Vyrůstal jako jedináček v luteránské rodině univerzitního profesora skandinávského folkloru a učitelky.
Když jako čtrnáctiletý gymnazista navštívil poprvé divadlo v Malmö, kde shlédl Shakespearův Sen noci svatojánské, natolik ho to zaujalo,...
Životopis
Vyrůstal jako jedináček v luteránské rodině univerzitního profesora skandinávského folkloru a učitelky.
Když jako čtrnáctiletý gymnazista navštívil poprvé divadlo v Malmö, kde shlédl Shakespearův Sen noci svatojánské, natolik ho to zaujalo, že s kamarády založil na škole divadelní soubor, s nímž inscenovali hry Hjalmara Bergmana a Augusta Strindberga.
V letech 1948-51 studoval herectví na Královské akademii dramatických umění ve Stockholmu, po jejímž ukončení nastoupil angažmá do Městského divadla v Norrköping-Linköpingu.
V letech 1953-55 působil v Městském divadle v Hälsingborgu, odkud přešel na žádost režiséra Ingmara Bergmana do Městského divadla v Malmö, kde pod jeho režijním vedením hrál hlavní role v dramatech Tennessee Williamse Kočka na rozpálené plechové střeše (1956), Augusta Strindberga Erik XIV.(1956), Henrika Ibsena Peer Gynt (1957), v Molièrově Misantropovi (1957) a Goethově Faustovi (1958).
Na základě vzájemného tvůrčího porozumění obou umělců se jejich spolupráce záhy přenesla z jeviště také před film. kameru, kde se M. von S. stal spolu s Gunnarem Björnstrandem a Erlandem Josephsonem jedním ze stálých mužských protagonistů Bergmanových psychologických a symbolických dramat.
Do mezinárodního povědomí se zapsal hned první bergmanovskou rolí rytíře Antonia Blocka, který se při návratu z křížové výpravy setkává se Smrtí a hledá odpověď na otázku po smyslu lidské existence, v alegorickém snímku ze středověkého Švédska Sedmá pečeť.
Stejně přesvědčivě a s dokonalou hereckou proměnlivostí dokázal ztělesnit mnohé další bergmanovské postavy: kouzelník Albert Emmanuel Vogler, provozující hypnotizérské kočovné divadlo, v historickém psychologickém dramatu Tvář; středověký zeman Töre, jenž pomstí zneuctění a smrt své dcery (Birgitta Petterssonová), ve středověké legendě Pramen panny; lékař Martin, jehož mladá manželka (Harriet Anderssonová) trpí schizofrenií, v komorním dramatu Jako v zrcadle; rybář Jonas Persson, který ze strachu z atomové bomby spáchá sebevraždu, ve filozofujícím traktátu o ztrátě víry Hosté večeře Páně; chorobnými představami postižený malíř Johan Borg, o jehož záhadném zmizení z fríského ostrova vypráví snímek Hodina vlků; slabošský nemocný hudebník Jan Rosenberg, který se se svou ženou (Liv Ullmannová) zbaběle propůjčí ke kolaboraci a nakonec zradu vykoupí další zradou, v komorním protiválečném dramatu Hanba.
Jiný typ hrdinů, houževnatých a přírodou ošlehaných mužů, vytvořil v dílech dalšího švédského režiséra, Jana Troella: prostý rolník Karel Oskar Nilsson, jehož rodina je donucena těžkými životními podmínkami přesídlit ze švédského venkova do Ameriky, ve dvoudílném film. eposu podle románové tetralogie Vilhelma Moberga Emigranti a Nová země; chorobně ctižádostivý inženýr Salomon August Andrée, velitel neúspěšné polární výpravy ze sklonku minulého století, ve film. rekonstrukci podle románu Pera Olofa Sundmana Let orla; norský spisovatel Knut Hamsun v životopisném filmu Hamsun.
Od pol. 60. let se postupně prosadil i v Hollywoodu, kde však byl pro svůj typicky skandinávský vzhled (vysoká postava, blond vlasy a protáhlá, ostře řezaná tvář) obsazován nejčastěji do rolí cizinců a zloduchů v komerčních filmech nejrůznějších žánrů.
