Michelle LaVaughn Robinsonová se narodila v lednu roku 1964 do rodiny žijící v malém domku na jižním předměstí Chicaga. Matku, staršího bratra Craiga a Michelle živil zaměstnanec městských vodáren Fraser Robinson. Na to, že otec musel až do své...
Životopis
Michelle LaVaughn Robinsonová se narodila v lednu roku 1964 do rodiny žijící v malém domku na jižním předměstí Chicaga. Matku, staršího bratra Craiga a Michelle živil zaměstnanec městských vodáren Fraser Robinson. Na to, že otec musel až do své smrti v roce 1991 tvrdě pracovat, Michelle často ve svých projevech poukazuje. "Vyrůstala jsem v dělnické rodině. Jsem a zůstanu dcerou dělníka," řekla několikrát při proslovech během Obamovy předvolební kampaně.
Díky talentu a bystrosti ji však čekal jiný osud než život na předměstí. V sedmnácti letech dokončila střední školu a rovnou postoupila na přední americkou univerzitu v Princetonu, kde vystudovala sociologii. Roku 1988 se stala doktorkou práv na další prestižní škole, Harvardu, stejně jako se to o tři roky později podařilo Baracku Obamovi.
I když oba studovali na stejné univerzitě, jejich cesty se zde ještě nezkřížily. K vzájemnému setkání došlo až v právnické kanceláři Sidley & Austin, kam Michelle nastoupila hned po Harvardu a kde musela zapůsobit jako černá labuť mezi bílými. Jak sama zdůrazňuje, ve firmách typu Sidley & Austin v osmdesátých letech příliš černochů nepracovalo. Michelle byla dokonce jediná Afroameričanka ve svém oddělení.
V létě roku 1989 však k ní přibyl další - stážista Barack Obama, na kterého Michelle měla dohlížet. Jak napsal list Washington Post, Sidley nikdy nepřijímal na stáž studenty prvního ročníku, takže v Barackově případě šlo o pozoruhodnou výjimku. Svou bystrostí a vstřícným přístupem ohromil téměř každého včetně Michelle. Ta však byla k Barackovi zpočátku dost skeptická. "Panebože, černoch, a ještě k tomu pochází z Havaje. Hned jsem snížila laťku svých očekávání," citovala ČTK dojem nastávající první dámy z prvního setkání. Zároveň se jí prý však líbilo, že stejně jako ona byl i Barack vychován ve skromných poměrech. A byla tu ještě jedna věc, kterou sdíleli společně: oba se silně angažovali v sociální sféře. Michelle se účastnila demonstrací za práva Afroameričanů už jako teenager na Princetonu, Barack ve svých čtyřiadvaceti letech zformoval první občanské hnutí, které si kladlo za cíl zlepšit životní podmínky v chudinských čtvrtích.
I po svatbě roku 1992 se Michelle a Barack angažovali v mnoha dobrovolnických aktivitách a nemalou část svých příjmů každý měsíc věnují charitě. Jako manažerka nemocnice v Chicagu vydělávala Michelle zhruba tři sta tisíc dolarů za rok, v přepočtu asi šest milionů korun. Když se v roce 1997 stal Barack Obama senátorem, činil společný plat někdejších dělnických dětí v přepočtu téměř deset milionů korun ročně.
Od chvíle, kdy Barack odstartoval svůj hon za voličskými hlasy, však Michelle stojí věrně vedle něj. Je velmi aktivní a zapálenou řečnicí - své poutavé a emotivní projevy si sama píše a přednáší je, aniž by se dívala do poznámek.
Ne vždy to však bylo Barackovi ku prospěchu. Jeden ze svých nejkontroverznějších projevů přednesla Michelle v Milwaukee ve státě Wisconsin. "Tato země je zralá na změnu a touží po jiném druhu politiky. Je to poprvé v mém životě, kdy jsem na svou zemi hrdá," pronesla v polovině února Michelle, a hned poté se ze strany rozhořčených Američanů snesla vlna kritiky. Copak manželka prezidentského kandidáta až dosud na svou zemi hrdá nebyla?
Podle některých komentátorů prozrazuje Michelle Obamová trochu více, než se na budoucí první dámu sluší. "Díky ní víme, že Barack nedá máslo z ruky, jak ho má rád, neumí stlát postel a ráno mu trochu zapáchá z úst," napsal britský list Daily Telegraph. Někteří novináři ji navíc označují za "arogantní, až příliš průbojnou a impulzivní černošku", jiní v ní naopak vidí charizmatickou, silnou ženu a soudí, že je "svým manželem v sukních".
