V době gymnaziálního studia hrál a režíroval v A studiu Rubín. V letech 1985–91 studoval režii na DAMU, kde absolvoval Büchnerovu tragédii Dantonova smrt (1989) a Shakespearovu komedii Večer tříkrálový (1990). Během studia byl na půlroční stáži v Londýně.

Doposud vytvořil desítky režijních prací. V letech 1991–94 vzbudil pozornost jako režisér v Divadelním spolku Kašpar, kde nastudoval Kleistovu Katynku (1992), Doňu Juanu (Tirso de Molina v adaptaci Heřmana Byliny, 1993), Goethova Clavija (v úpravě J. Vostrého, 1994) aj. V letech 1994–2002 utvářel ve funkci uměleckého šéfa generační podobu Divadla Komedie, které se stalo Divadlem roku 1996 a získalo Cenu Alfréda Radoka. Nastudoval tam mimo jiné klasické tituly – Čechovovy Tři sestry (1996), Shakespearovu tragédii Krále Leara (1998), Enquistovy Obrázkáře (1999), komedii Sen noci svatojánské (2000), Zkrocení zlé ženy (2000), Ostrovského Les (2001), detektivku Deset malých černoušků od A. Christie (2001).

Jako režisér je podepsán pohostinsky i pod inscenacemi několika dalších divadel – Divadlo F. X. Šaldy v Liberci, hradecké Klicperovo divadlo, Naivní divadlo v Liberci, Městské divadlo v Mladé Boleslavi, Činoherní studio v Ústí nad Labem, Divadlo J. K. Tyla v Plzni (J. B. Foerster: Bloud, 2001), Divadlo Ungelt (D. Churchill: Na ocet, 2001), Divadlo Na zábradlí (D. Eldridge: Pod modrým nebem, 2005) aj.

Tvůrčím počinem v oblasti divadla za rok 2001 se stalo jeho pojetí Tragické historie o doktoru Faustovi (Marlowe), inscenace realizovaná v podzemních prostorách vyšehradské Gorlice, za kterou získal Cenu Divadelních novin.

Od roku 2002 působí v Národním divadle jako šéf činohry. Ale již dříve s činohrou ND spolupracoval: v roce 1994 režíroval v Divadle Kolowrat Joyceovy Vyhnance, v roce 1998 Beckettovy Šťastné dny. Ve funkci šéfa činohry režijně uvedl Rostandova Cyrana z Bergeracu (ND 2002), drama Psychóza ve 4.48 od S. Kane (DK 2003), Mastrosimoneho Jako naprostý šílenci (StD 2003), společný projekt opery a činohry ND – Beckettova / Mihaloviciho Poslední páska (ND 2003), pro operu ND režíroval Scénu komediantů v Prodané nevěstě (ND 2004). Mezi jeho významnou režii patří Molierův Lakomec (2004) s trojnásobně oceněným hereckým výkonem Borise Rösnera v roli Harpagona, výsledek inscenace posílila i spolupráce se scénografem Davidem Markem. Následovaly další jeho režijní práce: Klimáčkův Hypermarket (v rámci Projektu Bouda II, 2004), anonymní hra Pronásledování a umučení dr. Šaldy (StD 2004), Bassettiho Prodavači duší (2005, v Theatro India v Římě a následně ve Stavovském divadle – v rámci Projektu dvojjazyčného divadla v koprodukci s Teatro di Roma), Shawova hra Pygmalión (StD 2005), Nicholsonova komorní hra Na ústupu (DK 2005) a Shakespearův Richard III. (StD 2006); za tuto režii byl nominován na Cenu Divadelních novin a Sazky; v roce 2006 následovaly režie Gogolova Revizora (StD 2007), Jiráskův Otec a Františákova současná hra Doma v jednom představení – (ND 2007)a Kohoutova Malá hudba moci. Jeho poslední režií ve Stavovském divadle byla Mikve izraelské autorky Hadar Galron.¦ Ocenění: v roce 2004 obdržel Cenu Českého literárního fondu za Projekt Bouda 2003, kdy činohra pod jeho uměleckým vedením připravila v neobvyklém prostoru za Stavovským divadlem ve třech týdnech tři české premiéry současných světových dramatiků – H. Müller: Hamlet-stroj (režie T. Svoboda), S. Kane: Faidra /Z lásky/ (režie P. Tyc) a W. Schwab: Faust, můj hrudník, má přilba (režie T. Zielinski). V italské Pescaře získal v roce 2003 Mezinárodní cenu Ernesta Flaiana za umělecký přínos činohře ND a otevřený přístup k evropským vlivům.

Roku 2007 se oženil s herečkou Monikou Zoubkovou. Mají dceru Emmu Luisu.