heerenveenu vyhrála pětikilometrovou trať, díky čemuž si s předstihem zajistila šesté celkové vítězství Světového poháru na dlouhých tratích. V rámci finále Světového poháru v Berlíně, které se konalo další víkend, se zúčastnila jak závodu na 3000 m, který vyhrála, tak závodu na poloviční trati. Zde dojela na třetím místě, což byl její nejlepší výsledek na distanci 1500 m v sezóně Světového poháru 2011/2012. Na této trati se celkově umístila na čtvrtém místě. Poslední velkou akcí sezóny tradičně bylo Mistrovství světa na jednotlivých tratích, které se konalo v nizozemském Heerenveenu. V prvním závodě na 3000 m porazila Sáblíková své tři největší soupeřky Beckertovou, Wüstovou a Pechsteinovou a získala tak druhou zlatou medaili z této trati na světových šampionátech. Kvalifikovala se i na patnáctistovku, tento závod ale vynechala, aby se mohla soustředit na nejdelší distanci 5000 m. Ve svém posledním startu sezóny porazila na pětikilometrové trati všechny soupeřky a získala tak na heerenveenském šampionátu druhé zlato.
2012/2013
Po prvních třech mítincích Světového poháru 2012/2013, na začátku prosince 2012, vedla průběžné pořadí na dlouhých tratích (vyhrála závod na 5000 m v Astaně a umístila se dvakrát na druhém místě na trati 3000 m), úspěšná rovněž byla na patnáctistovce, v jejímž průběžném pořadí zůstala na třetí příčce po jednom čtvrtém, jednom pátém a jednom osmém místě. Před Vánocemi absolvovala starty na prvním ročníku Akademického mistrovství světa v Zakopanem, kde vyhrála všechny tři závody, do nichž nastoupila – 1500 m, 3000 m a 5000 m. Kvůli zranění zad z tréninku byl ohrožen její start na Mistrovství Evropy 2013, její stav se ale zlepšil a i přes tyto komplikace se umístila ve víceboji na čtvrté příčce, poprvé od roku 2006 ale skončila bez medaile.
Start na Mistrovství světa ve víceboji 2013 ze zdravotních důvodů odřekla, na následujících dvou mítincích Světového poháru závodila pouze na dlouhých tratích, přičemž v Erfurtu zvítězila na trati 5000 m. Ve finále Světového poháru v Heerenveenu v březnu 2013 zakončila seriál šestou příčkou na 3000 m a devátým místem na poloviční distanci. Celkově udržela první místo na dlouhých tratích (již po sedmé za sebou), na patnáctistovce byla desátá a v Grand World Cupu šestá. Na poslední akci sezóny, Mistrovství světa na jednotlivých tratích, vybojovala stříbrnou medaili na tříkilometrové trati a obhájila zlato na pětikilometrové distanci.
2013/2014
Sezónu 2013/2014 zahájila úspěšným mítinkem Světový pohár v rychlobruslení 2013/2014 v Calgary, kde se umístila na druhém místě na tříkilometrové trati a na třetím místě na poloviční distanci (na této navíc v osobním rekordu). Na dalším podniku SP v Salt Lake City sice vyhrála závod na 3000 m, ale na patnáctistovce si přivodila zranění třísla. Její zdravotní stav se poměrně dobře vyvíjel, takže mohla závodit i na dalších dvou mítincích SP, přičemž oba závody, 1× 3000 m a 1× 5000 m, dokázala vyhrát, kratší tratě však raději neabsolvovala. Před Vánocemi poprvé startovala na Zimní univerziádě, kde na otevřeném oválu v Itálii ovládla tratě 3 km a 5 km. Po Novém roce se v rámci předolympijské přípravy zúčastnila Mistrovství Evropy, kde získala bronzovou medaili.
V únoru 2014 startovala na své třetí olympiádě. Na Zimních olympijských hrách v Soči v prvním závodě na 3000 m sice vítězství neobhájila, ale díky rychlému času získala stříbrnou medaili. Překonala ji pouze velmi dobře připravená Nizozemka Wüstová, vítězka této distance na ZOH v Turíně, která v celé sezóně prokazovala velmi dobrou formu. Následně uvažovala o startu na trati 1500 m, vzhledem k obavám, aby si neobnovila zranění třísla z podzimu 2013, se však z tohoto závodu odhlásila a soustředila se na nejdelší, pětikilometrovou trať. Na ní dokázala obhájit vítězství z předchozích ZOH ve Vancouveru, takže po prvenství snowboardistky Samkové vybojovala pro českou výpravu v Soči celkově druhou zlatou medaili.
Na prvním poolympijském mítinku Světového poháru v Inzellu zajela šesté místo na distanci 1500 m, na dvojnásobné trati obsadila druhou příčku. Ve finále SP v Heerenveenu již patnáctistovku kvůli únavě vynechala a zúčastnila se pouze na závodu na 3 km, kde si díky čtvrtému místu zajistila osmé celkové prvenství ve Světovém poháru na dlouhých tratích. Po náročné sezóně se rozhodla, že na závěrečném Mistrovství světa ve víceboji nebude startovat.
