Pochází z chudé početné rodiny a už v mládí se musel osamostatnit. Prošel řadou zaměstnání a v osmnácti letech zakotvil na dva roky u policie.

Herectví studoval na římské film. škole Centro Sperimentale di Cinematografia a u Silvia D'Amica na Akademii dramatického umění. Roku 1969 debutoval na divadle v Shakespearově komedii Sen noci svatojánské.

Ve filmu, kde začínal poč. 70. let, na sebe poprvé výrazněji upozornil jako mladý policista Giovanni Pizzullo, obyčejný až naivní milenec vdané dívky (Ornella Mutiová), v komedii Lidový román (r. M. Monicelli). Vedle postav vášnivých venkovských milovníků (mj. Bože, jak hluboko jsem klesla!) zvládl stejně přesvědčivě také dramaticky náročné charakterní party.

Působivý výkon, oceněný Donatellovým Davidem 1976, podal v úloze vysokoškolsky vzdělaného vojáka základní služby Paola Passeriho, který je vystaven šikanám despotického důstojníka (Franco Nero), v antimilitaristické satiře Vítězný pochod (r. M. Bellocchio).

Zatím nejvyššího mezinárodního uznání dosáhl na MFF v Západním Berlíně 1979, kde obdržel Stříbrného medvěda za titulní roli homosexuálního dělníka, s nímž naváže krátký intimní vztah nezkušený mladík (Martin Halm), v ironickém melodramatu z poč. 20. století Ernesto (r. S. Samperi).

Během 80. let se uplatnil zejména v kriminálních, společensko-kritických a politických dramatech (Muž na kolenou, Corleone, Fontamara, Sicilská spojka), jejichž nejčastějším námětem je korupce a zločiny, vyvolané mocenskými a obchodními zájmy mafie.

Zájem o něho projevovali také významní režiséři (mj. C. Lizzani, P. a V. Tavianiovi, F. Rosi, L. Wertmüllerová, M. Ferreri), avšak daleko větší popularitu, než jakou získal v jejich umělecky ambiciózních filmech, mu přineslo účinkování ve čtyřech sériích úspěšného TV seriálu Chobotnice, kde ztělesnil policejního komisaře Corrada Cattaniho, houževnatě bojujícího proti mafii, které však nakonec padne sám za oběť.

Roku 1989 zaujal M. P. svou režijní prvotinou Pummarò, vyprávějící příběh mladého Afričana, který se vypravil hledat do Itálie svého bratra. S příznivým ohlasem se setkal také jeho druhý režijní pokus Důvěrné přítelkyně, neorealisticky laděná výpověď o přátelství třech povahově rozdílných dospívajících dívek.

Příležitostně se vrací na jeviště, kde se představil mj. v Shakespearově Bouři (1984), Pirandellově komedii Muž s květem v ústech (1986) a v aktovkách Arthura Schnitzlera Rej (1988).

Byl oficiálním hostem MFF Artfilm v Trenčianských Teplicích 1999. Jeho životními partnerkami byly herečky Simonetta Stefanelliová (s ní má dceru Violantu) a Giuliana De Siová.