Je synem profesora vysoké školy stavební. Původně chtěl být profesionálním fotbalistou. V Montpellier, kam jezdila rodina na prázdniny, mu přehrávala teta gramofonové nahrávky z divadelního představení Cyrana de Bergerac se Sachou Guitrym a...
Životopis
Je synem profesora vysoké školy stavební. Původně chtěl být profesionálním fotbalistou.
V Montpellier, kam jezdila rodina na prázdniny, mu přehrávala teta gramofonové nahrávky z divadelního představení Cyrana de Bergerac se Sachou Guitrym a Yvonne Printempsovou. To ho vyprovokovalo k tomu, že se začal zajímat o literaturu.
Po maturitě odešel do Paříže, kde pracoval jako pojišťovák a uvaděč v divadle Théâtre National Populaire. Tři roky studoval herectví u Denise d'Inèse na pařížské Konzervatoři, kterou ukončil jako nejlepší absolvent v oboru klasické a moderní komedie.
V letech 1950-57 byl členem divadla Comédie Française, na jehož scéně se představil mj. v Molièrově komedii Jiří Dudek, ve Feydeauově Hlupákovi a Shakespearově dramatu Othello. Po sedmiletém angažmá slavné divadlo opustil a začal novou kariéru v pařížských kabaretech.
Od poč. 50. let se uplatnil ve filmu, kde dlouhá léta vytvářel epizodní role obyčejných Francouzů, jako byl mj. otec jednoho z chlapců v komedii podle románu Louise Pergauda Knoflíková válka (r. Y. Robert).
Během 60. let se proslavil úlohou hřmotného četnického velitele, rotmistra Gerbera, který bere smrtelně vážně svůj úřad i svou osobu, v sérii komedií Četník ze Saint Tropez, Četník v New Yorku, Četník se žení a Četník ve výslužbě (r. J. Girault).
Vedle plejády komických figurek nerudných policistů, byrokratů a otců rodin začal vytvářet od pol. 70. let také výrazné dramatické postavy. Uznání a Césara 1977 získal za roli psychicky vyšinutého bývalého seržanta francouzské armády Bouviera, kterého jako údajného vraha několika venkovských dívek pronásleduje soudce (Philippe Noiret), v kriminálním dramatu z konce 19. století Soudce a vrah (r. B. Tavernier). Obdobně působivý výkon podal v roli zvráceného policejního komisaře Balbosse, jehož obětí se stane mladý tulák (Marcel Guiet), v psychologické studii Pan Balboss (r. J. Marboeuf).
Také v následujících desetiletích zaujal pozoruhodnými kreacemi, z nichž mu některé vynesly nominace na Césara: policejní komisař Gesberg v kultovním snímku Podzemka (r. L. Besson); starý zatrpklý vědec v oblasti elektroniky Albert, jemuž se podaří vyvinout paprsky smrti, vraždící kohokoliv před TV kamerou, ve fantastickém dramatu Kamikadze (r. D. Grousset); zoufalý dědeček, pátrající na vlastní pěst po zmizelém vnukovi, v dramatu Bez obrany (r. M. Nerval); kolaborant a bohatý šmelinář Monglat ve film. adaptaci románu Marcela Aymého Uranus (r. C. Berri).
Příležitostně se vracel také na jeviště, kde hrál jak v klasickém repertoáru (mj. Molière a Shakespeare), tak i v dílech moderních autorů (mj. E. Ionesco, A. Gide, J. Romain a P. Claudel).
Pro ČTV o něm natočili Rudolf Tesáček a Jiří Žák v cyklu Francouzské rozhovory hodinový dokument s názvem Michel Galabru, interview (1999).
V roce 2008 získal divadelní Molièrovu cenu a v roce 2013 se stal velkodůstojníkem Řádu za zásluhy.
Jeho děti, Jean Galabru a Emmanuelle Galabru, jsou rovněž herci.
V Montpellier, kam jezdila rodina na prázdniny, mu přehrávala teta gramofonové nahrávky z divadelního představení Cyrana de Bergerac se Sachou Guitrym a Yvonne Printempsovou. To ho vyprovokovalo k tomu, že se začal zajímat o literaturu.
Po maturitě odešel do Paříže, kde pracoval jako pojišťovák a uvaděč v divadle Théâtre National Populaire. Tři roky studoval herectví u Denise d'Inèse na pařížské Konzervatoři, kterou ukončil jako nejlepší absolvent v oboru klasické a moderní komedie.
V letech 1950-57 byl členem divadla Comédie Française, na jehož scéně se představil mj. v Molièrově komedii Jiří Dudek, ve Feydeauově Hlupákovi a Shakespearově dramatu Othello. Po sedmiletém angažmá slavné divadlo opustil a začal novou kariéru v pařížských kabaretech.
Od poč. 50. let se uplatnil ve filmu, kde dlouhá léta vytvářel epizodní role obyčejných Francouzů, jako byl mj. otec jednoho z chlapců v komedii podle románu Louise Pergauda Knoflíková válka (r. Y. Robert).
Během 60. let se proslavil úlohou hřmotného četnického velitele, rotmistra Gerbera, který bere smrtelně vážně svůj úřad i svou osobu, v sérii komedií Četník ze Saint Tropez, Četník v New Yorku, Četník se žení a Četník ve výslužbě (r. J. Girault).
Vedle plejády komických figurek nerudných policistů, byrokratů a otců rodin začal vytvářet od pol. 70. let také výrazné dramatické postavy. Uznání a Césara 1977 získal za roli psychicky vyšinutého bývalého seržanta francouzské armády Bouviera, kterého jako údajného vraha několika venkovských dívek pronásleduje soudce (Philippe Noiret), v kriminálním dramatu z konce 19. století Soudce a vrah (r. B. Tavernier). Obdobně působivý výkon podal v roli zvráceného policejního komisaře Balbosse, jehož obětí se stane mladý tulák (Marcel Guiet), v psychologické studii Pan Balboss (r. J. Marboeuf).
Také v následujících desetiletích zaujal pozoruhodnými kreacemi, z nichž mu některé vynesly nominace na Césara: policejní komisař Gesberg v kultovním snímku Podzemka (r. L. Besson); starý zatrpklý vědec v oblasti elektroniky Albert, jemuž se podaří vyvinout paprsky smrti, vraždící kohokoliv před TV kamerou, ve fantastickém dramatu Kamikadze (r. D. Grousset); zoufalý dědeček, pátrající na vlastní pěst po zmizelém vnukovi, v dramatu Bez obrany (r. M. Nerval); kolaborant a bohatý šmelinář Monglat ve film. adaptaci románu Marcela Aymého Uranus (r. C. Berri).
Příležitostně se vracel také na jeviště, kde hrál jak v klasickém repertoáru (mj. Molière a Shakespeare), tak i v dílech moderních autorů (mj. E. Ionesco, A. Gide, J. Romain a P. Claudel).
Pro ČTV o něm natočili Rudolf Tesáček a Jiří Žák v cyklu Francouzské rozhovory hodinový dokument s názvem Michel Galabru, interview (1999).
V roce 2008 získal divadelní Molièrovu cenu a v roce 2013 se stal velkodůstojníkem Řádu za zásluhy.
Jeho děti, Jean Galabru a Emmanuelle Galabru, jsou rovněž herci.