2014/2015
Ročník 2014/2015 Světového poháru byl zahájen dvěma mítinky v Asii ve druhé polovině listopadu. V japonském Obihiru skončila Sáblíková v úvodním závodě na 3000 m vinou chyby při střídání drah v posledním kole těsně druhá za vítěznou Wüstovou. V dalších dnech absolvovala ještě stíhací závod družstev, ve kterém dojela s mladými závodnicemi Zdráhalovou a Kerschbaummayr na předposledním osmém místě, distanci 1500 m (7. místo) a na závěr také svůj premiérový start v závodě s hromadným startem (6. místo). Následující víkend se závodilo v Soulu. Trať 5000 m zvládla ve druhém nejlepším čase, když rychleji zajet tuto distanci zvládla pouze veteránka Claudia Pechsteinová v novém traťovém rekordu. Sáblíková ale nebyla spokojena se svým předvedeným výkonem, který pro ni znamenal teprve druhou porážku v nejdelším závodu ve Světovém poháru od roku 2007. V Jižní Korei se představila ještě na distanci 1500 m (9. místo) a na závěr také v hromadném závodě, který díky úniku v jeho polovině poprvé vyhrála.
Ani po přesunu závodů do Evropy Sáblíková na dlouhých tratích nevyhrála, neboť v Berlíně obsadila na tříkilometrové trati třetí místo. Průběžné prvenství ve Světovém poháru však uhájila. Poté netradičně startovala i na sprinterské distanci 1000 m (v divizi B sedmé místo), plánovaný stíhací závod družstev ale český tým kvůli odpočinku vynechal. V závěrečný den se dvakrát umístila v první desítce (1500 m – 7. místo, hromadný start – 5. místo). O týden později v Heerenveenu poprvé v sezóně vyhrála klasický individuální závod, neboť na trati 3000 m porazila v přímém souboji o 30 setin Wüstovou. Nizozemskou anabázi i sportovní kalendářní rok 2014 zakončila pátou příčkou na patnáctistovce a čtvrtým místem v závodě s hromadným startem.
Z evropského šampionátu, který se konal v lednu 2015 v Čeljabinsku, si přivezla stříbrnou medaili, když vyhrála nejdelší tratě 3 a 5 km. Další mítink Světového poháru proběhl na přelomu ledna a února v Hamaru. Sáblíková zde dojela závod na 1500 m na šesté příčce a zopakovala vítězství na tříkilometrové distanci. Závod s hromadným startem vynechala kvůli nachlazení.
Mistrovství světa na jednotlivých tratích 2015 proběhlo v polovině února v Heerenveenu. Již v úvodní den získala Sáblíková zlatou medaili na trati 3000 m, neboť v poslední rozjížďce porazila v přímém souboji svoji největší konkurentku Wüstovou. Svůj dvanáctý světový titul vybojovala následujícího dne, kdy zvítězila i na nejdelší distanci 5 km, na níž musela reagovat na nečekaně velmi rychlý čas Carlijn Achtereekteové. Od cenného kovu ji na trati 1500 m dělilo jen pět setin (umístila se tak čtvrtá), a při premiéře závodu s hromadným startem na světovém šampionátu skončila šestnáctá, protože její pokus o únik nebyl úspěšný.
Po dvouleté přestávce se znovu představila i na Mistrovství světa ve víceboji, jež se uskutečnilo na začátku března na vysokohorské dráze Olympic Oval v Calgary. Sáblíková si zde během šampionátu dokázala vylepšit osobní rekordy na tratích 500 m, 1500 m a 3000 m, přičemž distance 3000 m a 5000 m vyhrála. Celkový předvedený výkon i významná, více jak dvanáctisekundová převaha na závěrečné pětikilometrové trati znamenaly pro Češku třetí světový vícebojařský titul.
Finále Světového poháru, tradičně poslední akce sezóny, bylo uspořádáno koncem března v Erfurtu. Zde skončila třetí na trati 1500 m, díky čemuž se v celkovém hodnocení disciplíny umístila na páté příčce.
V závěrečný den dvakrát vyhrála: nejprve na tříkilometrové distanci a o několik hodin později také v závodě s hromadným startem. Již několik dní před startem si ale zajistila deváté celkové prvenství na dlouhých tratích, protože její jediná možná soupeřka Ireen Wüstová se podniku v Erfurtu nezúčastnila. V hodnocení hromadných závodů byla Sáblíková celkově třetí. V komplexním bodování tzv. Grand World Cupu byla druhá, čímž vyrovnala svoje umístění ze sezóny 2011/2012.
Cyklistické závody
V rámci letní přípravy jezdí na kole, přičemž se postupně začala účastnit i některých závodů. V březnu 2007 ohlásila dokonce záměr startovat na Letních olympijských hrách 2008 v některé z cyklistických disciplín, k čemuž ale nedošlo. Obdobný cíl startu na letní olympiádě 2012 potvrdil trenér Petr Novák v dubnu 2010, ani tentokrát se ale nekvalifikovala a podle podmínek Mezinárodního olympijského výboru ani nemohla dostat divokou kartu. Potřetí se o účast na LOH (Rio de Janeiro 2016) ucházela v roce 2015, tentokrát úspěšně.
V časovce žen na Mistrovství České republiky 28. června 2007 zajela třetí nejlepší čas; závod však byl kvůli neregulérnosti anulován, neboť se jel za plného silničního provozu. Opakovaný závod proběhl 4. srpna téhož roku a Sáblíková svůj výsledek zopakovala. Obdobné výsledky z mistrovství republiky v časovce zajela i v následujících letech (2008 – 3. místo, 2009 – 5. místo), v roce 2009 vyhrála s Martinou Růžičkovou časovku dvojic. O rok později, v roce 2010, svůj triumf v časovce dvojic (opět s Růžičkovou) zopakovala, vyhrála navíc i časovku jednotlivkyň a závod s hromadným startem. Na Mistrovství republiky v roce 2011 obhájila tituly v závodě s hromadným startem i v časovce (časovka dvojic se nejela). Na společném Mistrovství České a Slovenské republiky v roce 2012 skončila v časovce na druhé příčce, v závodě s hromadným startem byla třetí. Roku 2013 časovku i silniční závod vyhrála, což se jí podařilo také v letech 2014 a 2015.