Společenské magazíny Vogue či Vanity Fair ji řadí na seznamy nejlépe oblékaných lidí, a proto bývá Michelle přirovnávána k manželce J. F. Kennedyho, Jacqueline Kennedy-Onassisové. Kritici však namítají, že se do role Jackie až příliš nápadně stylizuje.
"Podle mého názoru je její vzhled úplně v pořádku a odpovídá její osobnosti. Nebo alespoň té, jakou se prezentuje. Nebojí se vyjadřovat na rovinu a výrazně. Přesně takový je i její styl," hodnotí Michelle česká stylistka Lucie Tomišková. "Nevyhýbá se výrazným barvám a doplňkům, přesto si dokáže udržet velmi elegantní a vytříbený styl. A to je podle mne důkaz jisté zralosti ve vztahu k módě. Myslím, že je příjemné vidět v Bílém domě zase ženu, která může svým vzhledem zaujmout."
Stejně jako její manžel i Michelle se těší hlasité podpoře stamilionů převážně černošských a hispánských občanů USA, pro které jsou Obamovi ztělesněním jejich nadějí. "Jsem statistická odchylka," reflektovala v srpnu na portálu BBC News svou úlohu vzoru Obamová. "Černá holka vychovaná na chicagském South East Side. Vlastně bych tady neměla ani být."
Její přijetí však není zcela jednoznačné - podle průzkumu zveřejněného v deníku New York Post si Obamová získala sympatie třiceti procent dotázaných, pětatřicet procent ji hodnotilo negativně a ostatní hlasující ji neznali.
Přes velkou společenskou angažovanost a kariérní úspěchy hrají u Michelle nejdůležitější roli její dcery, Malia a sedmiletá Natasha, které se neřekne jinak než Sasha. Když se Barack rozhodl kandidovat na prezidenta USA, byla Michelle nejprve proti a od kandidatury ho chtěla odradit. "Ty jsi skvělý člověk, a v politice není pro slušné lidi místo," nabádala podle Fox News svého manžela. Médiím se přiznala, že Barackovu prezidentskou kandidaturu brala v té době jako překročení určité hranice, jako něco, co může ohrozit jejich rodinu. Proto než Obama loni v únoru ohlásil svou kandidaturu, vymínila si od něj Michelle slib, že své děti uvidí nejméně třikrát týdně, a že pokud vyhraje, přestane kouřit.
A co jí kromě vstupenky do Bílého domu přineslo zvolení jejího manžela čtyřiačtyřicátým prezidentem USA? "Viděla jsem za tu dobu tolik obývacích pokojů a reprezentativních místností, že jsem získala spoustu nových nápadů na zařízení bytu," odpověděla Obamová deníku The New York Times.
Díky talentu a bystrosti ji však čekal jiný osud než život na předměstí. V sedmnácti letech dokončila střední školu a rovnou postoupila na přední americkou univerzitu v Princetonu, kde vystudovala sociologii. Roku 1988 se stala doktorkou práv na další prestižní škole, Harvardu, stejně jako se to o tři roky později podařilo Baracku Obamovi.
I když oba studovali na stejné univerzitě, jejich cesty se zde ještě nezkřížily. K vzájemnému setkání došlo až v právnické kanceláři Sidley & Austin, kam Michelle nastoupila hned po Harvardu a kde musela zapůsobit jako černá labuť mezi bílými. Jak sama zdůrazňuje, ve firmách typu Sidley & Austin v osmdesátých letech příliš černochů nepracovalo. Michelle byla dokonce jediná Afroameričanka ve svém oddělení.
V létě roku 1989 však k ní přibyl další - stážista Barack Obama, na kterého Michelle měla dohlížet. Jak napsal list Washington Post, Sidley nikdy nepřijímal na stáž studenty prvního ročníku, takže v Barackově případě šlo o pozoruhodnou výjimku. Svou bystrostí a vstřícným přístupem ohromil téměř každého včetně Michelle. Ta však byla k Barackovi zpočátku dost skeptická. "Panebože, černoch, a ještě k tomu pochází z Havaje. Hned jsem snížila laťku svých očekávání," citovala ČTK dojem nastávající první dámy z prvního setkání. Zároveň se jí prý však líbilo, že stejně jako ona byl i Barack vychován ve skromných poměrech. A byla tu ještě jedna věc, kterou sdíleli společně: oba se silně angažovali v sociální sféře. Michelle se účastnila demonstrací za práva Afroameričanů už jako teenager na Princetonu, Barack ve svých čtyřiadvaceti letech zformoval první občanské hnutí, které si kladlo za cíl zlepšit životní podmínky v chudinských čtvrtích.
