Rekreačně jsem s minigolfem začal v dětství, ale závodně hraji od roku 2000. To jsem vstoupil do klubu SK Oáza Praha. Na začátku roku 2009 jsem potom přestoupil za mým trenérem a zároveň kamarádem J. Vozárem do SK Tempo Praha.
S minigolfem...
Životopis
Rekreačně jsem s minigolfem začal v dětství, ale závodně hraji od roku 2000. To jsem vstoupil do klubu SK Oáza Praha. Na začátku roku 2009 jsem potom přestoupil za mým trenérem a zároveň kamarádem J. Vozárem do SK Tempo Praha.
S minigolfem jsem se poprvé setkal v 6 letech s rodiči na hřišti v pražském Motole, protože mám od narození DMO (dětská mozková obrna) nosili mě rodiče od jamky k jamce a míčky jsem odehrával vkleče. Přes tento handicap mě tato hra natolik nadchla, že i dovolenou rodiče vybírali podle blízkosti minigolfového hřiště. Tato hra mě fascinuje.
V patnácti letech, kdy už jsem stál na vlastních nohou, jsem zatoužil po své vlastní minigolfové holi. Nevěděli jsme nic o tom, kde se toto náčiní shání. Nakonec jsme získali kontakt na pana Geržu z Olomouce a ten nás obeznámil, že v Praze fungují organizované minigolfové kluby, kde je možné minigolfovou hůl a míčky koupit. A tak jsem se dostal do Oázy. Tím se splnil můj sen, dělat nějaký sport nejen rekreačně, ale i závodně.
Na prvních turnajích byly mé výkony hodně slabé. Končil jsem poslední a s velkým odstupem. Ani v těchto těžkých chvílích mě hra nepřestala bavit, a těšil jsem se na každý další turnaj. Minigolf prostě miluju. Zlom v mé kariéře nastal na dvoudenním turnaji v Tanvaldě, kde mi Josef Vozár, hráč extraligového klubu SK Tempo Praha a několikanásobný reprezentant, po skončení sobotního turnaje nabídl, jestli bych si s ním nechtěl v neděli zahrát ve skupině. Okamžitě mě to polilo živou vodou, ohromně jsem si cenil, že takový hráč jako on, má zájem se mnou hrát! Po skončení turnaje mi pak nabídl, že mě bude trénovat! Má radost byla nepopsatelná, že mi nabídl spolupráci jen tak, aniž by za to cokoliv chtěl. Navíc hráči, ne zrovna s velkým talentem na první pohled. Vždyť jsem na turnajích končíval s velikým odstupem na posledním místě!
Na J. Vozárovi se mi vždy líbil jeho 100% přístup k tréninkům a přípravě na turnaj. To máme oba společné, že ačkoliv je minigolf bohužel jenom amatérským sportem, děláme ho naplno, jak by se měl jakýkoliv sport dělat! Naše spolupráce trvá od roku 2002 až doposud a nedovedu si představit, že by měla někdy skončit! Náš vztah bych popsal nejenom jako hráč-trenér, ale taky jako bratr - přítel. Skvěle si rozumíme i lidsky, a to se odráží i na hřišti, na mých výkonech!
S minigolfem jsem se poprvé setkal v 6 letech s rodiči na hřišti v pražském Motole, protože mám od narození DMO (dětská mozková obrna) nosili mě rodiče od jamky k jamce a míčky jsem odehrával vkleče. Přes tento handicap mě tato hra natolik nadchla, že i dovolenou rodiče vybírali podle blízkosti minigolfového hřiště. Tato hra mě fascinuje.
V patnácti letech, kdy už jsem stál na vlastních nohou, jsem zatoužil po své vlastní minigolfové holi. Nevěděli jsme nic o tom, kde se toto náčiní shání. Nakonec jsme získali kontakt na pana Geržu z Olomouce a ten nás obeznámil, že v Praze fungují organizované minigolfové kluby, kde je možné minigolfovou hůl a míčky koupit. A tak jsem se dostal do Oázy. Tím se splnil můj sen, dělat nějaký sport nejen rekreačně, ale i závodně.
Na prvních turnajích byly mé výkony hodně slabé. Končil jsem poslední a s velkým odstupem. Ani v těchto těžkých chvílích mě hra nepřestala bavit, a těšil jsem se na každý další turnaj. Minigolf prostě miluju. Zlom v mé kariéře nastal na dvoudenním turnaji v Tanvaldě, kde mi Josef Vozár, hráč extraligového klubu SK Tempo Praha a několikanásobný reprezentant, po skončení sobotního turnaje nabídl, jestli bych si s ním nechtěl v neděli zahrát ve skupině. Okamžitě mě to polilo živou vodou, ohromně jsem si cenil, že takový hráč jako on, má zájem se mnou hrát! Po skončení turnaje mi pak nabídl, že mě bude trénovat! Má radost byla nepopsatelná, že mi nabídl spolupráci jen tak, aniž by za to cokoliv chtěl. Navíc hráči, ne zrovna s velkým talentem na první pohled. Vždyť jsem na turnajích končíval s velikým odstupem na posledním místě!
Na J. Vozárovi se mi vždy líbil jeho 100% přístup k tréninkům a přípravě na turnaj. To máme oba společné, že ačkoliv je minigolf bohužel jenom amatérským sportem, děláme ho naplno, jak by se měl jakýkoliv sport dělat! Naše spolupráce trvá od roku 2002 až doposud a nedovedu si představit, že by měla někdy skončit! Náš vztah bych popsal nejenom jako hráč-trenér, ale taky jako bratr - přítel. Skvěle si rozumíme i lidsky, a to se odráží i na hřišti, na mých výkonech!
