Je druhým synem židovského obchodníka, spolumajitele obchodního domu se sportovními potřebami, a maďarské Židovky. Od dětství vynikal v různých sportech, zejména ve fotbalu, košíkové a plavání. Poté, co 1943 ukončil střední školu Shaker Heights High School, nastoupil vojenskou službu. Chtěl se stát válečným pilotem, ale při vstupní prohlídce se zjistilo, že je barvoslepý.

Sloužil tedy tři roky jako telegrafista u vojenského námořnictva na ostrově Guamu. Po demobilizaci studoval 1946-49 ekonomii na Kenyon College, kde se začal věnovat studentskému divadlu. 1949 se dostal jako suplent do divadelní společnosti ve wisconsinském Williams Bay a pak se připojil k souboru Woodstock Players v Illinois.

V letech 1950-51 převzal vedení obchodu po svém zesnulém otci, ale jeho podnikatelská epizoda skončila krachem. Zároveň studoval herectví na Yale Drama School v connecticutském New Havenu. 1952 přesídlil do New Yorku, kde se uplatnil v TV, mj. v seriálu The Aldrich Family (Aldrichova rodina). 1953 debutoval na Broadwayi po boku Ralpha Meekera v eroticky vypjaté hře Williama Ingeho Piknik a o dva roky později zaujal v broadwayské inscenaci hry Josepha Hayese Hodiny zoufalství.

Na Broadwayi zazářil opět 1959 v dramatu Tennessee Williamse Sladký pták mládí; v jeho stejnojmenné film. verzi (r. R. Brooks) si zopakoval o dva roky později tutéž postavu neúspěšného mladíka jménem Chance Wayne, který žije iluzemi o velké kariéře a jemuž je plně oddána dcera (Geraldine Pageová) bohatého a zpupného provinčního politika (Ed Begley). Další hereckou průpravu absolvoval u Elii Kazana a Lee Strasberga v Actors Studiu. Od pol. 50. let začal sbírat zkušenosti také ve filmu, kde na sebe poprvé výrazně upozornil rolí boxerského šampiona Rockyho Graziana v životopisném dramatu Někdo tam nahoře mě má rád (r. R. Wise).

Mezník v jeho profesionálním i osobním životě znamenalo film. drama podle povídek Williama Faulknera Dlouhé horké léto (r. M. Ritt), protože za hlavní roli zdánlivě sebevědomého Bena Quicka, obávaného žháře, jemuž se podaří vetřít do přízně bohaté farmářské rodiny, obdržel cenu na MFF v Cannes 1958. Navíc se při natáčení sblížil se svou partnerkou Joanne Woodwardovou, která se stala 1958 jeho druhou manželkou (první byla 1947-56 herečka Jacqueline Witteová); Woodwardová je mu dodnes oporou nejen v soukromí, ale po jeho boku či pod jeho režijním vedením vytvořila na film. plátně řadu působivých kreací.

Do povědomí diváků se nejprve zapsal úlohami rozpolcených mladých mužů, plných protikladných vlastností, kteří se bouří proti autoritě svých otců v rodinných dramatech ze současnosti (Kočka na rozpálené plechové střeše, Sladký pták mládí a Hud). Ačkoliv byl díky rolím, jaké zpočátku vytvářel, přirovnáván ke svým kolegům z Actors Studia, zejm. k Marlonu Brandovi a Jamesi Deanovi, lišil se od nich hereckým projevem, který nebyl tak expresivní a nervní. Vedle hereckých kvalit přitahoval hollywoodské producenty svým příjemným zevnějškem (atletická postava a klasicky hezké rysy tváře se zářivě modrýma očima a blond vlasy), jež z něho učinily na několik desetiletí idol zejm. divaček.

Během 60. let přešel od postav zneurotizovaných mladíků k postavám tvrdých nekompromisních mužů, jdoucích často osaměle a na vlastní pěst pevně za svým cílem. Věrni svým zásadám hájí vlastní čest, a i když jsou poraženi, zachovávají si hrdost a smysl pro ironický humor, s nímž zdolávají často dramatické situace.

Přestože se jeho hrdinové často ocitají v konfliktu s právem a společenskými normami a dráždí své okolí poněkud cynickým nadhledem, působí nakonec většinou jako romantičtí dobrodruzi se šlechetným srdcem: profesionální hráč kulečníku Fast Eddie Felsen v dramatech z prostředí newyorských heren Biliárový král (r. R. Rossen) a Barva peněz (r. M. Scorsese); soukromý detektiv Lew Harper, pátrající po uneseném milionáři, v kriminálním filmu Harper (r. J. Smight); Indiány vychovaný běloch John Russel, zvaný Hombre ve westernu Hombre (r. M. Ritt); trestanec Luke Jackson, vzdorující s nezměrnou houževnatostí a tvrdohlavostí sadisticky brutálnímu vězeňskému drilu, v dramatu podle románu Donna Pearceho Frajer Luke (r. S. Rosenberg).