V letech 2007 a 2008 se zúčastnila i mistrovství Evropy do 23 let, v roce 2007 získala v časovce bronzovou medaili, o rok později skončila na sedmém místě. Kromě mistrovství republiky i Evropy se zúčastnila také několika závodů cyklistického Českého poháru. Na Mistrovství světa v silniční cyklistice 2010 odmítla startovat kvůli vzdálenému místu konání (Austrálie), které by narušilo přípravu na rychlobruslařskou sezónu. Následujícího šampionátu v Dánsku se již zúčastnila, zde nastoupila 20. září 2011 pouze do časovky, z 51 závodnic se umístila na 28. místě se ztrátou 2:47,43 min na první místo, přičemž na Letní olympijské hry v Londýně se přímo kvalifikovala pouze první desítka závodnic.
V roce 2012 startovala na Tour de Feminin, svém prvním etapovém závodě, ze kterého ale ve čtvrté etapě po bouřce a přívalovém dešti odstoupila, aby neriskovala zranění. Na Mistrovství světa v silniční cyklistice 2012 v Nizozemsku se v časovce umístila na devátém místě, ze silničního závodu po hromadném pádu odstoupila. Na konci roku 2012 dostala pozvánku do cyklistické stáje Etixx-iHNed, kterou vytvořil Zdeněk Bakala jako farmářský tým pro elitní stáj Omega Pharma-Quick Step.
Podruhé se Tour de Feminin zúčastnila v roce 2014, kdy vyhrála jednu časovkovou etapu, v celkovém pořadí se umístila na druhém místě a zvítězila v soutěži vrchařek. V září 2014 startovala na cyklistickém světovém šampionátu 2014 ve Španělsku. V časovce skončila na 12. místě, silniční závod po hromadném pádu ve druhém kole nedokončila. Na Mistrovství světa v silniční cyklistice 2015 se v časovce chtěla kvalifikovat na Letní olympijské hry 2016, což se jí díky dvanácté příčce podařilo; v silničním závodě tentokrát nestartovala.
Další sporty
Dalším letním sportem, kterému se věnuje, je inline bruslení. V roce 2004 se zúčastnila Mistrovství světa juniorů, kde na trati 20 km skončila 16. V roce 2006 zvítězila na českém Mistrovství v maratonu a vyhrála i první ročník Českého poháru. Triumf v maratonu zopakovala i následujícího roku. V rámci letní přípravy v roce 2013 se zúčastnila závodu Olympic Hopes – Visegrad Cup na inline bruslích na betonovém oválu ve Žďáru nad Sázavou. Na této akci, která byla vyhlášena jako první ročník Mistrovství České republiky v letním rychlobruslení, zvítězila na obou tratích 1000 m a 3000 m.
Ocenění
Celkem třikrát vyhrála novinářskou anketu Sportovec roku České republiky, triumfovala v letech 2007, 2009 a 2010. V roce 2006 se umístila na celkovém osmém místě, zvítězila ale kategorii juniorů. V roce 2008 skončila pátá, roku 2011 třetí a v roce 2012 třináctá. V ročníku 2013 se vrátila do top ten a umístila se na deváté příčce a v dalších letech se opětovně dostala na pomyslné stupně vítězů: roku 2014 byla třetí, v následujícím roce druhá.
V anketě Sportovec Evropy 2007 se umístila na 18. místě.
Dne 30. března 2010 získala jako pátá žena v historii Cenu Oscara Mathiasena, kterou uděluje bruslařský klub v Oslu. O den později obdržela při slavnostním přijetí úspěšných sportovců armádního sportovního centra Dukla od ministra obrany Martina Bartáka vysoké armádní ocenění Armádní kříž druhého stupně.
V každoroční anketě Armádní sportovec roku zvítězila v letech 2007, 2009 a 2010. Stala se také vítězkou ankety Sportovec Ministerstva vnitra roku 2013.
V letech 2007 a 2010 se jí byla Českým olympijským výborem udělena Cena Jiřího Gutha-Jarkovského.
Osobní život
Narodila se v Novém Městě na Moravě, s rodinou však od narození žila ve Žďáru nad Sázavou. Její matka Eva pracovala jako účetní pro Petra Nováka, díky čemuž se dostala k rychlobruslení. Otec Milan naopak hrával basketbal, s nímž jako dítě začínala. Její mladší bratr Milan se rovněž věnoval rychlobruslení pod trenérem Novákem. Martina Sáblíková měří 171 cm a váží 53 kg. Vystudovala Gymnázium Vincence Makovského v Novém Městě na Moravě se sportovním zaměřením. Obyčejné čtyřleté studium si díky vedení školy rozložila do sedmi let a v červnu 2009 úspěšně odmaturovala. V roce 2012 studovala na soukromé Vysoké škole tělesné výchovy a sportu Palestra v Praze.
V roce 2009 se přestěhovala do nového domu ve Velkém Oseku, kde měla vyrůst první rychlobruslařská hala v Česku. Protože však tyto plány nebyly realizovány, vrátila se v zimě 2012/2013 zpět do Žďáru nad Sázavou.
Úspěchů také dosáhla v silniční cyklistice. Má více jak 15 medailí z mistrovství České republiky, v roce 2007 získala bronzovou medaili v časovce na mistrovství Evropy do 23 let.
