Když v roce 1982 vyhrál Zlatého slavíka Miroslav Žbirka a porazil tak po čtrnácti letech Karla Gotta (a stal se vůbec prvním slovenským vítězem), byla to nevídaná věc. Nesmělý, skoro plachý brýlatý kluk z Bratislavy, od něhož mnozí neznali jedinou písničku. Žbirka ale měl v té době už za sebou dlouholeté působení v legendární slovenské formaci Modus, měl už desky Doktor sen a Sezónne lásky, měl hity Atlantida a Biely kvet a vlastní kapelu Limit.

Svou zlatoslavičí sbírku už sice dál nerozšířil, ale jeho následující desky Roky a dni a především plně autorské Nemoderný chalan a Chlapec z ulice z přelomu 80. let z něj učinily jednu z nejvýraznějších postav celé slovenské populární hudby. Žbirka jako interpret bodoval svou civilností, v textech pak neokázalostí i humornou ironií. Jako skladatel (vlastních písní i pro jiné interprety) se prosadil melodičností, která se projevila v baladách na jedné straně a na straně druhé ve svižných, rock - popově laděných písničkách.

Za období své činnosti absolvoval množství koncertů doma i v zahraničí, zahrál si v muzikálu Neberte nám princeznu a natočil celou řadu autorských alb. Veleúspěšný titul Modrý album vyšel v říjnu 2001. Po dvaceti letech si Miro zopakoval vítězství v anketě Zlatý slavík, tentokráte na Slovensku a po deseti letech absolvoval koncertní turné s kapelou. V roce 2003 vychází kompilace The Best Of 93-03.

V listopadu 2004 se stal Meky opět slovenským Zlatým slavíkem