Větší část dětství strávila v alžírském Oranu, kde měl její otec obchod. Po vyhlášení nezávislosti se rodina vrátila do Francie a usadila se nejprve v přímořském městečku Montpellier.

Zakrátko se však N. C. s příbuznými přestěhovala do Paříže, kde absolvovala v roce 1969 jako nejlepší studentka oboru moderní komedie Státní konzervatoř dramatického umění.

Tři roky pak nenašla žádné zaměstnání, proto začala studovat filozofii. Po dvou semestrech ji náhoda přivedla do divadla v Nanterre, kde zaskakovala za zraněnou herečku v Čechovově Višňovém sadu.

Od roku 1973 hrála na divadle v režii Reného Planchona především v klasickém repertoáru (B. Brecht, A. de Musset, P. Corneille, A. P. Čechov a W. Shakespeare).

Ve filmu, kde se začala objevovat koncem 60. let, na sebe upozornila teprve jako laureátka Césara 1978 za vedlejší roli Marie-France, manželky záletného klavíristy (Jean Rochefort), v milostné komedii Sukničkář (r. Ph. de Broca). Náročnou kreaci, jež jí vynesla mezinárodní uznání a nominaci na Césara 1980, předvedla v psychologickém traktátu Můj strýček z Ameriky (r. A. Resnais), kde ztělesnila talentovanou herečku dělnického původu Janine, která posléze nalezne uplatnění jako průmyslová designérka.

Galerii postav, jimž propůjčila N. G. na film. plátně svoji tajemně posmutnělou tvář, tvoří nejčastěji hrdinky, jejichž osudy jsou do značné míry poznamenány tragickou láskou nebo neblahými zážitky z minulosti: rozvodem svých rodičů trpící Marie v rodinném dramatu podle autobiografického románu Marie Cardinalové Slova, která se mají říct (r. J. Pinheiro); mysteriózní manželka bohatého průmyslníka Julia Tombsthayová, která se zamiluje do mladého učitele hudby (Christophe Malavoy) své dospívající dcery (Anémone), v erotickém thrilleru podle románu Reného Belletta Nebezpečí z prodlení (r. M. Deville); Židovka Stella, kterou záchrání před deportací do koncentračního tábora její milenec (Thierry Lhermitte) kolaborací s nacisty, v melodramatu Stella (r. L. Heynemann).

V roce 1985 debutovala jako režisérka krátkým snímkem Quinze août (14. srpen) a o pět let později se postavila znovu za kameru při realizaci svého prvního celovečerního hraného filmu Každý druhý víkend, v němž vykreslila psychologický portrét rozvedené herečky (Nathalie Bayeová), která se snaží navázat bližší vztah se svými dětmi, žijícími s otcem.

S velmi příznivým ohlasem kritiky se setkaly i její další autorské režijní opusy: psychologické rodinné drama tří synů (Gérard Lanvin, Bernard Giraudeau a Jean-Marc Barr) a zraněného otce (Roberto Herlitzka) Nejmilejší syn a thriller ze zákulisí obchodu s drahými kameny Place Vendôme - Svět diamantů.

Jejím životním partnerem byl na přelomu 70. a 80. let herec Jean Rochefort, s nímž má syna Pierra.