Dále si zahrál jako automobilový závodník Frank ve sportovním melodramatu Vítězství (r. J. Goldstone); legendární gangster Butch Cassidy, prchající se svým kumpánem (Robert Redford) před strážci zákona, v komediálním westernu Butch Cassidy a Sundance Kid (r. G. R. Hill); sebevědomý kariérista a alkoholik, bývalý hudebník Rheinhardt, který bez jakýchkoliv morálních zábran přijme místo komentátora v reakční rozhlasové stanici, v dramatu Stanice WUSA (r. S. Rosenberg); pistolník a samozvaný soudce Roy Bean, nelítostně potírající zločinnost v malém texaském městečku na přelomu století, v groteskním westernu Život a doba soudce Roy Beana (r. J. Huston); tajný agent Joseph Rearden, jemuž se podaří odhalit ve vysokém britském politikovi (James Mason) sovětského špiona, v dramatu Mackintoshův člověk (r. J. Huston);

Podvodník Henry Gondorff, jeden ze dvou vychytralých zlodějíčků (Robert Redford), kteří si připraví na všemocného a samolibého vládce podsvětí (Robert Shaw) důmyslný podraz, aby pomstili smrt svého kamaráda, v dobrodružné retrokomedii Podraz (r. G. R. Hill); lovec tuleňů Essex, který se během návštěvy zamrzlého města, kde živoří zbytek civilizace, zúčastní podivné hazardní hry na život a na smrt, v alegorické sci-fi Kvintet (r. R. Altman); zkrachovaný bostonský advokát Frank Galvin, pro něhož se stane zdánlivě beznadějný soudní případ těžce postižené dívky novým impulzem k překonání osobní krize, v politicko-společenském soudním dramatu Rozsudek (r. S. Lumet).

Jako herec byl celkem sedmkrát nominován na Oscara (Kočka na rozpálené plechové střeše, Biliárový král, Hud, Frajer Luke, Bez zášti, Rozsudek, Žádný blázen), ale zatím ho získal jen jednou za roli bývalého biliárového hráče Felsena, který zaučuje svého mladšího kolegu (Tom Cruise) do tajů náročné hry, ve filmu Barva peněz. Na MFF v Berlíně 1995 obdržel Stříbrného medvěda a mezi nominované na Oscara 1994 a Zlatý glóbus 1994 se dostal za roli rozvedeného stavebního dělníka Donalda Sullivana, svérázného chlapíka, který se ocitl v situaci, kdy se "všechno už konečně musí obrátit k lepšímu, protože horší to už být nemůže", v melodramatu Nejsem blázen (r. R. Benton).

Za kameru se P. N. poprvé postavil 1961, když režíroval krátký snímek On the Harmfulness of Tobacco (O škodlivosti tabáku). U všech svých dalších režijních pokusů se rozhodl pro adaptace známých i méně známých literárních a dramatických děl. V hraném filmu režijně debutoval 1968 pozoruhodným přepisem románu Margaret Laurenceové Rachel, Rachel, psychologickým dramatem o pětatřicetileté svobodné učitelce (Joanne Woodwardová) z malého městečka, která prožívá pozdní lásku. 1971 zfilmoval román Kena Keseyho Tak mě někdy napadá, v němž zobrazil problémy rodiny oregonských vorařů a jejich konflikty se stávkujícími.

Zaujal i svým dalším filmem Vliv gama paprsků na měsíčky zahradní, ekranizací divadelní hry Paula Zindela o neurotické vdově (Joanne Woodwardová), marně snící o lepší budoucnosti. Vyostřenými rodinnými vztahy se zabývá rovněž melodrama podle románu Raymonda DeCapita Harry a syn, kde navíc vytvořil titulní postavu ovdovělého stavebního dělníka Harryho Keache, který se snaží porozumět svému lehkomyslnému dospělému synovi (Robby Benson). Na film. plátno přenesl proslulou hru Tennessee Williamse Skleněný zvěřinec s J. Woodwardovou v hlavní roli Amandy.

V roce 1969 založil spolu s několika kolegy (mj. Barbra Streisandová, Sidney Poitier a Steve McQueen) produkční společnost First Artists. Od konce 60. let veřejně podporuje nekonzervativní politiky (mj. senátora Eugena McCarthyho), jejichž programem jsou mezinárodní dohody o zastavení a kontrole zbrojení. Ve svých padesáti letech začal úspěšně jezdit automobilové závody a jeho sportovní aktivita nepolevuje ani v pozdějších letech; 1976 se stal poprvé amatérským mistrem USA v kategorii produkčních vozů, 1979 skončil se svými spolujezdci na druhém místě ve čtyřiadvacetihodinovém závodu Le Mans a 1982 vyhrál svůj první profesionální závod v Brainerdu, na nejrychlejší trati seriálu TransAm.

Kromě toho podniká i v gastronomii; z olivového oleje a octa začal vyrábět vlastní dressing na salát a sortiment jeho potravinářské firmy Newman's Own se postupně rozrostl o praženou kukuřici, omáčku na špagety a limonádu. Většinu svých finančních příjmů z film. a podnikatelské činnosti věnuje P. N. ekologickým, kulturním, lékařským a dobročinným institucím.

Po smrti jediného syna Scotta, který zemřel 1978 na předávkování drogami, založil s přáteli a rodinnými příslušníky Nadaci Scotta Newmana pro boj proti drogám a pro zdravotnický průzkum. Za své charitativní snahy získal mnoho cen od nejrůznějších společenských organizací, 1985 byl za svůj přínos filmu poctěn čestným Oscarem a 1988 mu byl udělen čestný doktorát Yale University.

26.09.2008 zemřel na rakovinu plic.