V dětství hrávala basketbal, k rychlobruslení ji v 11 letech přivedl trenér Petr Novák, jehož svěřenkyní je doposud. Na mezinárodní scéně působí od jara 2002, kdy se poprvé zúčastnila mistrovství světa juniorů, v němž skončila na 36. místě. Na podzim téhož roku zajela první závody Světového poháru; do elitní divize poháru se začala prosazovat v roce 2004. Přelomem v její kariéře se stala sezóna 2005/2006, kdy se zúčastnila Zimních olympijských her v Turíně (zde na trati 5000 m skončila čtvrtá) a na mistrovství světa juniorů získala stříbrnou medaili. Od roku 2007 její sbírka medailí výrazně narostla – z mistrovství Evropy si postupně přivezla pět zlatých, jednu stříbrnou a tři bronzové, na mistrovstvích světa na jednotlivých tratích vybojovala dvanáct zlatých a tři stříbrné, na mistrovstvích světa ve víceboji tři zlaté, jednu stříbrnou a jednu bronzovou. Na Zimních olympijských hrách ve Vancouveru zvítězila na tratích 3 a 5 km, v závodě na 1500 m byla třetí. Pro další olympijskou medaili, stříbrnou, si dobruslila na distanci 3000 m na Zimních hrách v Soči, o několik dní později obhájila olympijské zlato v nejdelším, pětikilometrovém závodě. Od sezóny 2006/2007 rovněž vládne Světovému poháru v rychlobruslení na dlouhých tratích, jehož celkové pořadí již devětkrát vyhrála.
V letech 2007, 2009 a 2010 byla vyhlášena českým Sportovcem roku, v roce 2010 získala cenu Oscara Mathisena.
Rychlobruslařská kariéra
Začátky a první reprezentační závody
Sportu se věnuje od dětství. Zprvu hrála basketbal v klubu BK Žďár nad Sázavou, od roku 1998 se začala věnovat rychlobruslení. Tehdy se trenér Petr Novák dohodl s několika rodiči na založení vlastního Bruslařského klubu Žďár, z něhož se později vyvinul pozdější Novákův NOVIS Team. Jeho svěřenkyní se stala v 11 letech, její matka Eva spravovala pro Novákovu manželku učetnictví. Společně s dalšími dětmi (celkem jich bylo 20) začala trénovat, jak v zimě na ledě dráhy ve Svratce, tak i v létě na kole a na kolečkových bruslích. Pomohly také netradiční Novákovy metody, například speciální prkno, na němž se svým mladším bratrem Milanem trénovala doma v bytě (klouzání z jedné strany k druhé).
V březnu 2002 se poprvé zúčastnila Mistrovství světa v rychlobruslení juniorů, které se konalo na otevřené dráze v italském Klobensteinu. V mini-čtyřboji zde skončila na 36. místě (z 50 závodnic). Společně s Marcelou Kramárovou a Lucií Haselbergerovou jela také ve stíhacím závodě družstev, v němž skončily poslední, dvanácté.
Od sezóny 2002/2003 působí ve Světovém poháru. Poprvé se představila na závodech 15.–17. listopadu 2002 v německém Erfurtu, kde odjela všechny závody čtyřboje a skončila na celkovém 36. místě.
Prvního seniorského mistrovství se zúčastnila v lednu 2003, když se v nizozemském Heerenveenu konalo Mistrovství Evropy. Sáblíková zde ale odjela pouze první závod na 500 m, k ostatním nenastoupila. V této sezóně byla ještě na juniorském světovém šampionátu (34. místo) a na finále Světového poháru.
V sezóně 2003/2004 závodila nadále v divizi B Světového poháru, zúčastnila se také seniorského Mistrovství Evropy (20. místo) a juniorského Mistrovství světa (23. místo). Ve finále Světového poháru v únoru 2004 ale již startovala v elitní divizi v závodě na 3 km (18. místo), na trati 5000 m skončila v divizi B třetí.[8] Její úspěšnost na dlouhých tratích se potvrdila i na seniorském světovém šampionátu v březnu téhož roku, kde skončila šestnáctá (3 km), respektive dvanáctá (5 km).
Následující sezóna potvrdila své zlepšující se výkony na dlouhých tratích. Na 3 km již pravidelně startovala v elitní skupině Světového poháru, na trati 5000 m skončila na Mistrovství světa na sedmé příčce.
Od sezóny 2005/2006 do Zimních olympijských her ve Vancouveru
Přelomovým obdobím se pro ni stala sezóna 2005/2006. V závodech Světového poháru se na dlouhých tratích pravidelně umísťovala v první desítce. Na Mistrovství Evropy 2006 skončila ve víceboji na čtvrtém místě, přičemž pětikilometrovou trať zajela ze všech závodnic nejrychleji a na dráze 3000 m skončila třetí. V únoru 2006 se ve svých 18 letech poprvé zúčastnila Zimních olympijských her, k medailím ale měla velmi blízko: 3 km – sedmé místo, 5 km – čtvrté místo. Svoji první medaili vybojovala Sáblíková o měsíc později na juniorském světovém šampionátu, kde skončila na druhé příčce. V průběhu této sezóny rovněž zajela několik světových juniorských rekordů, jejichž držitelkou je doposud.
Po turínském úspěchu se začaly objevovat návrhy na postavení rychlobruslařské haly v Česku. Byla zmiňována místa jako Pardubice, Praha, Brno či Žďár nad Sázavou. Podle posledních plánů měl ovál vyrůst ve Velkém Oseku, kam se v roce 2009 Sáblíková i trenér Novák přestěhovali. Projekt však byl dlouho odkládán, až nové vedení obce zvolené v roce 2010 jej zcela zastavilo.
V sezóně 2006/2007 již ovládla Světový pohár na dlouhých tratích, zvítězila ve třech z šesti závodů a v celkovém hodnocení jej vyhrála. Přišly ještě další úspěchy: získala zlatou medaili na Mistrovství Evropy a dvě medaile z téhož kovu na Mistrovství světa na tratích 3 a 5 kilometrů. V březnu 2007 navíc překonala seniorské světové rekordy na tratích 5 a 10 kilometrů.
