Jako dcera bohémských malířů strávila bezstarostné dětství v Paříži a Mentonu. Ve čtrnácti letech začala v Monte Carlu studovat balet a pak pokračovala v New Yorku, kde se připojila k jednomu tanečnímu souboru a kde se také poprvé objevila před film. kamerou. Když po návratu do Francie zjistila, že jako baletka sotva najde uplatnění, soustředila svůj zájem na herectví.

Navštěvovala kurzy Reného Simona a 1972 ukončila studia ve třídě Roberta Manuela na pařížské Státní konzervatoři dramatického umění. Hereckou dráhu zahájila na jevišti pařížského divadla Odéon. Pro film ji objevil režisér François Truffaut, který jí nejprve svěřil menší úlohu skriptky Joëlle ve snímku ze zákulisí natáčení jednoho filmu Americká noc.

Posléze ji obsadil do role Cecilie Mandelové, předčasně zesnulé manželky novináře (François Truffaut), který ji natolik zbožňoval, že svůj další život zasvětil jejímu kultu, v psychologicko-filozofickém dramatu Zelený pokoj. Během 70. let využívali jejího civilního hereckého projevu mnozí významní filmaři.

Ještě výrazněji se prosadila poč. následujícího desetiletí, kdy vytvořila řadu pozoruhodných portrétů mladých žen, jimž se příliš v životě nedaří: kreslička Kristina, která odešla z venkova do Paříže hledat zaměstnání a nakonec se s nepořízenou vrací domů, v psychologické studii Dívka z Lotrinska (r. C. Goretta); depresemi sužovaná středoškolská profesorka Laurence v komorním psychologickém dramatu Týdenní dovolená (r. B. Tavernier) nebo venkovanka Bertrande de Rois, k níž se vrací její údajný, několik let nezvěstný manžel (Gérard Depardieu), v historickém dramatu podle skutečné události ze 16. století Návrat Martina Guerra (r. D. Vigne).

Třikrát po sobě (1981-83) obržela Césara za úlohy žen zcela rozdílných charakterů a osudů: po přírodě a klidu toužící TV pracovnice Denise Rimbaudová v satirickém dramatu o lásce, prostituci, odcizení a pomíjivosti lidských vztahů Zachraň si kdo můžeš [život] (r. J.-L. Godard); manželka úředníka (Gérard Lanvin), který se nechá zcela zmanipulovat svým nadřízeným (Michel Piccoli), v psychologickém dramatu podle románu Jean-Marca Robertse Podivná záležitost (r. P. Granier-Deferre) a prostitutka Nicole, kterou chce přimět policie ke spolupráci i s jejím milencem-pasákem (Philippe Léotard) , v policejním thrilleru Práskač (r. B. Swaim).

Mezi kandidáty na Césara 1983 se dostala díky roli nešťastné Heleny, vydávající se za ženu jménem Patricia, ve film. adaptaci románu Williama Irishe Vzal jsem si stín (r. R. Davis). Rovněž neúspěšně se ucházela o Césara 1990 úlohou rozvedené herečky Camille, která unese své dvě dětí od bývalého manžela, v dramatu Každý druhý víkend (r. N. Garciová).

Na MFF v Benátkách 1999 byla oceněna Volpiho pohárem za citlivé ztvárnění čtyřicátnice, jejíž původně, ryze sexuální setkání s mužem na inzerát (Sergi López) se proměňuje v hluboký vzájemný cit, v komorním milostném příběhu Pornografický vztah (r. F. Fonteyne). Vedle film. činnosti se věnuje také příležitostně divadlu, kde se představila mj. v Pirandelově hře Liolla (1974), v Čechovových Třech sestrách (1978-79) a v dramatu Natalie Ginzburgové Adriana Montiová (1986). V první pol. 80. let byl jejím životním partnerem zpěvák a herec Johnny Hallyday, s nímž má dceru Lauru.