Pochází z rolnické rodiny. V letech 1941-45 studoval práva a teprve potom absolvoval Akademii dramatického umění v Římě.
Na jevišti se poprvé objevil v Sollimově hře Muž a puška, v níž hostoval jako člen divadelního souboru Luigiho Squarziny...
Životopis
Pochází z rolnické rodiny. V letech 1941-45 studoval práva a teprve potom absolvoval Akademii dramatického umění v Římě.
Na jevišti se poprvé objevil v Sollimově hře Muž a puška, v níž hostoval jako člen divadelního souboru Luigiho Squarziny a Vita Pandolfiho na pražském festivalu mládeže 1947.
Následujícího roku získal angažmá v Piccolo Teatro v Miláně a později na stejnojmenné scéně v Římě, kde pod režijním vedením Orazia Costy hrál v klasickém repertoáru (W. Shakespeare), ale i v dílech moderních autorů (A. Miller, C. Odets, J. Giraudoux).
Poč. 50. let působil jako komik a zpěvák na pódiích kabaretů a music-hallů (1969 zpíval na písňovém festivalu v San Remu, který navíc celý moderoval), než se prosadil také v rozhlase, TV a ve filmu.
Na plátně vytvářel dlouho postavy průměrných Italů, kteří chtějí pomáhat druhým alespoň tím, že jim poskytují naději, ačkoliv jsou sami zmáháni vlastními slabostmi.
Nezřídka se stávají oběťmi cizí zájmů a častokrát zápasí o zachování vlastní důstojnosti, ale nepřestávají doufat a toužit po lepších vyhlídkách: římský kadeřník Otello, jemuž příliš nepřeje štěstí v lásce, ve veselohře Zamilovaní (r. M. Bolognini); pojišťovací agent Omero Battifori, jehož pokládají vystrašení funkcionáři městské rady za obávaného inspektora z Říma, v gogolovské satiře Zuřivá léta (r. L. Zampa); smolařský řidič Giacinto Rossi, pro něhož naivní pokus o podvod končí za mřížemi vězení, v tragikomedii Jízda na tygru (r. L. Comencini); zaměstnanec madridského pohřebního ústavu José Luis Rodrigéz, který se stane pod tlakem vnějších okolností katem, v černé tragikomedii Kat (r. L. García Berlanga).
Stejně jako někteří kolegové z jeho generace (Vittorio Gassman, Alberto Sordi a Ugo Tognazzi) získal mezinárodní úspěch a popularitu až ve zralém věku, na poč. 70. let, kdy mu režisér Ettore Scola svěřil dvě velké dramatické a charakterově zcela odlišné role mužů z různých společenských vrstev: bohatý průmyslník Titino, zběhnuvší z přepychu do světa fantazie, v komedii Africké dobrodružství; společenský vyděděnec Giacinto, amorální otec početné a velmi chudé rodiny, jejíž členové mu usilují o život za jeho nevěru, v černé komedii Škaredí, špinaví a zlí.
Mezi jeho nejlepší portréty ztroskotanců, jimž život připravil hořká zklamání, náleží postava číšníka Nina Garofoliho, o jehož peripetiích ve Švýcarsku, kde hledá uplatnění, vypráví sociálněkritická komedie Chléb a čokoláda (r. F. Brusati).
Potíže však nepronásledují pouze jeho malé hrdiny, do konfliktu s předsudky a zkostnatělými zákony se dostává dokonce vysoký církevní hodnostář, samolibý soudce Colombo z Priverna, který bojuje za záchranu svého nelegitimního syna-revolucionáře (Danilo Mattei), v historické tragikomedii Ve jménu papeže krále (r. L. Magni).
V roce 1962 debutoval jako režisér epizodou o vojákovi a vdově, kteří se setkají ve vlaku, L'avventura di un soldato (Vojákův příběh) v povídkovém filmu Nesnadná láska.
Na MFF v Cannes 1971 byl oceněn za režii svého prvního dlouhometrážního filmu Z boží milosti, v němž ztělesnil nešikovného Benedetta, který dobrovolně hazarduje se životem proto, aby se ujistil o existenci Boha. K režii se vrátil po deseti letech, kdy natočil komedii Nahota ženy.
Na svých filmech, ale i na některých, v nichž jen hrál, se podílel také jako spoluscenárista. V roce 1990 byl vyznamenán za svůj přínos italské kinematografii Donatellovým Davidem, jehož laureátem se už stal za své herecké výkony několikrát předtím (Italská tajná služba, Vidím nahotu, Léta Páně, Chléb a čokoláda a Ve jménu papeže krále).
Je autorem humoristické knihy Viva gli sposi! (1981, Ať žijí novomanželé!).