„Medailová sbírka“ pokračovala i v následujících letech. Kromě předních umístění na dlouhých tratích v rámci Světového poháru a mistrovství světa (zlatá medaile na 5000 m v letech 2008 a 2009 a stříbrná na 3000 m v roce 2009) získala i další medaile na mistrovství Evropy ve víceboji (2008 a 2009 bronzovou, 2010 zlatou). V sezóně 2008/2009 díky vítězství v posledním závodu Světového poháru vyhrálo družstvo ve složení Sáblíková – Jirků – Erbanová celkové hodnocení soutěže ve stíhacím závodě týmů. V únoru 2009 poprvé zvítězila na Mistrovství světa ve víceboji, čímž se stala pro ten rok nejvšestranější rychlobruslařkou světa. V sezóně 2009/2010 se navíc několikrát objevila na předních příčkách i na trati 1500 m, kde se dosud příliš neprosazovala a v celkovém pořadí skončila na této distanci na třetím místě.
Dvakrát zvítězila také na příležitostných mistrovstvích České republiky – v ročnících 2007 (nádrž Pilská u Žďáru nad Sázavou) a 2008, kdy se šampionát konal na rybníku Černý nedaleko Hlinska.
Všechny tyto výsledky ale byly důvodem pro očekávání fanoušků i odborníků na Zimních olympijských hrách 2010 ve Vancouveru. Na tuto akci se postupně připravovala od prosince 2009, nejprve doma, následně v Itálii v Klobensteinu a nakonec i v kanadském Calgary. I přes tento tlak ve Vancouveru hned první závod zvládla a na trati 3000 m, kde patřila k několika možným favoritkám (v sezóně 2009/2010 ji na této distanci několikrát porazila Stephanie Beckertová), získala zlatou medaili. V závodě na 1500 m, i přesto, že nepatřila k největším adeptkám na cenný kov, získala bronzovou medaili. Na poslední trati 5000 m, na které byla Sáblíková několik let suverénní, byla nejočekávanější favoritkou, situaci ale rychlými časy zkomplikovaly Hughesová a Beckertová. Přesto česká závodnice v poslední jízdě vybojovala ve Vancouveru druhou zlatou medaili. Se ziskem dvou zlatých a jedné bronzové olympijské medaile se tak stala nejúspěšnější českou sportovkyní v historii ZOH a Jacques Rogge, předseda MOV, ji označil za „královnou rychlobruslení s elegantním stylem“. Krátce po olympijských hrách se také prosadila ve finále Světového poháru a nakonec i na Mistrovství světa ve víceboji, kde obhájila zlatou medaili z předchozího šampionátu.
Společně s trenérem Petrem Novákem opustili k 30. dubnu 2010 armádní klub Dukla, kde působili šest let. Společně s nimi odešli i ostatní rychlobruslaři (např. Karolína Erbanová nebo Milan Sáblík). Od 1. července toho roku začali pracovat pod hlavičkou Centra sportu ministerstva vnitra.
2010/2011
Na prvním mítinku Světového poháru 2010/2011 v Heerenvenu nemohla nastoupit kvůli zdravotním potížím. V dalších dvou závodech na dlouhých tratích Světového poháru na konci roku 2010 se dvakrát umístila na medailových pozicích, ovšem ani jednou nevyhrála. V lednu 2011 obhájila na otevřené dráze v italském Klobensteinu titul mistryně Evropy ve víceboji, když zvítězila na tratích 3000 a 5000 m. První triumf v závodě Světového poháru v sezóně 2010/2011 si připsala na mítinku v Moskvě, kde zvítězila na tříkilometrové trati, o den později skončila na dráze 1500 m na třetím místě. Na světovém šampionátu ve víceboji 2011 v kanadském Calgary sice vyhrála závod na 3000 m, ale před závěrečnou distancí 5 km měla ztrátu 15 s na vedoucí Nizozemku Ireen Wüstovou.
Na této trati Sáblíková čtyři kola před cílem upadla, ale i přesto vybojovala bronzovou medaili. V následujícím závodě Světového poháru na 5000 m v Salt Lake City překonala vlastní, čtyři roky starý světový rekord téměř o tři sekundy. Díky prvnímu místu na trati 3 km v následujícím finále Světového poháru 2010/2011 v Heerenveenu zvítězila popáté za sebou v celkovém umístění na dlouhých tratích 3000 a 5000 m, což se předtím podařilo pouze Němce Gundě Niemannové-Stirnemannové. Na poslední akci sezóny, Mistrovství světa na jednotlivých tratích 2011 v Inzellu, obhájila z předchozího šampionátu stříbrnou medaili na trati 3000 m, když prohrála s Ireen Wüstovou o 51 setin. Výsledek z roku 2009 zopakovala i na distanci 5000 m, kde získala již čtvrtou zlatou medaili v řadě.
2011/2012
Sezónu 2011/2012 zahájila vítězstvím na trati 3 km a dvanáctým místem na 1500 m na prvním mítinku Světového poháru v Čeljabinsku. Výsledek z tříkilometrové dráhy zopakovala i o týden později na dalším mítinku SP v Astaně, výrazně se zlepšila na poloviční trati, kde skončila čtvrtá. Následující závody SP se odehrály na začátku prosince 2011 v Heerenveenu, kde posedmé v kariéře zvítězila na mítincích Světového poháru na trati 5 km, o den později dojela v závodě na 1500 m jako pátá. Na Mistrovství Evropy 2012, které se konalo na začátku ledna toho roku na otevřené dráze v Budapešti, získala potřetí za sebou třetí zlatou medaili z evropských šampionátů, přičemž zde zvítězila v závodech na 3000, 1500 i 5000 metrů. V pořadí třetí tříkilometrovou distanci Světového poháru v této sezóně vyhrála na následujícím mítinku v Hamaru, kde startovala i na poloviční trati (7. místo).