I po svatbě roku 1992 se Michelle a Barack angažovali v mnoha dobrovolnických aktivitách a nemalou část svých příjmů každý měsíc věnují charitě. Jako manažerka nemocnice v Chicagu vydělávala Michelle zhruba tři sta tisíc dolarů za rok, v přepočtu asi šest milionů korun. Když se v roce 1997 stal Barack Obama senátorem, činil společný plat někdejších dělnických dětí v přepočtu téměř deset milionů korun ročně.
Od chvíle, kdy Barack odstartoval svůj hon za voličskými hlasy, však Michelle stojí věrně vedle něj. Je velmi aktivní a zapálenou řečnicí - své poutavé a emotivní projevy si sama píše a přednáší je, aniž by se dívala do poznámek.
Ne vždy to však bylo Barackovi ku prospěchu. Jeden ze svých nejkontroverznějších projevů přednesla Michelle v Milwaukee ve státě Wisconsin. "Tato země je zralá na změnu a touží po jiném druhu politiky. Je to poprvé v mém životě, kdy jsem na svou zemi hrdá," pronesla v polovině února Michelle, a hned poté se ze strany rozhořčených Američanů snesla vlna kritiky. Copak manželka prezidentského kandidáta až dosud na svou zemi hrdá nebyla?
Podle některých komentátorů prozrazuje Michelle Obamová trochu více, než se na budoucí první dámu sluší. "Díky ní víme, že Barack nedá máslo z ruky, jak ho má rád, neumí stlát postel a ráno mu trochu zapáchá z úst," napsal britský list Daily Telegraph. Někteří novináři ji navíc označují za "arogantní, až příliš průbojnou a impulzivní černošku", jiní v ní naopak vidí charizmatickou, silnou ženu a soudí, že je "svým manželem v sukních".
Společenské magazíny Vogue či Vanity Fair ji řadí na seznamy nejlépe oblékaných lidí, a proto bývá Michelle přirovnávána k manželce J. F. Kennedyho, Jacqueline Kennedy-Onassisové. Kritici však namítají, že se do role Jackie až příliš nápadně stylizuje.
"Podle mého názoru je její vzhled úplně v pořádku a odpovídá její osobnosti. Nebo alespoň té, jakou se prezentuje. Nebojí se vyjadřovat na rovinu a výrazně. Přesně takový je i její styl," hodnotí Michelle česká stylistka Lucie Tomišková. "Nevyhýbá se výrazným barvám a doplňkům, přesto si dokáže udržet velmi elegantní a vytříbený styl. A to je podle mne důkaz jisté zralosti ve vztahu k módě. Myslím, že je příjemné vidět v Bílém domě zase ženu, která může svým vzhledem zaujmout."
Stejně jako její manžel i Michelle se těší hlasité podpoře stamilionů převážně černošských a hispánských občanů USA, pro které jsou Obamovi ztělesněním jejich nadějí. "Jsem statistická odchylka," reflektovala v srpnu na portálu BBC News svou úlohu vzoru Obamová. "Černá holka vychovaná na chicagském South East Side. Vlastně bych tady neměla ani být."
Její přijetí však není zcela jednoznačné - podle průzkumu zveřejněného v deníku New York Post si Obamová získala sympatie třiceti procent dotázaných, pětatřicet procent ji hodnotilo negativně a ostatní hlasující ji neznali.
Přes velkou společenskou angažovanost a kariérní úspěchy hrají u Michelle nejdůležitější roli její dcery, Malia a sedmiletá Natasha, které se neřekne jinak než Sasha. Když se Barack rozhodl kandidovat na prezidenta USA, byla Michelle nejprve proti a od kandidatury ho chtěla odradit. "Ty jsi skvělý člověk, a v politice není pro slušné lidi místo," nabádala podle Fox News svého manžela. Médiím se přiznala, že Barackovu prezidentskou kandidaturu brala v té době jako překročení určité hranice, jako něco, co může ohrozit jejich rodinu. Proto než Obama loni v únoru ohlásil svou kandidaturu, vymínila si od něj Michelle slib, že své děti uvidí nejméně třikrát týdně, a že pokud vyhraje, přestane kouřit.
A co jí kromě vstupenky do Bílého domu přineslo zvolení jejího manžela čtyřiačtyřicátým prezidentem USA? "Viděla jsem za tu dobu tolik obývacích pokojů a reprezentativních místností, že jsem získala spoustu nových nápadů na zařízení bytu," odpověděla Obamová deníku The New York Times.
