Nataša Gollová, vlastním jménem Nataša Hodáčová byla česká herečka. V Praze na Smíchově se dne 10.července 1909 provdala Adéla Gollová za JUDr.Františka Xavera Hodáče. V roce 1910 se narodil manželům Hodáčovým syn Ivan. Nataša Gollová se...
Životopis
Nataša Gollová, vlastním jménem Nataša Hodáčová byla česká herečka.
V Praze na Smíchově se dne 10.července 1909 provdala Adéla Gollová za JUDr.Františka Xavera Hodáče. V roce 1910 se narodil manželům Hodáčovým syn Ivan. Nataša Gollová se narodila 27.února 1912. Dostala jméno podle hlavní hrdinky Tolstého románu Vojna a mír. Příjmení Gollová převzala od svého dědečka Jaroslava Golla uznávaného českého historika který působil na pražské univerzitě.
Nataša Gollová už jako dítě hrávala divadlo s ochotníky. Soukromě vystudovala moderní scénický tanec. Do prvního filmu Kantor Ideál ji vybral Martin Frič. Roky 1933 a 1934 prožila na divadelních prknech v Olomouci. Další dva roky hrála na Slovensku.
Nemocná maminka a nabídka z Městského divadla na Královských Vinohradech přivedly Natašu zpět do Prahy. Od roku 1935 hrála i na scéně v Městském komorním divadle a Městském divadle na Poříčí. Za deset let vytvořila téměř padesát divadelních rolí, které zůstávají ve stínu rolí filmových.
V Paříži roku 1932 se Nataša tehdy ještě Hodačová představila veřejnosti v baletu „Vpodvečer parného dne“ v roli Ptáka snů, kde se seznámila se svojí největší láskou francouzským básníkem jménem Tristan Tzara. Bylo mu 36 let a naposledy se viděli v roce 1948 v Praze.
.
V prvním filmu „Kantor Ideál“ můžeme mluvit spíše o komparsu, její role byla jedna ze septimánek dívčího reálného gymnázia. Její první velká role byla po boku Otomara Korbeláře ve filmu „Bezdětná“ režiséra Miroslava Krňanského. Po roce se do biografů dostal film „Naše jedenáctka“, kde mohla poprvé ukázat svůj komediální talent.
Nataša milovala černobílé kombinace, kvalitu a nápaditost kostýmů ve filmu i v osobním životě, ale slušely jí i tepláky ve filmu „Příklady táhnou“ režiséra Miroslava Cikána. Několik měsíců po příchodu Němců oprášil režisér Martin Frič francouzskou divadelní hru „O Kristiánovi“. Do hlavních rolí obsadil Oldřicha Nového do role Kristiána a Natašu Gollovou jako jeho manželku Mařenku Novákovou. S Oldřichem Novým hrají i v dalších filmech. V roce 1939 ve filmu „Eva tropí hlouposti“ a v roce1941 ve filmu „Hotel Modrá hvězda“.
Rokem 1940 začíná mimořádně těžké období, které potrvá do jara 1943. V nespravedlivých režimech bývají postihováni za rodiče jejich děti. Natašin otec doktor František Xaver Hodáč patřil k nejvýznamnějším politikům Československé národní demokracie a po roce 1934 k Národnímu sjednocení. Skupina se snažila o obranu republiky proti nacistům. Dalším prohřeškem byla její údajná spolupráce s německými filmaři, kteří si Natašu přejmenovali na Adu Goll. Jediný německý film ve kterém herečka hrála se jmenoval „Vrať se ke mně zpět“. Je to komedie o bezdůvodné žárlivosti, která se odehrává v exteriérech jezerní krajiny v Alpách. I když její život nevykazoval žádné skandály, její další láskou se stal Willy Sohnel. To že byla jeho milenkou přispělo k obvinění, že se stýkala s Němci. Československý občan německé národnosti původem z Ostravska se v roce 1938 stal příslušníkem říše a dostal na starost baradovské filmové ateliéry.
Po válce dostal Sohnel čestné občanství za to, že pomohl za války na Barandově točit české filmy, které mu bylo po únoru 1948 odebráno. V září téhož roku odešel ilegálně z Československa. Před koncem války Nataša Gollová pracovala jako dobrovolná ošetřovatelka v terezinském ghettu. Nakazila se skvrnitým tyfem a půl roku bojovala o život. Po válce soubor Vinohradského divadla odmítl s některými kolegy spolupracovat. Mezi nimi byla i Nataša Gollová a také režisér Karel Konstantin, který získal angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích.
V roce 1947 přijala Nataša nabídku na angažmá v Českých Budějovicích i nabídku k sňatku. Jan Werich a Martin Frič jí v roce 1951 nabídli roli Kateřiny- ženy Sirael ve filmech „Císařův pekař a Pekařův císař“. Po úspěšném uvedení prvního filmu se manželé Konstantinovi vrátili do Prahy Vrátila se ale stárnoucí žena s prvními projevy onemocnění kyčlí. Roky 1952 a 1953 hrála Nataša v Divadle Na Fidlovačce a od roku 1955 byla členkou Werichova Divadla satiry, později Divadlo ABC.
V roce 1962 zemřel Karel Konstantin na náhlou srdeční příhodu. I přes velké zdravotní problémy si ještě zahrála několik filmových rolí. V roce 1974 ve filmu Zdenka Podskalského v komedii „Drahé tety a já“, ztvárnila tetu Fany. Nemoc kyčlí ji omezovala i když podstoupila několik složitých operací. Její poslední byla role ve filmu režiséra Jaroslava Balíka z roku 1981 „Konečná stanice“, který se odehrává v domově důchodců. Zdravotní stav herečky se zhoršoval, potýkala se s nedostatkem peněz i opravdových přátel. Zbytek života prožila v domově důchodců pod stálou lékařskou péčí. Zemřela ve spánku 29.října 1988. Je pohřbena na Vyšehradském hřbitově ve společnosti svých nejbližších.