Mistrovství světa ve víceboji 2012, které se konalo v Moskvě, dokončila na celkovém druhém místě, když ji v celkovém součtu bodů dokázala porazit pouze Ireen Wüstová. Na následujícím mítinku v Heerenveenu vyhrála pětikilometrovou trať, díky čemuž si s předstihem zajistila šesté celkové vítězství Světového poháru na dlouhých tratích. V rámci finále Světového poháru v Berlíně, které se konalo další víkend, se zúčastnila jak závodu na 3000 m, který vyhrála, tak závodu na poloviční trati. Zde dojela na třetím místě, což byl její nejlepší výsledek na distanci 1500 m v sezóně Světového poháru 2011/2012. Na této trati se celkově umístila na čtvrtém místě. Poslední velkou akcí sezóny tradičně bylo Mistrovství světa na jednotlivých tratích, které se konalo v nizozemském Heerenveenu. V prvním závodě na 3000 m porazila Sáblíková své tři největší soupeřky Beckertovou, Wüstovou a Pechsteinovou a získala tak druhou zlatou medaili z této trati na světových šampionátech. Kvalifikovala se i na patnáctistovku, tento závod ale vynechala, aby se mohla soustředit na nejdelší distanci 5000 m. Ve svém posledním startu sezóny porazila na pětikilometrové trati všechny soupeřky a získala tak na heerenveenském šampionátu druhé zlato.
2012/2013
Po prvních třech mítincích Světového poháru 2012/2013, na začátku prosince 2012, vedla průběžné pořadí na dlouhých tratích (vyhrála závod na 5000 m v Astaně a umístila se dvakrát na druhém místě na trati 3000 m), úspěšná rovněž byla na patnáctistovce, v jejímž průběžném pořadí zůstala na třetí příčce po jednom čtvrtém, jednom pátém a jednom osmém místě. Před Vánocemi absolvovala starty na prvním ročníku Akademického mistrovství světa v Zakopanem, kde vyhrála všechny tři závody, do nichž nastoupila – 1500 m, 3000 m a 5000 m. Kvůli zranění zad z tréninku byl ohrožen její start na Mistrovství Evropy 2013, její stav se ale zlepšil a i přes tyto komplikace se umístila ve víceboji na čtvrté příčce, poprvé od roku 2006 ale skončila bez medaile.
Start na Mistrovství světa ve víceboji 2013 ze zdravotních důvodů odřekla, na následujících dvou mítincích Světového poháru závodila pouze na dlouhých tratích, přičemž v Erfurtu zvítězila na trati 5000 m. Ve finále Světového poháru v Heerenveenu v březnu 2013 zakončila seriál šestou příčkou na 3000 m a devátým místem na poloviční distanci. Celkově udržela první místo na dlouhých tratích (již po sedmé za sebou), na patnáctistovce byla desátá a v Grand World Cupu šestá. Na poslední akci sezóny, Mistrovství světa na jednotlivých tratích, vybojovala stříbrnou medaili na tříkilometrové trati a obhájila zlato na pětikilometrové distanci.
2013/2014
Sezónu 2013/2014 zahájila úspěšným mítinkem Světový pohár v rychlobruslení 2013/2014 v Calgary, kde se umístila na druhém místě na tříkilometrové trati a na třetím místě na poloviční distanci (na této navíc v osobním rekordu). Na dalším podniku SP v Salt Lake City sice vyhrála závod na 3000 m, ale na patnáctistovce si přivodila zranění třísla. Její zdravotní stav se poměrně dobře vyvíjel, takže mohla závodit i na dalších dvou mítincích SP, přičemž oba závody, 1× 3000 m a 1× 5000 m, dokázala vyhrát, kratší tratě však raději neabsolvovala. Před Vánocemi poprvé startovala na Zimní univerziádě, kde na otevřeném oválu v Itálii ovládla tratě 3 km a 5 km. Po Novém roce se v rámci předolympijské přípravy zúčastnila Mistrovství Evropy, kde získala bronzovou medaili.
V únoru 2014 startovala na své třetí olympiádě. Na Zimních olympijských hrách v Soči v prvním závodě na 3000 m sice vítězství neobhájila, ale díky rychlému času získala stříbrnou medaili. Překonala ji pouze velmi dobře připravená Nizozemka Wüstová, vítězka této distance na ZOH v Turíně, která v celé sezóně prokazovala velmi dobrou formu. Následně uvažovala o startu na trati 1500 m, vzhledem k obavám, aby si neobnovila zranění třísla z podzimu 2013, se však z tohoto závodu odhlásila a soustředila se na nejdelší, pětikilometrovou trať. Na ní dokázala obhájit vítězství z předchozích ZOH ve Vancouveru, takže po prvenství snowboardistky Samkové vybojovala pro českou výpravu v Soči celkově druhou zlatou medaili.
Na prvním poolympijském mítinku Světového poháru v Inzellu zajela šesté místo na distanci 1500 m, na dvojnásobné trati obsadila druhou příčku. Ve finále SP v Heerenveenu již patnáctistovku kvůli únavě vynechala a zúčastnila se pouze na závodu na 3 km, kde si díky čtvrtému místu zajistila osmé celkové prvenství ve Světovém poháru na dlouhých tratích. Po náročné sezóně se rozhodla, že na závěrečném Mistrovství světa ve víceboji nebude startovat.
