Matyáš Bernard Braun se narodil v Sautensu, malá vísce nedaleko Oetzu v středním Tyrolsku. Stal se českým sochařem a řezbářem, jeden z nejvýznamnějších představitelů české vrcholně barokní plastiky.

Kolem roku 1710 založil v Praze dílnu, z níž vyšla díla vrcholné kvality přesahující svým provedením a přístupem prostor střední Evropy. Ovlinilo jej především dílo Michelangela Buonarotiho, G. L. Berniniho a benátská sochařská škola 17. století a stal se tak šiřitelem sochařského iluzionismu italské provenience ve středoevropském kontextu.

Spolupracoval s takovými umělci jako byli malíř J. K. Liška či architekt a stavitel F. M. Kaňka a J. B. Fischer z Erlachu.

M. B. Braun se podílel mj. na sochařské výzdobě chrámu sv. Klimenta v jezuitské koleji Klementinu na Starém Městě v Praze, na tvorbě výzdoby Karlova mostu vynikajícím sousoším sv. Luitgardy a na výzdobě náhrobku hraběte L. Šlika vytvořeného podle návrhu F. M. Kaňky v chrámu sv. Víta v Praze, z jeho dílny rovněž pocházejí sochy v zahradě Vrtbovského paláce na Malé Straně v Praze, plastická výzdoba chrámu Nalezení sv. Kříže v Litomyšli, plastická výzdoba v chrámu sv. Jakuba Většího a v zámeckém parku v Cítolibech, sloup Nejsv. Trojice tamtéž, plastiky v chrámu P. Marie ve Staré Boleslavi, sloup Nejsv. Trojice v Teplicích, plastiky na portálu zámku v Konopišti.

Jeho nejvýznamnější prací byla patrně objednávka Františka Antonína hraběte Sporcka pro Kuks, kde vytvořil sérii Blahoslavenství, Ctností a Neřestí a alegorii Náboženství, a dále plastiky pro Betlém v Kuksu, na nichž spolupracoval se svým synovcem Antonínem Braunem, a který je po jeho uměleckém odmlčení v roce 1729 dokončil.M. B.Braun umírá ve svém domě na Karlově náměstí ve věku 54 let.