Mirko Filipovic začal svoji profesionální kariéru v roce 1996 jako kickboxer, následoval tak svého krajana Branka Cikatice (ten je mimochodem nejstarší vítěz K-1 Grand Prix – bylo mu 38 let a 208 dní.) V době, kdy Filipović pracoval u komanda...
Životopis
Mirko Filipovic začal svoji profesionální kariéru v roce 1996 jako kickboxer, následoval tak svého krajana Branka Cikatice (ten je mimochodem nejstarší vítěz K-1 Grand Prix – bylo mu 38 let a 208 dní.) V době, kdy Filipović pracoval u komanda chorvatské police, u protiteroristické jednotky Alpha, získal svojí přezdívku Cro Cop. Na začátku své kariéry vytupoval také pod jménem Tigar. Filipovic je známý zejména díky svému ničivému “left high kicku” , kterým už dokázal knockoutovat nejednoho soupeře (podle názoru některých lidí ovládá tento kop nejlépe na světě...) Jeho další silná zbraň jsou dlouhé kombinace úderů, kterým málokterý soupeř dokáže čelit.
K-1:
V roce 1996 ve věku 21 let vstoupil do K-1 Grand prix. Hned v prvním zápase zdolal finalistu z roku 95, Jeroma Le Bannera. V dalším zápase byl však zastaven Ernestem Hoostem. Do K-1 GP se vrátil o tři roky později,kdy knockoutoval britského fightera Rickyho “Tanka” Nicholsona, ale následovně opět utrpěl porážku od Švýcara Xhavita Bajramiho.
Navzdory tomu dostal divokou kartu na světový turnaj K-1, kde šokoval kickboxový svět svým vítězstvím nad tehdy nejvíce uznávaným fighterem K-1 Mikem Bernardem.Následovali knockouty japonské hvězdy Musashiho a australského karatisty Sama Greeca. Ve finále ale znovu utrpěl porážku od Ernesta Hoosta. Významným faktorem v tomto zápase byly jeho vzrůstající bolesti zlomených žeber, které měl už od čtvrtfinále. Poté následovala řada mnoha vítězství proti vysoce postaveným fighterům K-1, jako byli např. Peter Aerts, Mark Hunt a Remy Bonjasky. Filipovic byl první člověk, který dokázal knockoutovat neporazitelného velikána Boba “Bestii” Sappa a to za pouhých 86 sekund! V roce 2000 následovala opět řada vítězství a dostal se až do finále Grand Prix v Nagoye, kde natoupil proti Miku Bernardovi. Filipovic ale opět doplatil na zranění...do ringu doslova doskákal na jedné noze kvůli zranění z minulého zápasu. Bernard toho využil a neustále útočil na zraněnou nohu až do chvíle kdy bezmocný Filipovic už nemohl na noze ani stát...to pro něj znamenalo TKO v prvním kole. Mirko si nicméně v Japonsku získal obrovský respekt za svoji vytrvalost a výdrž. V tom samém roce se probojoval do finálové 8 světové GP, avšak byl opět poražen Ernestem Hoostem. V roce 2001 následovala šokující porážka od Kanadˇana McDonalda v prvním kole. Krátce ba to Filipovic nečekaně opustil K-1 a přestoupil do Pride FC.
Pride FC:
V roce 2001 začal Filipovic svoji kariéru v Pride FC. Sám to nazval jako osobní výzvu, po velké nespokojenosti se svými posledními výkony v seriálu K-1. Rok poté nechal práce u protiteroristické jednotky a začal se naplno věnovat své “zápasnické” kariéře. I v tomto období si uchovával “low kickboxing profil”,a i když nedosáhl titulu, zaznamenal další významná vítězství proti Marku Huntovi, Remy Bonjanskemu a Bobu Sappovi. Jeho start do Pride FC byl vynikající, po dlouhé řadě vítezství dostal v listopadu 2003 šanci bojovat proti držitely tituli Antoniu Rodrigu Nogueirovi. Filipovic kontroloval celé první kolo a už to vypadalo na senzační vítězství....ale ve druhém kole předvedl Nogueira úpěšný “takedown” a titul si tak ponechal. V roce 2004 pověsil Filipovic svoji K-1 kariéru na hřebík a za svého trenéra si vybral fabricia Verduma (šampióna v brazilském Jiu-Jitsu) a žačal pracovat na svých bojových schopnostech na zemi. V roce 2005 si vysloužil po 6 vítězných zápasech opět šanci bojovat o titul, který v té době držel dosud neporažený borec Alexander Emelianenko. Ale ani Filipovicovi se nepodařilo Emelianenka porazit a utrpěl porážku ve třetím kole. Později uvedl Filipovic v rozhovoru pro televizi, že do zápasu přišel hodně vyčerpaný , protože si neztihl zvyknout a časový rozdíl a v Japonsku téměř nespal...Měsíc se u Mirka projevili srdeční problémy a Pride FC opustil...netrvalo to ale dlouho a do seriálu se vrátil. 5. května 2006 nastoupil do Pride Open Weight turnaje. A hned v prvním zápase knockoutoval Ikuhisu Minowu za 70 vteřin. 1. června nastoupil do dalšího zápasu proti olympijskému vítězi v judu z Barcelony Hidehiku Yoshidovi. Ten nevydžel ničivou sérii Filipovicových kopů na jeho nohu a ring opustil v prvím kole. Toto vítězství mu vyneslo účast ve finálové 8 Pride a nastoupí 10.září proti W. Silvovi v turnaji Final Conflict.
