Jediná vteřina převrátila jeho život naruby. Famózní technik a střelec Milan Pacanda byl po skluzu žižkovského obránce Zakopala odvezen na operační sál. Diagnóza: přetržený křížový vaz v koleni, jedno z nejtěžších zranění. Týž den večer mělo...
Životopis
Jediná vteřina převrátila jeho život naruby. Famózní technik a střelec Milan Pacanda byl po skluzu žižkovského obránce Zakopala odvezen na operační sál. Diagnóza: přetržený křížový vaz v koleni, jedno z nejtěžších zranění. Týž den večer mělo vedení brněnského klubu projednat podmínky Milanova přestupu do italské Boloni. Místo toho jej čekal pád do hlubin dluhů, samoty a závislosti na hracích automatech…
Milan Pacanda se narodil 28. února 1978 v Brně. Po základní škole nastoupil do učení v Zetoru, ale víc už tehdy myslel na fotbal. Dres tehdejší Zbrojovky oblékl poprvé v roce 1986. Pod vedením věhlasného kouče talentů Františka Harašty vyrostl záhy v dlouho hledaného technika a střelce, který se dokázal kličkami uvolnit i přes tři protihráče. V sedmnácti poprvé dostal šanci v seniorském výběru a ihned bylo jasné, že bude horkým kandidátem na uvolněný post v útoku.
Jeho hra se postupně stala magnetem, který přitahoval diváky do hlediště, navíc střílel pravidelně přes 10 gólů za sezónu. V dalším rozletu kariéry jej však zabrzdila otrokářská smlouva, kterou s vedením podepsal. Brněnskému klubu se zavázal věrností na třináct let. Základní plat činil tři a půl tisíce korun. Nadějný člen reprezentační jednadvacítky mohl být uvolněn dřív pouze v případě nabídky ze zahraničí, která by několikanásobně převýšila možnosti domácích klubů…
Ta nabídka ale opravdu přišla, a to na jaře 1999 z italské Boloni. V den, kdy se zástupci klubu ze Serie A měli sejít s brněnskými protějšky, hrál tehdejší Stavo Artikel ligové utkání na hřišti Viktorie Žižkov. Ta byla proslulá tvrdou hrou, což na podměrečném hřišti pod televizní věží přinášelo většinou úspěch. Stoper Zakopal, spoluhráč z mládežnických reprezentací, se zřejmě pokusil vzít Pacandovi čistě míč, ale po následném pádu brněnského útočníka dopadlo vše jinak…
Následovaly dlouhé měsíce léčení a rekonvalescence. Původně se měl Milan vrátit na trávník v zimní přestávce, ale hned na prvním tréninku mu v bolavém koleni praskla čéška. Zároveň se propadal do stále hlubší beznaděje, kterou řešil způsobem asi nejméně šťastným. Objevil kouzlo barů a kasin a brzy jim zcela propadl. Pořídil si drahé auto, s jehož splácením měl problémy. Při bouračce si navíc poškodil rameno. Mezi brněnskými fanoušky kolovaly legendy o tom, kolik je schopen prohrát v automatech…
Z bídy vytáhli Pacandu dva muži: hráčský agent Pavel Paska a trenér Karel Jarůšek. První zaplatil hráčovy dluhy, druhý si vzal Milana do bytu ke svým třem dětem. Mezi čtyřma očima se ho zeptal, jestli skončil s hazardem a chce znovu začít. A fotbalista kývl. Zkušený kouč mu nasadil tvrdý tréninkový režim a zakázal veškeré výstřelky. Jen v pátek měl povoleno vyrazit do města, ale v deset večer musel být doma.
Návrat do týmu po roce a půl nebyl jednoduchý. Se šrouby v koleni postrádal Milan někdejší lehkost, při vyklusávání mírně kulhal. Poslední operaci podstoupil v prosinci 2000, kdy mu lékaři vytáhli dráty. Už od října však nastupoval k ligovým zápasům; trenér Tobiáš jej vždy nechal na hřišti, dokud mu stačily síly.
