Ukrajinský rodák Nikolaj Vladimírovič Oljalin se narodil v těžkém válečném čase do rodiny vesnického krejčího a už odmala všem tvrdil, že jednou bude slavným hercem. Nikdo z rodiny mu to však nevěřil, zvláště proto, že jeho vystoupení v dětském dramatickém kroužku, jehož byl malý Mykola (ukrajinská podoba jeho jména) členem, končívala většinou dosti neslavně.

Chlapec míval takovou trému, že ze sebe často nedokázal vypravit ani slůvko a někdy se prý dokonce přímo na jevišti i rozplakal. Po ukončení školy Nikolaj odjíždí do Leningradu, kde má, podle otcova přání, studovat na vojenské akademii. Něco takového však mladého Oljalina ani nenapadlo a místo vojenské kariéry dává přednost umění.

Vystudoval Leningradský institut divadla, hudby a kinematografie a roku 1964 dostává pracovní umístěnku do Divadla mladého diváka v dalekém Krasnojarsku. Na jeho scéně ztvárnil mnoho rolí a získal své první herecké zkušenosti.

V Krasnojarsku poznal i svou budoucí celoživotní partnerku a matku svých dvou dětí - Olgy a Vladimíra.

V roce 1965 debutuje v roli vojenského pilota ve filmu "Přistání v mlze". Svým výkonem zaujal a začali se ozývat další režiséři, jenže ani vedení divadla nechtělo o šikovného herce přijít. O mnoha nabídkách se tehdy Oljalin ani nedozvěděl,až teprve nabídka Jurije Ozerova k němu našla cestičku... Role kapitána Cvetajeva z velkofilmu "Osvobození" mladého herce katapultuje přímo na vrchol hereckého nebe a otvírá mu cestu k další práci a profesionálnímu růstu. Opouší Krasnojarsk a stěhuje se zpátky domů - na Ukrajinu.

Začíná pracovat v kyjevském filmovém studiu DOVŽENKO a točí zde jeden snímek za druhým. Sedmdesátá a osmdesátá léta jsou roky jeho největší slávy, ztvárnil během nich mnoho rolí ve filmech různého charakteru - dobrodružných, válečných,soudobých i vyloženě historických.

Za zmínku možná stojí i skutečnost,že Oljalin,který se stal přímo prototypem hrdinného sovětského vojáka,sám nikdy neabsolvoval ani základní vojenskou službu - zpočátku měl odklad kvůli studiu,později pak kvůli natáčení a nakonec to vojenské pány asi přestalo bavit a herec skončil v záloze. Během slavných let se ozvaly i problémy s alkoholem,ale i tady se ukázala Oljalinova železná vůle - nastoupil na léčení a na rozdíl od mnoha jiných dokázal nad závislostí jednou provždy zvítězit. Slibně rozjetou kariéru ukončily politické události konce 8O. let a hlavně pak rozpad SSSR. Oljalin se snaží udržet nad vodou vlastními silami - zakládá soukromé filmové studio RAPID, píše scénáře a vyzkouší si i režisérský post.

Stres a pracovní vypětí v tvrdé konkurenci se brzy odráží i na hercově zdraví a Oljalin musí podstoupit těžkou operaci srdce. Poté zvolňuje tempo a ve filmu se objevuje už jen příležitostně. Věnuje se hlavně rodině, hlavně malému vnoučkovi, se krerým dohání všechno to, oč jej práce připravila u jeho dětí. Hodně času mu také zabírá dobrovolná funkce ve spolku Návrat k pravoslaví, jehož je členem.

Nikolaj Oljalin je nositelem mnoha uměleckých titulů a ocenění - od Leninské ceny (za roli kpt. Cvetajeva), přes titul Národního umělce USSSR až po ukrajinské vyznamenání Rytíř řádu sv. Jaroslava.

Umírá v listopadu roku 2009 a jako příčina smrti se uvádí infarkt myokardu.
Je pohřben na prestižním kyjevském hřbitově Baikovo - místě posledního odpočinku mnoha význačných osobností Ukrajiny.