Kromě zápasení se Mirko věnuje i fotbalu a hraje za chorvatský tým Cibalia Vinkovci. V roce 2003 vstoupil do politiky, když kandidoval za chorvatské sociální demokraty. Dostal se do tamního parlamentu, kde se soustředií hlavně na otázky prevence zločinu a financování policie.
K-1:
V roce 1996 ve věku 21 let vstoupil do K-1 Grand prix. Hned v prvním zápase zdolal finalistu z roku 95, Jeroma Le Bannera. V dalším zápase byl však zastaven Ernestem Hoostem. Do K-1 GP se vrátil o tři roky později,kdy knockoutoval britského fightera Rickyho “Tanka” Nicholsona, ale následovně opět utrpěl porážku od Švýcara Xhavita Bajramiho.
Navzdory tomu dostal divokou kartu na světový turnaj K-1, kde šokoval kickboxový svět svým vítězstvím nad tehdy nejvíce uznávaným fighterem K-1 Mikem Bernardem.Následovali knockouty japonské hvězdy Musashiho a australského karatisty Sama Greeca. Ve finále ale znovu utrpěl porážku od Ernesta Hoosta. Významným faktorem v tomto zápase byly jeho vzrůstající bolesti zlomených žeber, které měl už od čtvrtfinále. Poté následovala řada mnoha vítězství proti vysoce postaveným fighterům K-1, jako byli např. Peter Aerts, Mark Hunt a Remy Bonjasky. Filipovic byl první člověk, který dokázal knockoutovat neporazitelného velikána Boba “Bestii” Sappa a to za pouhých 86 sekund! V roce 2000 následovala opět řada vítězství a dostal se až do finále Grand Prix v Nagoye, kde natoupil proti Miku Bernardovi. Filipovic ale opět doplatil na zranění...do ringu doslova doskákal na jedné noze kvůli zranění z minulého zápasu. Bernard toho využil a neustále útočil na zraněnou nohu až do chvíle kdy bezmocný Filipovic už nemohl na noze ani stát...to pro něj znamenalo TKO v prvním kole. Mirko si nicméně v Japonsku získal obrovský respekt za svoji vytrvalost a výdrž. V tom samém roce se probojoval do finálové 8 světové GP, avšak byl opět poražen Ernestem Hoostem. V roce 2001 následovala šokující porážka od Kanadˇana McDonalda v prvním kole. Krátce ba to Filipovic nečekaně opustil K-1 a přestoupil do Pride FC.
Pride FC:
V roce 2001 začal Filipovic svoji kariéru v Pride FC. Sám to nazval jako osobní výzvu, po velké nespokojenosti se svými posledními výkony v seriálu K-1. Rok poté nechal práce u protiteroristické jednotky a začal se naplno věnovat své “zápasnické” kariéře. I v tomto období si uchovával “low kickboxing profil”,a i když nedosáhl titulu, zaznamenal další významná vítězství proti Marku Huntovi, Remy Bonjanskemu a Bobu Sappovi. Jeho start do Pride FC byl vynikající, po dlouhé řadě vítezství dostal v listopadu 2003 šanci bojovat proti držitely tituli Antoniu Rodrigu Nogueirovi. Filipovic kontroloval celé první kolo a už to vypadalo na senzační vítězství....ale ve druhém kole předvedl Nogueira úpěšný “takedown” a titul si tak ponechal. V roce 2004 pověsil Filipovic svoji K-1 kariéru na hřebík a za svého trenéra si vybral fabricia Verduma (šampióna v brazilském Jiu-Jitsu) a žačal pracovat na svých bojových schopnostech na zemi. V roce 2005 si vysloužil po 6 vítězných zápasech opět šanci bojovat o titul, který v té době držel dosud neporažený borec Alexander Emelianenko. Ale ani Filipovicovi se nepodařilo Emelianenka porazit a utrpěl porážku ve třetím kole. Později uvedl Filipovic v rozhovoru pro televizi, že do zápasu přišel hodně vyčerpaný , protože si neztihl zvyknout a časový rozdíl a v Japonsku téměř nespal...Měsíc se u Mirka projevili srdeční problémy a Pride FC opustil...netrvalo to ale dlouho a do seriálu se vrátil. 5. května 2006 nastoupil do Pride Open Weight turnaje. A hned v prvním zápase knockoutoval Ikuhisu Minowu za 70 vteřin. 1. června nastoupil do dalšího zápasu proti olympijskému vítězi v judu z Barcelony Hidehiku Yoshidovi. Ten nevydžel ničivou sérii Filipovicových kopů na jeho nohu a ring opustil v prvím kole. Toto vítězství mu vyneslo účast ve finálové 8 Pride a nastoupí 10.září proti W. Silvovi v turnaji Final Conflict.
Kromě zápasení se Mirko věnuje i fotbalu a hraje za chorvatský tým Cibalia Vinkovci. V roce 2003 vstoupil do politiky, když kandidoval za chorvatské sociální demokraty. Dostal se do tamního parlamentu, kde se soustředií hlavně na otázky prevence zločinu a financování policie.