V Brně zůstal ještě další tři sezóny, přestože jeho kolegové odcházeli jako na běžícím pásu. Z původního útočného tria s Holomkem a Švancarou nakonec zůstal sám, později však vytvořil smrtící útočnou dvojici s Liborem Doškem. Dvoumetrový hlavičkář a vytříbený technik bourali ligové obrany jako na běžícím pásu a v letním Intertoto Cupu se postarali o nejlepší vystoupení Brna na evropské scéně za mnoho let. Jenže na Libora zamával lukrativní smlouvou Liberec a „Paci“ zůstal na všechno sám…
Ještě půl roku dělal radost fanouškům v jihomoravské metropoli svými kličkami, nahrávkami i góly ze všech pozic. Zlepšil se v rozehrávce, zahrával penalty, přímé i rohové kopy. Čím více však trenéři na Pacandu spoléhali, tím bylo jasnější, že provinční klub jej nemůže udržet. Nový majitel klubu Vlastimil Sehnal se jej proto raději rozhodl prodat, přestože Milan měl smlouvu ještě na tři roky.
Nejvážnějším zájemcem byla pražská Sparta, jejíž původní nabídka činila 15 miliónů korun. Sehnal trochu přitlačil, když požadoval dvacet. Zdá se to být trochu málo, ale po dojednání podílu Brna na zisku z případného dalšího přestupu se obávaný střelec stal členem pražského týmu. A přestup to byl vydařený, jak dokázaly hned první zápasy v sezóně 2004/5. Rychlý, šikovný, s tvrdou střelou a skvělým přehledem – takovou posilu si na Letné představovali a zatím to vypadá, že se nespletli…
Nové angažmá sice Milan načal pokutou za rychlou jízdu na dálnici, ale jinak se mu zatím problémy vyhýbají. Velkou zásluhu na tom má dnes již paní Denisa, kterou si vzal v březnu 2004. „Ona mi pomohla. Teď už nedělám průšvihy,“ tvrdí Pacanda. Oba vyrůstali na sídlišti Vinohrady, chodit spolu začali v šestnácti letech. V bouřlivém období se ale třeba dva roky neviděli. Její klidná povaha by však měla napomoci k tomu, aby se „talent od Boha“ (jak o něm kdysi mluvil brněnský manažer Kroupa) odrazil k dalším stupňům zářivé kariéry.
Zajímavosti:
Výška: 174 cm
Váha: 75 kg
Přezdívka: Paci
Milan Pacanda se narodil 28. února 1978 v Brně. Po základní škole nastoupil do učení v Zetoru, ale víc už tehdy myslel na fotbal. Dres tehdejší Zbrojovky oblékl poprvé v roce 1986. Pod vedením věhlasného kouče talentů Františka Harašty vyrostl záhy v dlouho hledaného technika a střelce, který se dokázal kličkami uvolnit i přes tři protihráče. V sedmnácti poprvé dostal šanci v seniorském výběru a ihned bylo jasné, že bude horkým kandidátem na uvolněný post v útoku.
