Pro hereckou dráhu se Miroslav Hanuš rozhodl bez předchozího varování uprostřed prvního ročníku Vysoké školy ekonomické, na níž z nedostatku jiného zájmu a na přání rodičů studoval obor vnitřní obchod. Sám nedokáže vysvětlit, co ho vedlo k tomu, aby se po několika spíše náhodných návštěvách dramatického kroužku v LŠU pokusil o přijímací zkoušky na divadelní fakultu. Nepřijali ho, ale s ekonomikou byl stejně konec a po prázdninách se stal kulisákem v Divadle na Vinohradech, kde udělal rychlou kariéru, a druhé, tentokrát již úspěšné zkoušky na DAMU skládal jako jevištní mistr.

Studium herectví zakončil diplomovou prací, v níž se mimo jiné zabýval otázkou, proč vlastně při své introvertní povaze touží po veřejné produkci na jevišti.

Po absolutoriu DAMU nastoupil Miroslav Hanuš do kladenského divadla, společně s režisérkou Hanou Burešovou pak přešel do pražského Labyrintu a odtud do nově vzniklého Divadla v Dlouhé. Podle vlastního vyjádření je herec lehce staromódního typu s romanticko-skautskými ideály, které se projevují i v běžném životě potřebou vnášet spravedlnost do okolního dění a díky nimž například dohrál představení i s přeraženým předním zubem (kromě toho se jednou na jevišti zhroutil, ale to nebylo z romantismu, nýbrž z přepracování).

Vedle herectví se věnuje také režii (Středočeské divadlo Kladno, Městské divadlo Příbram, Divadlo J. K. Tyla Plzeň, Divadlo v Řeznické, Divadlo ABC a další), což zřejmě souvisí s jeho potřebou ovlivňovat celek (mimo divadlo by rád byl školníkem či kastelánem). Inscenuje zejména hudební komedie, k nimž má blízko i jako herec (kromě zpívání, tancování a stepování se postupně naučil vedle klavíru hrát na saxofon, bicí, kytaru, akordeon...) . Je též autorem řady písňových textů, básní a veršovánek.