Od roku 1955 až do své smrti byl ženatý s bývalou manekýnou Erminií a jejich nejstarší dcera Roberta Manfrediová se věnuje také herectví a syn Luca Manfredi se prosadil jako filmový režisér.
Na jevišti se poprvé objevil v Sollimově hře Muž a puška, v níž hostoval jako člen divadelního souboru Luigiho Squarziny a Vita Pandolfiho na pražském festivalu mládeže 1947.
Následujícího roku získal angažmá v Piccolo Teatro v Miláně a později na stejnojmenné scéně v Římě, kde pod režijním vedením Orazia Costy hrál v klasickém repertoáru (W. Shakespeare), ale i v dílech moderních autorů (A. Miller, C. Odets, J. Giraudoux).
Poč. 50. let působil jako komik a zpěvák na pódiích kabaretů a music-hallů (1969 zpíval na písňovém festivalu v San Remu, který navíc celý moderoval), než se prosadil také v rozhlase, TV a ve filmu.
Na plátně vytvářel dlouho postavy průměrných Italů, kteří chtějí pomáhat druhým alespoň tím, že jim poskytují naději, ačkoliv jsou sami zmáháni vlastními slabostmi.
Nezřídka se stávají oběťmi cizí zájmů a častokrát zápasí o zachování vlastní důstojnosti, ale nepřestávají doufat a toužit po lepších vyhlídkách: římský kadeřník Otello, jemuž příliš nepřeje štěstí v lásce, ve veselohře Zamilovaní (r. M. Bolognini); pojišťovací agent Omero Battifori, jehož pokládají vystrašení funkcionáři městské rady za obávaného inspektora z Říma, v gogolovské satiře Zuřivá léta (r. L. Zampa); smolařský řidič Giacinto Rossi, pro něhož naivní pokus o podvod končí za mřížemi vězení, v tragikomedii Jízda na tygru (r. L. Comencini); zaměstnanec madridského pohřebního ústavu José Luis Rodrigéz, který se stane pod tlakem vnějších okolností katem, v černé tragikomedii Kat (r. L. García Berlanga).
Stejně jako někteří kolegové z jeho generace (Vittorio Gassman, Alberto Sordi a Ugo Tognazzi) získal mezinárodní úspěch a popularitu až ve zralém věku, na poč. 70. let, kdy mu režisér Ettore Scola svěřil dvě velké dramatické a charakterově zcela odlišné role mužů z různých společenských vrstev: bohatý průmyslník Titino, zběhnuvší z přepychu do světa fantazie, v komedii Africké dobrodružství; společenský vyděděnec Giacinto, amorální otec početné a velmi chudé rodiny, jejíž členové mu usilují o život za jeho nevěru, v černé komedii Škaredí, špinaví a zlí.
Mezi jeho nejlepší portréty ztroskotanců, jimž život připravil hořká zklamání, náleží postava číšníka Nina Garofoliho, o jehož peripetiích ve Švýcarsku, kde hledá uplatnění, vypráví sociálněkritická komedie Chléb a čokoláda (r. F. Brusati).
Potíže však nepronásledují pouze jeho malé hrdiny, do konfliktu s předsudky a zkostnatělými zákony se dostává dokonce vysoký církevní hodnostář, samolibý soudce Colombo z Priverna, který bojuje za záchranu svého nelegitimního syna-revolucionáře (Danilo Mattei), v historické tragikomedii Ve jménu papeže krále (r. L. Magni).
V roce 1962 debutoval jako režisér epizodou o vojákovi a vdově, kteří se setkají ve vlaku, L'avventura di un soldato (Vojákův příběh) v povídkovém filmu Nesnadná láska.
Na MFF v Cannes 1971 byl oceněn za režii svého prvního dlouhometrážního filmu Z boží milosti, v němž ztělesnil nešikovného Benedetta, který dobrovolně hazarduje se životem proto, aby se ujistil o existenci Boha. K režii se vrátil po deseti letech, kdy natočil komedii Nahota ženy.
Na svých filmech, ale i na některých, v nichž jen hrál, se podílel také jako spoluscenárista. V roce 1990 byl vyznamenán za svůj přínos italské kinematografii Donatellovým Davidem, jehož laureátem se už stal za své herecké výkony několikrát předtím (Italská tajná služba, Vidím nahotu, Léta Páně, Chléb a čokoláda a Ve jménu papeže krále).
Je autorem humoristické knihy Viva gli sposi! (1981, Ať žijí novomanželé!).
Od roku 1955 až do své smrti byl ženatý s bývalou manekýnou Erminií a jejich nejstarší dcera Roberta Manfrediová se věnuje také herectví a syn Luca Manfredi se prosadil jako filmový režisér.