2014/2015
Ročník 2014/2015 Světového poháru byl zahájen dvěma mítinky v Asii ve druhé polovině listopadu. V japonském Obihiru skončila Sáblíková v úvodním závodě na 3000 m vinou chyby při střídání drah v posledním kole těsně druhá za vítěznou Wüstovou. V dalších dnech absolvovala ještě stíhací závod družstev, ve kterém dojela s mladými závodnicemi Zdráhalovou a Kerschbaummayr na předposledním osmém místě, distanci 1500 m (7. místo) a na závěr také svůj premiérový start v závodě s hromadným startem (6. místo). Následující víkend se závodilo v Soulu. Trať 5000 m zvládla ve druhém nejlepším čase, když rychleji zajet tuto distanci zvládla pouze veteránka Claudia Pechsteinová v novém traťovém rekordu. Sáblíková ale nebyla spokojena se svým předvedeným výkonem, který pro ni znamenal teprve druhou porážku v nejdelším závodu ve Světovém poháru od roku 2007. V Jižní Korei se představila ještě na distanci 1500 m (9. místo) a na závěr také v hromadném závodě, který díky úniku v jeho polovině poprvé vyhrála.
Ani po přesunu závodů do Evropy Sáblíková na dlouhých tratích nevyhrála, neboť v Berlíně obsadila na tříkilometrové trati třetí místo. Průběžné prvenství ve Světovém poháru však uhájila. Poté netradičně startovala i na sprinterské distanci 1000 m (v divizi B sedmé místo), plánovaný stíhací závod družstev ale český tým kvůli odpočinku vynechal. V závěrečný den se dvakrát umístila v první desítce (1500 m – 7. místo, hromadný start – 5. místo). O týden později v Heerenveenu poprvé v sezóně vyhrála klasický individuální závod, neboť na trati 3000 m porazila v přímém souboji o 30 setin Wüstovou. Nizozemskou anabázi i sportovní kalendářní rok 2014 zakončila pátou příčkou na patnáctistovce a čtvrtým místem v závodě s hromadným startem.
Z evropského šampionátu, který se konal v lednu 2015 v Čeljabinsku, si přivezla stříbrnou medaili, když vyhrála nejdelší tratě 3 a 5 km. Další mítink Světového poháru proběhl na přelomu ledna a února v Hamaru. Sáblíková zde dojela závod na 1500 m na šesté příčce a zopakovala vítězství na tříkilometrové distanci. Závod s hromadným startem vynechala kvůli nachlazení.
Mistrovství světa na jednotlivých tratích 2015 proběhlo v polovině února v Heerenveenu. Již v úvodní den získala Sáblíková zlatou medaili na trati 3000 m, neboť v poslední rozjížďce porazila v přímém souboji svoji největší konkurentku Wüstovou. Svůj dvanáctý světový titul vybojovala následujícího dne, kdy zvítězila i na nejdelší distanci 5 km, na níž musela reagovat na nečekaně velmi rychlý čas Carlijn Achtereekteové. Od cenného kovu ji na trati 1500 m dělilo jen pět setin (umístila se tak čtvrtá), a při premiéře závodu s hromadným startem na světovém šampionátu skončila šestnáctá, protože její pokus o únik nebyl úspěšný.
Po dvouleté přestávce se znovu představila i na Mistrovství světa ve víceboji, jež se uskutečnilo na začátku března na vysokohorské dráze Olympic Oval v Calgary. Sáblíková si zde během šampionátu dokázala vylepšit osobní rekordy na tratích 500 m, 1500 m a 3000 m, přičemž distance 3000 m a 5000 m vyhrála. Celkový předvedený výkon i významná, více jak dvanáctisekundová převaha na závěrečné pětikilometrové trati znamenaly pro Češku třetí světový vícebojařský titul.
Finále Světového poháru, tradičně poslední akce sezóny, bylo uspořádáno koncem března v Erfurtu. Zde skončila třetí na trati 1500 m, díky čemuž se v celkovém hodnocení disciplíny umístila na páté příčce.
V závěrečný den dvakrát vyhrála: nejprve na tříkilometrové distanci a o několik hodin později také v závodě s hromadným startem. Již několik dní před startem si ale zajistila deváté celkové prvenství na dlouhých tratích, protože její jediná možná soupeřka Ireen Wüstová se podniku v Erfurtu nezúčastnila. V hodnocení hromadných závodů byla Sáblíková celkově třetí. V komplexním bodování tzv. Grand World Cupu byla druhá, čímž vyrovnala svoje umístění ze sezóny 2011/2012.
Cyklistické závody
V rámci letní přípravy jezdí na kole, přičemž se postupně začala účastnit i některých závodů. V březnu 2007 ohlásila dokonce záměr startovat na Letních olympijských hrách 2008 v některé z cyklistických disciplín, k čemuž ale nedošlo. Obdobný cíl startu na letní olympiádě 2012 potvrdil trenér Petr Novák v dubnu 2010, ani tentokrát se ale nekvalifikovala a podle podmínek Mezinárodního olympijského výboru ani nemohla dostat divokou kartu. Potřetí se o účast na LOH (Rio de Janeiro 2016) ucházela v roce 2015, tentokrát úspěšně.
