Michaela Doležalová, dívčím jménem Saxonová, byla hyperaktivní dítě, jehož přemíru energie se rodiče pokoušeli (většinou marně) odčerpat různými sporty a dalšími mimoškolními aktivitami. Ve čtvrté třídě se náhodně přihlásila na recitační soutěž, kterou kupodivu vyhrála, a rozhodla se, že z ní bude velká dramatická umělkyně. Po neúspěšném pokusu o přijetí na pražskou konzervatoř studovala poděbradské gymnázium (zaměření výpočetní technika), hrála v amatérském souboru, jezdila do Prahy do dramatického kroužku a zároveň jiný dramatický kroužek vedla. Na první pokus se na vysněnou divadelní fakultu nedostala, ale na rok, kdy byla třídní učitelkou 4.C základní školy v Sadské, dodnes ráda vzpomíná a dokonce uvažuje o tom, že se jednou k učitelování vrátí.

Na druhý pokus byla na katedru herectví pražské DAMU přijata (pro přijímací zkoušky si připravila monolog Ofélie z Shakespearova Hamleta). Zde se jí částečně splnil sen o dramatických rolích - zahrála si například Ifigenii v Aulidě. Po dvou ročnících činohry přešla na katedru alternativního a loutkového divadla, kde studovali její kamarádi a dnešní kolegové. Objevila s nimi typ kolektivního divadla, který ji uchvátil, po absolutoriu nastoupila do Dejvického divadla a později do Divadla v Dlouhé.