Miroslav Barus nepochází z brněnské hokejové líhně, ale protože v době, kdy hokejově dorůstal, se nikomu na Vsetíně o hvězdných devadesátých letech ani nesnilo, hledal již v juniorském věku štěstí právě u nás, v moravské metropoli. Jako junior epizodně nastoupil i v dresu Komety, ale po dosažení věkového limitu pro mládežnické soutěže se vrátil zpět na Valašsko. Vsetínská Zbrojovka právě stála na počátku strmé cesty, která ji vyvedla až na samý hokejový vrchol.

Během dvou let se probojoval Vsetín až do extraligy a hned v prvním roce svého působení všechny šokoval výhrou ve finále play offs extraligy nad sousedním Zlínem, kterému přes dvacet let dělal "farmu". V tehdejším valašském finále měla většina hokejistů nastoupivších za Vsetín zkušenosti právě ze Zlína. Jen Mirek Barus byl výjimkou - jako jediný ze všech, kdo tehdy pozvedli mistrovskou trofej nad hlavu, hrál na opravdu domácím ledě.

Od té doby prošel za 9 sezón celkem pěti dalšími extraligovými kluby a nasbíral skoro pět stovek startů. Obvykle patřil k útočníkům, kteří nejsou až tolik nápadní a spolehlivě plní hlavně defenzívní úkoly, a tak (prozatím) zůstal těsně pod hranicí stovky extraligových branek. Minulá sezóna se mu příliš nepovedla a proto ho Znojemští Orli poslali na hostování do Ústí nad Labem, kde opět zazářil. Vedení Znojma s ním už asi moc nepočítá a tak jej opět na zbytek sezóny uvolnilo do Komety. Tentokrát se ale vrátil do dresu, kde jako mladík svou seniorskou hokejovou pouť začínal.

Centr druhé formace sbíral v letošní sezóně vedle Davida Appela body jako na běžícím pásu a vytvořili společně s ním a Aleš Staňkem jednu z nejúdernějších formací celé první ligy. Celkově obsadil v kanadském bodování 1.ligy konečné osmé místo.