V časovce žen na Mistrovství České republiky 28. června 2007 zajela třetí nejlepší čas; závod však byl kvůli neregulérnosti anulován, neboť se jel za plného silničního provozu. Opakovaný závod proběhl 4. srpna téhož roku a Sáblíková svůj výsledek zopakovala. Obdobné výsledky z mistrovství republiky v časovce zajela i v následujících letech (2008 – 3. místo, 2009 – 5. místo), v roce 2009 vyhrála s Martinou Růžičkovou časovku dvojic. O rok později, v roce 2010, svůj triumf v časovce dvojic (opět s Růžičkovou) zopakovala, vyhrála navíc i časovku jednotlivkyň a závod s hromadným startem. Na Mistrovství republiky v roce 2011 obhájila tituly v závodě s hromadným startem i v časovce (časovka dvojic se nejela). Na společném Mistrovství České a Slovenské republiky v roce 2012 skončila v časovce na druhé příčce, v závodě s hromadným startem byla třetí. Roku 2013 časovku i silniční závod vyhrála, což se jí podařilo také v letech 2014 a 2015.
V letech 2007 a 2008 se zúčastnila i mistrovství Evropy do 23 let, v roce 2007 získala v časovce bronzovou medaili, o rok později skončila na sedmém místě. Kromě mistrovství republiky i Evropy se zúčastnila také několika závodů cyklistického Českého poháru. Na Mistrovství světa v silniční cyklistice 2010 odmítla startovat kvůli vzdálenému místu konání (Austrálie), které by narušilo přípravu na rychlobruslařskou sezónu. Následujícího šampionátu v Dánsku se již zúčastnila, zde nastoupila 20. září 2011 pouze do časovky, z 51 závodnic se umístila na 28. místě se ztrátou 2:47,43 min na první místo, přičemž na Letní olympijské hry v Londýně se přímo kvalifikovala pouze první desítka závodnic.
V roce 2012 startovala na Tour de Feminin, svém prvním etapovém závodě, ze kterého ale ve čtvrté etapě po bouřce a přívalovém dešti odstoupila, aby neriskovala zranění. Na Mistrovství světa v silniční cyklistice 2012 v Nizozemsku se v časovce umístila na devátém místě, ze silničního závodu po hromadném pádu odstoupila. Na konci roku 2012 dostala pozvánku do cyklistické stáje Etixx-iHNed, kterou vytvořil Zdeněk Bakala jako farmářský tým pro elitní stáj Omega Pharma-Quick Step.
Podruhé se Tour de Feminin zúčastnila v roce 2014, kdy vyhrála jednu časovkovou etapu, v celkovém pořadí se umístila na druhém místě a zvítězila v soutěži vrchařek. V září 2014 startovala na cyklistickém světovém šampionátu 2014 ve Španělsku. V časovce skončila na 12. místě, silniční závod po hromadném pádu ve druhém kole nedokončila. Na Mistrovství světa v silniční cyklistice 2015 se v časovce chtěla kvalifikovat na Letní olympijské hry 2016, což se jí díky dvanácté příčce podařilo; v silničním závodě tentokrát nestartovala.
Další sporty
Dalším letním sportem, kterému se věnuje, je inline bruslení. V roce 2004 se zúčastnila Mistrovství světa juniorů, kde na trati 20 km skončila 16. V roce 2006 zvítězila na českém Mistrovství v maratonu a vyhrála i první ročník Českého poháru. Triumf v maratonu zopakovala i následujícího roku. V rámci letní přípravy v roce 2013 se zúčastnila závodu Olympic Hopes – Visegrad Cup na inline bruslích na betonovém oválu ve Žďáru nad Sázavou. Na této akci, která byla vyhlášena jako první ročník Mistrovství České republiky v letním rychlobruslení, zvítězila na obou tratích 1000 m a 3000 m.
Ocenění
Celkem třikrát vyhrála novinářskou anketu Sportovec roku České republiky, triumfovala v letech 2007, 2009 a 2010. V roce 2006 se umístila na celkovém osmém místě, zvítězila ale kategorii juniorů. V roce 2008 skončila pátá, roku 2011 třetí a v roce 2012 třináctá. V ročníku 2013 se vrátila do top ten a umístila se na deváté příčce a v dalších letech se opětovně dostala na pomyslné stupně vítězů: roku 2014 byla třetí, v následujícím roce druhá.
V anketě Sportovec Evropy 2007 se umístila na 18. místě.
Dne 30. března 2010 získala jako pátá žena v historii Cenu Oscara Mathiasena, kterou uděluje bruslařský klub v Oslu. O den později obdržela při slavnostním přijetí úspěšných sportovců armádního sportovního centra Dukla od ministra obrany Martina Bartáka vysoké armádní ocenění Armádní kříž druhého stupně.
V každoroční anketě Armádní sportovec roku zvítězila v letech 2007, 2009 a 2010. Stala se také vítězkou ankety Sportovec Ministerstva vnitra roku 2013.
V letech 2007 a 2010 se jí byla Českým olympijským výborem udělena Cena Jiřího Gutha-Jarkovského.
Osobní život
Narodila se v Novém Městě na Moravě, s rodinou však od narození žila ve Žďáru nad Sázavou. Její matka Eva pracovala jako účetní pro Petra Nováka, díky čemuž se dostala k rychlobruslení. Otec Milan naopak hrával basketbal, s nímž jako dítě začínala. Její mladší bratr Milan se rovněž věnoval rychlobruslení pod trenérem Novákem. Martina Sáblíková měří 171 cm a váží 53 kg. Vystudovala Gymnázium Vincence Makovského v Novém Městě na Moravě se sportovním zaměřením. Obyčejné čtyřleté studium si díky vedení školy rozložila do sedmi let a v červnu 2009 úspěšně odmaturovala. V roce 2012 studovala na soukromé Vysoké škole tělesné výchovy a sportu Palestra v Praze.
V roce 2009 se přestěhovala do nového domu ve Velkém Oseku, kde měla vyrůst první rychlobruslařská hala v Česku. Protože však tyto plány nebyly realizovány, vrátila se v zimě 2012/2013 zpět do Žďáru nad Sázavou.