K jeho umělecky ambicióznějším americkým úlohám patří mj. Ježíš Kristus v epickém filmu na biblické téma Největší příběh všech dob (r. G. Stevens), výstředně puntičkářský misionář Abner Hale v historickém dramatu Hawaii (r. G. R. Hill), starý jezuita otec Merrin ve film. adaptaci hororu Williama Petera Blattyho Vymítač ďábla (r. W. Friedkin) nebo zatrpklý a povýšený malíř Frederick, milenec jedné z hrdinek (Barbara Hersheyová) hořké komedie Hana a její sestry (r. W. Allen).
V posledních letech dává přednost evropským filmařům, kteří mu poskytují zajímavé charakterní party; z nich vyniká zejména úloha starého vdovce Lasseho Karlssona, za jejíž ztvárnění v dojemném sociálně laděném dramatu podle autobiografického románu Martina Andersena Nexö Pelle Dobyvatel (r. B. August) získal jako nejlepší herec Evropskou film. cenu Felixe 1988.
Další ocenění mu osobně udělila porota na MFF v Karlových Varech 1994 za roli zlenivělého spisovatele Josepha Kaufmana ve snímku Čas jsou peníze (r. P. Barzman).
V roce 1988 převedl do film. podoby novelu dánského prozaika Hermana Banga Katinka. Příležitostně se vrací také k divadelní činnosti; od roku 1960 dodnes je členem Královského dramatického divadla ve Stockholmu, v roce 1981 slavil úspěch jako psychoterapeut Louis Feldman v broadwayské inscenaci hry Toma Kempinského Duet pro jednoho a tuto úlohu zopakoval posléze ve stejnojmenné film. verzi (r. A. Končalovskij).
Roku 1988 režíroval Shakespearovu Bouři v londýnském divadle Old Vic. V roce 1954 byl vyznamenán Švédskou královskou kulturní nadací.
Byl oficiálním hostem MFF v Karlových Varech 1995 a také předsedou poroty a členem delegace film. přepisu románu Josepha Rotha Pochod Radeckého (r. A. Corti, G. Roll) na MFF Praha 1996.
Jeho manželkou byla herečka Kerstin Olinová (1951-96) a 1997 se oženil s Cathrine Breletovou.
Když jako čtrnáctiletý gymnazista navštívil poprvé divadlo v Malmö, kde shlédl Shakespearův Sen noci svatojánské, natolik ho to zaujalo, že s kamarády založil na škole divadelní soubor, s nímž inscenovali hry Hjalmara Bergmana a Augusta Strindberga.
V letech 1948-51 studoval herectví na Královské akademii dramatických umění ve Stockholmu, po jejímž ukončení nastoupil angažmá do Městského divadla v Norrköping-Linköpingu.
V letech 1953-55 působil v Městském divadle v Hälsingborgu, odkud přešel na žádost režiséra Ingmara Bergmana do Městského divadla v Malmö, kde pod jeho režijním vedením hrál hlavní role v dramatech Tennessee Williamse Kočka na rozpálené plechové střeše (1956), Augusta Strindberga Erik XIV.(1956), Henrika Ibsena Peer Gynt (1957), v Molièrově Misantropovi (1957) a Goethově Faustovi (1958).
Na základě vzájemného tvůrčího porozumění obou umělců se jejich spolupráce záhy přenesla z jeviště také před film. kameru, kde se M. von S. stal spolu s Gunnarem Björnstrandem a Erlandem Josephsonem jedním ze stálých mužských protagonistů Bergmanových psychologických a symbolických dramat.
Do mezinárodního povědomí se zapsal hned první bergmanovskou rolí rytíře Antonia Blocka, který se při návratu z křížové výpravy setkává se Smrtí a hledá odpověď na otázku po smyslu lidské existence, v alegorickém snímku ze středověkého Švédska Sedmá pečeť.
