Pavel Ludikar, vl. jménem Pavel Vyskočil, se narodil 3. března 1882 v Praze, a byl to český pěvec – basista.

Zpěv studoval nejdříve u své matky, altistky Františky Ludikarové - Vyskočilové, poté v letech 1903 -1904 na pražské konzervatoři u prof. z Doetscherů, v roce 1905 se zdokonaloval u slavného francouzkého barytonisty Jeana Lassala.
Po absolutoriu vystupoval v Národním divadle v Praze, dále ve Dvorní opeře v Drážďanech, Lidové opeře ve Vídni, v Itálii v Teatro alla Scala a v Buenos Aires. Vrchol jeho kariéry byl v letech 1926–1932, kdy působil v Metropolitní opeře v New Yorku (1926-1932).

Ludikar byl neobyčejně hudebně všestrannou osobností. Byl vysoce ceněn jak na operních jevištích, kde mistrně ztvárnil basové i barytonové postavy v operách Richarda Wagnera, Scarpii, Mozarta (Figarova svatba), Mefista, Kecala, Borise Godunova aj., Richard Strauss mu v roce 1911 svěřil roli Ochse v italské premiéře Růžového kavalíra.

Na koncertních pódiích přednášel národní písně (písňové cykly v 7 jazycích), byl i úspěšným pedagogem v letech 1941-1943 v Praze, profesorem salzburského Mozartea 1944_1973, ředitelem Opernschule ve Štýrském Hradci. V roce 1949 byl jmenován profesorem vídeňské hudební akademie. Ludikarův průrazný a přesto sametový basbaryton měl krásnou barvu a neobyčejný rozsah od nejhlubších tónů basso-profonda až barytonovému g1.

Pavel Ludikar měl vřelý vztah k Vamberku, který byl rodným městem jeho otce a kam často rád zajížděl.

Zemřel 20. února 1970 ve Vídni.