Miroslav Berka (1944-1987) byl zakládajícím členem legendární české skupiny Olympic. V Olympicu hrál na klávesové nástroje, zpočátku hlavně na klavír- to když hrál v prvních letech jeho nejoblíbenější styl hudby- rock'n'roll. Když Olympic přešel na betaovou vlnu, vyvolanou hlavně Beatles, začal Berka hrát hlavně na foukací harmoniku (exceloval třeba v Želvě)a na varhany (důkazem jest celé album Želva). Na albu Pták Rosomák opět zasedl Berka za piano, ale i za cembalo, klavichord a podobné méně obvyklé klávesové nástroje, na které také zvládl bravurně hrát. Piana se držel až do 70. let, kdy začal ale užívat i klasické rockové "klávesy"- důkazem jest jeho podíl na albu Olympic 4 (1973).

V roce 1973, po odchodu baskytaristy Ladislava Cvalkovského, vyhlásil Petr Janda rozpad Olympicu, ale Olympicu věčně oddaný Berka ho přemluvil, a tak v roce 1974 se Olympic navrátil na scénu s novým basákem Pavlem Petrášem. V polovině 70. let si koupil Berka první syntetizátor, který ale nezvládal tak bravurně, jako klavír či cembalo. Po příchodu Milana Brouma na sklonku roku 1975 zažil takzvanou druhou slávu Olympicu, odstartovanou vydáním první části "olympické trilogie"- Prázdninami na Zemi.

Poté následovala veleúspěšná Ulice a po ní Laboratoř. Na těchto albech již používal pouze "artrockové" syntetizátory, stejně jako na albu Kanagom (1985). V té době ale už Berka nebyl zdaleka nadchnut pro hudbu a hudebně začal ztrácet, začal sázet na koňské dostihy a tak Janda ve "velkém třesku" roku 85/86 přijal do Olympicu klávesistu Jiřího Valentu, takže Berka se ocitl na "druhé koleji", hrál již pouze kila, stejně jako na albu Bigbít (86).

V roce 1987 byl nalezen mrtvý ve sklepě svého domu, oficiálně to byla sebevražda, ale hodně lidí bylo přesvědčeno, že to byla vražda[zdroj?]. Pravda nevyšla dosud najevo. Tak skončil 43 let dlouhý život "českého Jerry Lee Lewise", jak byl nazýván.