Jeho hra se postupně stala magnetem, který přitahoval diváky do hlediště, navíc střílel pravidelně přes 10 gólů za sezónu. V dalším rozletu kariéry jej však zabrzdila otrokářská smlouva, kterou s vedením podepsal. Brněnskému klubu se zavázal věrností na třináct let. Základní plat činil tři a půl tisíce korun. Nadějný člen reprezentační jednadvacítky mohl být uvolněn dřív pouze v případě nabídky ze zahraničí, která by několikanásobně převýšila možnosti domácích klubů…
Ta nabídka ale opravdu přišla, a to na jaře 1999 z italské Boloni. V den, kdy se zástupci klubu ze Serie A měli sejít s brněnskými protějšky, hrál tehdejší Stavo Artikel ligové utkání na hřišti Viktorie Žižkov. Ta byla proslulá tvrdou hrou, což na podměrečném hřišti pod televizní věží přinášelo většinou úspěch. Stoper Zakopal, spoluhráč z mládežnických reprezentací, se zřejmě pokusil vzít Pacandovi čistě míč, ale po následném pádu brněnského útočníka dopadlo vše jinak…
Následovaly dlouhé měsíce léčení a rekonvalescence. Původně se měl Milan vrátit na trávník v zimní přestávce, ale hned na prvním tréninku mu v bolavém koleni praskla čéška. Zároveň se propadal do stále hlubší beznaděje, kterou řešil způsobem asi nejméně šťastným. Objevil kouzlo barů a kasin a brzy jim zcela propadl. Pořídil si drahé auto, s jehož splácením měl problémy. Při bouračce si navíc poškodil rameno. Mezi brněnskými fanoušky kolovaly legendy o tom, kolik je schopen prohrát v automatech…
Z bídy vytáhli Pacandu dva muži: hráčský agent Pavel Paska a trenér Karel Jarůšek. První zaplatil hráčovy dluhy, druhý si vzal Milana do bytu ke svým třem dětem. Mezi čtyřma očima se ho zeptal, jestli skončil s hazardem a chce znovu začít. A fotbalista kývl. Zkušený kouč mu nasadil tvrdý tréninkový režim a zakázal veškeré výstřelky. Jen v pátek měl povoleno vyrazit do města, ale v deset večer musel být doma.
Návrat do týmu po roce a půl nebyl jednoduchý. Se šrouby v koleni postrádal Milan někdejší lehkost, při vyklusávání mírně kulhal. Poslední operaci podstoupil v prosinci 2000, kdy mu lékaři vytáhli dráty. Už od října však nastupoval k ligovým zápasům; trenér Tobiáš jej vždy nechal na hřišti, dokud mu stačily síly.
V Brně zůstal ještě další tři sezóny, přestože jeho kolegové odcházeli jako na běžícím pásu. Z původního útočného tria s Holomkem a Švancarou nakonec zůstal sám, později však vytvořil smrtící útočnou dvojici s Liborem Doškem. Dvoumetrový hlavičkář a vytříbený technik bourali ligové obrany jako na běžícím pásu a v letním Intertoto Cupu se postarali o nejlepší vystoupení Brna na evropské scéně za mnoho let. Jenže na Libora zamával lukrativní smlouvou Liberec a „Paci“ zůstal na všechno sám…
Ještě půl roku dělal radost fanouškům v jihomoravské metropoli svými kličkami, nahrávkami i góly ze všech pozic. Zlepšil se v rozehrávce, zahrával penalty, přímé i rohové kopy. Čím více však trenéři na Pacandu spoléhali, tím bylo jasnější, že provinční klub jej nemůže udržet. Nový majitel klubu Vlastimil Sehnal se jej proto raději rozhodl prodat, přestože Milan měl smlouvu ještě na tři roky.
Nejvážnějším zájemcem byla pražská Sparta, jejíž původní nabídka činila 15 miliónů korun. Sehnal trochu přitlačil, když požadoval dvacet. Zdá se to být trochu málo, ale po dojednání podílu Brna na zisku z případného dalšího přestupu se obávaný střelec stal členem pražského týmu. A přestup to byl vydařený, jak dokázaly hned první zápasy v sezóně 2004/5. Rychlý, šikovný, s tvrdou střelou a skvělým přehledem – takovou posilu si na Letné představovali a zatím to vypadá, že se nespletli…
Nové angažmá sice Milan načal pokutou za rychlou jízdu na dálnici, ale jinak se mu zatím problémy vyhýbají. Velkou zásluhu na tom má dnes již paní Denisa, kterou si vzal v březnu 2004. „Ona mi pomohla. Teď už nedělám průšvihy,“ tvrdí Pacanda. Oba vyrůstali na sídlišti Vinohrady, chodit spolu začali v šestnácti letech. V bouřlivém období se ale třeba dva roky neviděli. Její klidná povaha by však měla napomoci k tomu, aby se „talent od Boha“ (jak o něm kdysi mluvil brněnský manažer Kroupa) odrazil k dalším stupňům zářivé kariéry.
Zajímavosti:
Výška: 174 cm
Váha: 75 kg
Přezdívka: Paci