Ota Petřina se narodil jako Otakar v Malých Žernosekách nedaleko Lovosic a také tam několik let žil, než se rodina přestěhovala do Libčic u Prahy, kde bydlí dodnes. Začínal v deseti letech v LŠU s klavírem, který ho příliš nebavil. O rok později...

Životopis

Ota Petřina se narodil jako Otakar v Malých Žernosekách nedaleko Lovosic a také tam několik let žil, než se rodina přestěhovala do Libčic u Prahy, kde bydlí dodnes.

Začínal v deseti letech v LŠU s klavírem, který ho příliš nebavil. O rok později zkusil kytaru, a ta ho „chytila“. Od třinácti neuvažoval o jiné střední škole - chtěl jen na konzervatoř, což se mu podařilo (1964-1970). Během studií hrál v několika amatérských skupinách (např. Rhythm and Blues); v roce 1968 se nechal od spolužáka Petra Hejduka (později bubeník Olympiku) přemluvit, aby se stal kytaristou v orchestru divadla Rokoko doprovázející zpěváky Václava Neckáře, Martu Kubišovou, Helenu Vondráčkovou a další; ten se o rok později změnil ve skupinu Golden Kids. Petřina občas externě hrával také s Tanečním orchestrem Čs. rozhlasu.

Velmi brzy se prosadil také jako autor, hlavně pro Václava Neckáře (jmenujme aspoň skladby Nautilus, Patrick, Perla, Tomu, kdo nás má rád, Křižovatky). Někdy Petřina ke své hudbě napsal i text jak pro jiné interprety, tak pro sebe. Po „úředním rozpuštění“ Golden Kids (kvůli zákazu vystupování Marty Kubišové) chvíli hrál v doprovodné kapele Heleny Vondráčkové, ale v letech 1972-75 vedl Neckářovu doprovodnou skupinu Bacily.

Potom na třináct let zanechal veřejného vystupování a věnoval se autorské, aranžérské a studiové práci. Vedle Neckáře spolupracoval hlavně s Petrou Janů, C&K Vocalem, Lubošem Pospíšilem; v mnohem menším rozsahu také s Karlem Gottem, sourozenci Ulrychovými, Hanou Zagorovou, Olympicem a Katapultem (čtvrtroční turné po desce Katapult 2006). Předzvěstí jeho samostatných nahrávek byly jeho zajímavé instrumentální skladby doplňující Neckářova vystoupení. Napsal také hudbu ke dvěma celovečerním filmům (Koncert, Smrt talentovaného ševce).

Ota je legendou, která nemá obdoby; je výtečný kytarista a skladatel; jeho desky jsou méně dostupné, což je samozřejmě hrozná škoda, je to bez nadsázky interpret světového formátu.

Jeho syn Otakar (1985) se učil na bicí, ale věnuje se úspěšně jako DJ hip-hopu pod jménem Marpo.