V Praze na Smíchově se dne 10.července 1909 provdala Adéla Gollová za JUDr.Františka Xavera Hodáče. V roce 1910 se narodil manželům Hodáčovým syn Ivan. Nataša Gollová se narodila 27.února 1912. Dostala jméno podle hlavní hrdinky Tolstého románu Vojna a mír. Příjmení Gollová převzala od svého dědečka Jaroslava Golla uznávaného českého historika který působil na pražské univerzitě.
Nataša Gollová už jako dítě hrávala divadlo s ochotníky. Soukromě vystudovala moderní scénický tanec. Do prvního filmu Kantor Ideál ji vybral Martin Frič. Roky 1933 a 1934 prožila na divadelních prknech v Olomouci. Další dva roky hrála na Slovensku.
Nemocná maminka a nabídka z Městského divadla na Královských Vinohradech přivedly Natašu zpět do Prahy. Od roku 1935 hrála i na scéně v Městském komorním divadle a Městském divadle na Poříčí. Za deset let vytvořila téměř padesát divadelních rolí, které zůstávají ve stínu rolí filmových.
V Paříži roku 1932 se Nataša tehdy ještě Hodačová představila veřejnosti v baletu „Vpodvečer parného dne“ v roli Ptáka snů, kde se seznámila se svojí největší láskou francouzským básníkem jménem Tristan Tzara. Bylo mu 36 let a naposledy se viděli v roce 1948 v Praze.
.
V prvním filmu „Kantor Ideál“ můžeme mluvit spíše o komparsu, její role byla jedna ze septimánek dívčího reálného gymnázia. Její první velká role byla po boku Otomara Korbeláře ve filmu „Bezdětná“ režiséra Miroslava Krňanského. Po roce se do biografů dostal film „Naše jedenáctka“, kde mohla poprvé ukázat svůj komediální talent.
Nataša milovala černobílé kombinace, kvalitu a nápaditost kostýmů ve filmu i v osobním životě, ale slušely jí i tepláky ve filmu „Příklady táhnou“ režiséra Miroslava Cikána. Několik měsíců po příchodu Němců oprášil režisér Martin Frič francouzskou divadelní hru „O Kristiánovi“. Do hlavních rolí obsadil Oldřicha Nového do role Kristiána a Natašu Gollovou jako jeho manželku Mařenku Novákovou. S Oldřichem Novým hrají i v dalších filmech. V roce 1939 ve filmu „Eva tropí hlouposti“ a v roce1941 ve filmu „Hotel Modrá hvězda“.
Rokem 1940 začíná mimořádně těžké období, které potrvá do jara 1943. V nespravedlivých režimech bývají postihováni za rodiče jejich děti. Natašin otec doktor František Xaver Hodáč patřil k nejvýznamnějším politikům Československé národní demokracie a po roce 1934 k Národnímu sjednocení. Skupina se snažila o obranu republiky proti nacistům. Dalším prohřeškem byla její údajná spolupráce s německými filmaři, kteří si Natašu přejmenovali na Adu Goll. Jediný německý film ve kterém herečka hrála se jmenoval „Vrať se ke mně zpět“. Je to komedie o bezdůvodné žárlivosti, která se odehrává v exteriérech jezerní krajiny v Alpách. I když její život nevykazoval žádné skandály, její další láskou se stal Willy Sohnel. To že byla jeho milenkou přispělo k obvinění, že se stýkala s Němci. Československý občan německé národnosti původem z Ostravska se v roce 1938 stal příslušníkem říše a dostal na starost baradovské filmové ateliéry.
Po válce dostal Sohnel čestné občanství za to, že pomohl za války na Barandově točit české filmy, které mu bylo po únoru 1948 odebráno. V září téhož roku odešel ilegálně z Československa. Před koncem války Nataša Gollová pracovala jako dobrovolná ošetřovatelka v terezinském ghettu. Nakazila se skvrnitým tyfem a půl roku bojovala o život. Po válce soubor Vinohradského divadla odmítl s některými kolegy spolupracovat. Mezi nimi byla i Nataša Gollová a také režisér Karel Konstantin, který získal angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích.
V roce 1947 přijala Nataša nabídku na angažmá v Českých Budějovicích i nabídku k sňatku. Jan Werich a Martin Frič jí v roce 1951 nabídli roli Kateřiny- ženy Sirael ve filmech „Císařův pekař a Pekařův císař“. Po úspěšném uvedení prvního filmu se manželé Konstantinovi vrátili do Prahy Vrátila se ale stárnoucí žena s prvními projevy onemocnění kyčlí. Roky 1952 a 1953 hrála Nataša v Divadle Na Fidlovačce a od roku 1955 byla členkou Werichova Divadla satiry, později Divadlo ABC.
V roce 1962 zemřel Karel Konstantin na náhlou srdeční příhodu. I přes velké zdravotní problémy si ještě zahrála několik filmových rolí. V roce 1974 ve filmu Zdenka Podskalského v komedii „Drahé tety a já“, ztvárnila tetu Fany. Nemoc kyčlí ji omezovala i když podstoupila několik složitých operací. Její poslední byla role ve filmu režiséra Jaroslava Balíka z roku 1981 „Konečná stanice“, který se odehrává v domově důchodců. Zdravotní stav herečky se zhoršoval, potýkala se s nedostatkem peněz i opravdových přátel. Zbytek života prožila v domově důchodců pod stálou lékařskou péčí. Zemřela ve spánku 29.října 1988. Je pohřbena na Vyšehradském hřbitově ve společnosti svých nejbližších.