Stejně přesvědčivě a s dokonalou hereckou proměnlivostí dokázal ztělesnit mnohé další bergmanovské postavy: kouzelník Albert Emmanuel Vogler, provozující hypnotizérské kočovné divadlo, v historickém psychologickém dramatu Tvář; středověký zeman Töre, jenž pomstí zneuctění a smrt své dcery (Birgitta Petterssonová), ve středověké legendě Pramen panny; lékař Martin, jehož mladá manželka (Harriet Anderssonová) trpí schizofrenií, v komorním dramatu Jako v zrcadle; rybář Jonas Persson, který ze strachu z atomové bomby spáchá sebevraždu, ve filozofujícím traktátu o ztrátě víry Hosté večeře Páně; chorobnými představami postižený malíř Johan Borg, o jehož záhadném zmizení z fríského ostrova vypráví snímek Hodina vlků; slabošský nemocný hudebník Jan Rosenberg, který se se svou ženou (Liv Ullmannová) zbaběle propůjčí ke kolaboraci a nakonec zradu vykoupí další zradou, v komorním protiválečném dramatu Hanba.
Jiný typ hrdinů, houževnatých a přírodou ošlehaných mužů, vytvořil v dílech dalšího švédského režiséra, Jana Troella: prostý rolník Karel Oskar Nilsson, jehož rodina je donucena těžkými životními podmínkami přesídlit ze švédského venkova do Ameriky, ve dvoudílném film. eposu podle románové tetralogie Vilhelma Moberga Emigranti a Nová země; chorobně ctižádostivý inženýr Salomon August Andrée, velitel neúspěšné polární výpravy ze sklonku minulého století, ve film. rekonstrukci podle románu Pera Olofa Sundmana Let orla; norský spisovatel Knut Hamsun v životopisném filmu Hamsun.
Od pol. 60. let se postupně prosadil i v Hollywoodu, kde však byl pro svůj typicky skandinávský vzhled (vysoká postava, blond vlasy a protáhlá, ostře řezaná tvář) obsazován nejčastěji do rolí cizinců a zloduchů v komerčních filmech nejrůznějších žánrů.
K jeho umělecky ambicióznějším americkým úlohám patří mj. Ježíš Kristus v epickém filmu na biblické téma Největší příběh všech dob (r. G. Stevens), výstředně puntičkářský misionář Abner Hale v historickém dramatu Hawaii (r. G. R. Hill), starý jezuita otec Merrin ve film. adaptaci hororu Williama Petera Blattyho Vymítač ďábla (r. W. Friedkin) nebo zatrpklý a povýšený malíř Frederick, milenec jedné z hrdinek (Barbara Hersheyová) hořké komedie Hana a její sestry (r. W. Allen).
V posledních letech dává přednost evropským filmařům, kteří mu poskytují zajímavé charakterní party; z nich vyniká zejména úloha starého vdovce Lasseho Karlssona, za jejíž ztvárnění v dojemném sociálně laděném dramatu podle autobiografického románu Martina Andersena Nexö Pelle Dobyvatel (r. B. August) získal jako nejlepší herec Evropskou film. cenu Felixe 1988.
Další ocenění mu osobně udělila porota na MFF v Karlových Varech 1994 za roli zlenivělého spisovatele Josepha Kaufmana ve snímku Čas jsou peníze (r. P. Barzman).
V roce 1988 převedl do film. podoby novelu dánského prozaika Hermana Banga Katinka. Příležitostně se vrací také k divadelní činnosti; od roku 1960 dodnes je členem Královského dramatického divadla ve Stockholmu, v roce 1981 slavil úspěch jako psychoterapeut Louis Feldman v broadwayské inscenaci hry Toma Kempinského Duet pro jednoho a tuto úlohu zopakoval posléze ve stejnojmenné film. verzi (r. A. Končalovskij).
Roku 1988 režíroval Shakespearovu Bouři v londýnském divadle Old Vic. V roce 1954 byl vyznamenán Švédskou královskou kulturní nadací.
Byl oficiálním hostem MFF v Karlových Varech 1995 a také předsedou poroty a členem delegace film. přepisu románu Josepha Rotha Pochod Radeckého (r. A. Corti, G. Roll) na MFF Praha 1996.
Jeho manželkou byla herečka Kerstin Olinová (1951-96) a 1997 se oženil s Cathrine Breletovou.
