Už jako dvacetiletý středoškolák začal točit s 8 mm kamerou krátké autorské filmy poznamenané mytologií osmašedesátého roku: La sconfitta (1973, Porážka), Pâté de bourgeois (1973, Měšťácká paštika) a Come parli, frate? (1974, Jak mluvíš,...
Životopis
Už jako dvacetiletý středoškolák začal točit s 8 mm kamerou krátké autorské filmy poznamenané mytologií osmašedesátého roku: La sconfitta (1973, Porážka), Pâté de bourgeois (1973, Měšťácká paštika) a Come parli, frate? (1974, Jak mluvíš, pátere?).
Spolu s přáteli realizoval v roce 1976 ve vlastní produkci svůj celovečerní debut, komedii Jsem soběstačný, v níž zároveň vytvořil hlavní roli zakladatele avantgardního divadelního souboru, který se snaží zinscenovat první představení.
Díky nečekanému úspěchu, jaký sklidil tento amatérský snímek po uvedení v kinech i TV, mohl N. M. natočit v lepších produkčních podmínkách další film Ejhle, Bombo. I tady stojí ve středu dění mladý muž (Nanni Moretti), který velice liknavě studuje a se svými přáteli, vesměs rozčarovanými příslušníky extrémní levice, vede nevázaný život plný milostných vztahů a diskusí o politice.
Upřímnost a sebeironie, s níž N. M. portrétuje sebe a svou vlastní generaci, jsou charakteristickými rysy všech jeho následujících autorských filmů, vyznačujících se autenticitou a neotřelým slovním i situačním humorem.
Jako osobitý filmař vstoupil do mezinárodního povědomí teprve v pol. 80. let, kdy získal na MFF v Západním Berlíně 1986 Stříbrného medvěda za komedii Mše skončila, líčící postupnou deziluzi mladého kněze dona Giulia (Nanni Moretti), který se po desetiletém působení na venkovské farnosti vrací do Říma, kde zjišťuje, že došlo k zásadním změnám v tamním životě.
Ve snímku Palombella rossa, jenž se odehrává téměř celý v bazénu, se N. M. pokusil na příběhu politického snílka a hráče vodního póla Michela (Nanni Moretti), který ztratí při autonehodě paměť, vyrovnat se svou komunistickou minulostí. Současně tu ovšem reflektuje aktuální problémy italské společnosti, tak jako ve snímku Milý deníčku, který mu vynesl cenu za režii na MFF v Cannes 1994 a Felixe kritiky 1994.
Kromě toho, že je svrchovaným tvůrcem a protagonistou svých vlastních filmů, hraje občas i ve filmech jiných režisérů.
Spolu s hercem Angelem Barbagallem založil roku 1986 produkční společnost Sacher Film.
Spolu s přáteli realizoval v roce 1976 ve vlastní produkci svůj celovečerní debut, komedii Jsem soběstačný, v níž zároveň vytvořil hlavní roli zakladatele avantgardního divadelního souboru, který se snaží zinscenovat první představení.
Díky nečekanému úspěchu, jaký sklidil tento amatérský snímek po uvedení v kinech i TV, mohl N. M. natočit v lepších produkčních podmínkách další film Ejhle, Bombo. I tady stojí ve středu dění mladý muž (Nanni Moretti), který velice liknavě studuje a se svými přáteli, vesměs rozčarovanými příslušníky extrémní levice, vede nevázaný život plný milostných vztahů a diskusí o politice.
Upřímnost a sebeironie, s níž N. M. portrétuje sebe a svou vlastní generaci, jsou charakteristickými rysy všech jeho následujících autorských filmů, vyznačujících se autenticitou a neotřelým slovním i situačním humorem.
Jako osobitý filmař vstoupil do mezinárodního povědomí teprve v pol. 80. let, kdy získal na MFF v Západním Berlíně 1986 Stříbrného medvěda za komedii Mše skončila, líčící postupnou deziluzi mladého kněze dona Giulia (Nanni Moretti), který se po desetiletém působení na venkovské farnosti vrací do Říma, kde zjišťuje, že došlo k zásadním změnám v tamním životě.
Ve snímku Palombella rossa, jenž se odehrává téměř celý v bazénu, se N. M. pokusil na příběhu politického snílka a hráče vodního póla Michela (Nanni Moretti), který ztratí při autonehodě paměť, vyrovnat se svou komunistickou minulostí. Současně tu ovšem reflektuje aktuální problémy italské společnosti, tak jako ve snímku Milý deníčku, který mu vynesl cenu za režii na MFF v Cannes 1994 a Felixe kritiky 1994.
Kromě toho, že je svrchovaným tvůrcem a protagonistou svých vlastních filmů, hraje občas i ve filmech jiných režisérů.
Spolu s hercem Angelem Barbagallem založil roku 1986 produkční společnost Sacher Film.