Pavel Vik se narodil 6.dubna 1982 v Náchodě. Na motorku se posadil poprvé ve svých 13 letech, kdy začínal jako většina kluků na Jawě Pionýr − fechtlu. Později povýšil a přešel na Simsona. Na tomto pekelném stroji poznal první adrenalinové...
Životopis
Pavel Vik se narodil 6.dubna 1982 v Náchodě. Na motorku se posadil poprvé ve svých 13 letech, kdy začínal jako většina kluků na Jawě Pionýr − fechtlu. Později povýšil a přešel na Simsona. Na tomto pekelném stroji poznal první adrenalinové zážitky. O dva roky později přesedlal na HONDU CBR 600 F3, na které už po krátké době začal řádit po zadním kole. Však měl také dobrý trénink z obyčejného kola.
Časem přišly i první pokusy jízdy po předním kole. „Hodně mě divoké ježdění začalo bavit a rád jsem se předváděl. Po dalším roce jsem CBR 600 F3 vyměnil za v té době vysněný, ale bohužel hodně havarovaný motocykl, HONDU CBR 900 RR Fireblade z roku 1996. Po zdlouhavém opravování jsem zjistil, že to pro mě není přesně to pravé. Prodal jsem ji a koupil HONDU CBR 600 F4,“ vzpomíná na začátky Pavel Vik.
Po jednom nevydařeném kaskadérském kousku skončil v kotrmelcích pod kamiónem. Kupodivu se mu vůbec nic nestalo. Za rozbitou motorku, tedy spíše šrot, mu nabízeli až 70 000 korun, ale Pavel ji rozebral a prodal na náhradní díly za pořizovací cenu. Tehdy se to ještě vyplatilo. Vzápětí koupil totálně havarovanou YAMAHU YZF – R6 a nezbývalo mu nic jiného, než postavit motorku pro STUNTRIDING. Po finanční stránce šlo v tu dobu o jediné možné řešení.
Na jaře roku 2002 začal s kamarády jezdit na letiště nedaleko Hradce Králové. Právě tam se pokoušel napodobovat kousky světových kaskadérů, jakými jsou Kevin Carmichael, Graig Jones a AC Farias. Některé pokusy se dařily, jiné končily pádem, ale věděl, že i to k tomuto sportu neodmyslitelně patří.
V květnu dostal první nabídku předvést svoji show na motorkářském srazu Broďák 2002. Vše se podařilo, měl obrovskou radost. O týden později už vystupoval na další akci, nazvané Motorkáři dětem. „Kamarádi mě povzbuzovali a všemožně podporovali. Rozhodl jsem se odeslat přihlášku do soutěže Ukaž co umíš na Streetfighter day 2002. Tato akce se konala v Bechyni u Tábora. Trénoval jsem teprve tři měsíce, proto jsem si vůbec nevěřil a bál se ostudy. Řekl jsem si otřepané, ale osvědčené: Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se! Nečekal jsem žádné umístění, jen jsem nechtěl být poslední. Vše dopadlo nad očekávání dobře, vybojoval jsem skvělé šesté místo. Po návratu domů jsem dostal několik nabídek od současných sponzorů a absolvoval další vystoupení,“ popisuje dobrý start do kariéry Pavel Vik Max.
V současné době kočíruje speciálně upravenou HONDU CBR 600 RR s výkonem kolem 130 koní a váhou 190 kilogramů. Motocykl je částečně odstrojený, protože především boční kapotáž je v tomto případě tak nějak navíc. Mašinu se podaří čas od času položit na zem a šlo by tak o zbytečně vydané investice.
V létě 2003 soutěžil Pavel Vik na mistrovství světa ve stuntridingu -„Streetfighter day 2003“. Byla to pro něj do té doby nejtěžší a nejdůležitější zkouška v životě, tedy prý hned po maturitě. „Hodně mi na této soutěži záleželo, ale nestihl jsem předvést vše, co jsem v té době na motorce ovládal. Byl jsem naštvaný sám na sebe a stále si to vyčítal. Když nám pořadatelé přinesli výsledkové listiny, byli jsem já i můj tým velice mile překvapeni. Skončil jsem na 29. místě ve světovém žebříčku a na 10. místě v České republice. V tu chvíli jsem si řekl, že pro „Stuntriding“ udělám vše, co bude v mých silách, a budu se snažit o ještě lepší umístění v českém, evropském, ale i světovém pořadí,“ tvrdí Max.
Mezi jeho nejnáročnější předváděné prvky patří otočky po předním kole o 180 stupňů (velmi náročné), jízda po zadním kole bez držení (motorku ovládá pouze zadní brzdou a rovnováhou svého těla), zastavení na hrazdě, gumování a rozjezd z hrazdy (vypadá to, že přední kolo prostě nepotřebuje), jízda po zadním kole s vypnutým motorem (jeden z nejnáročnějších prvků, dá se ujet až 50 metrů a poté se motor během jízdy opět zapne a jezdec pokračuje dále po zadním kole), ale především Pavlova specialita na závěr vystoupení: jízda ve stoje na nádrži, bez přilby a dokonce s pitím.
Loňská sezona byla pro Vika zvláště úspěšná. Na mistrovství Evropy se v prvním kole v holandském Assenu umístil na 15. příčce, byl z českých zástupců vůbec nejlepší, ve druhém v maďarském Kaposváru obsadil skvělé desáté místo. Ve stejném městě se nedávno konalo i mistrovství světa, Pavel vybojoval vynikající jedenáctou příčku. A to ještě pár dní, během show na Masarykově okruhu, nebyl ani se svým strojem zdaleka spokojený. Na vrcholném podniku mohou jet závodníci až tři kola, pokud se dostanou do finále. Během prvního přitom rozhoduje i například sladění kombinézy s motocyklem a další maličkosti, má jezdec na přehlídku čtyři minuty. Z toho sto dvacet vteřin patří povinným prvkům, jakými jsou jízdy po předním a zadním kole, gumování a zbylé dvě minuty předvádí freestyle. Do druhého kola postupuje pouze osmnáct nejlepších. Soutěžící se však musí připravit na o něco delší − šestiminutové − představení. Třetí kolo je určeno už pouze dvanácti nejúspěšnějším a čeká na ně osm minut freestylu. V současné době se u nás tomuto sportu věnuje přibližně dvacet zájemců. Ti nejlepší mohou pomýšlet na šampionát starého kontinentu, který se uskuteční v září v Nizozemí.
Ve zkratce:
Datum narození: 6. dubna 1982
Civilní povolání: obchodní zástupce, motocyklový kaskadér
Výška: 185 cm
Váha: 76 kg
Barva očí: modrá
Barva vlasů: hnědá
Rodinný stav: zadaný
Záliby: motorky, hokej, hudba, kolektivní sporty, snowboard
Oblíbené jídlo: pizza!
Pití: jahodový džus, Ice tea a dobré víno...
Hudební skupina: Kabát
Film: Snowborďáci
Roční období: léto
Den: neděle
Hodina: oběd :)
Barva: modrá, červená, oranžová
Stát: Austrálie
Město: Paříž
Auto: Ferrari F360 Modena Spider
Motocykl: HONDA CBR 1000 RR Fireblade
Mám rád: dobré jídlo, motorky a Ferrari...
Nemám rád: přetvářku, pomluvy a závist!
Nejlepší moment: Mistrovství světa 2007
Nejhorší moment: maturita
Životní cíl: Titul mistra světa Stuntridingu
Časem přišly i první pokusy jízdy po předním kole. „Hodně mě divoké ježdění začalo bavit a rád jsem se předváděl. Po dalším roce jsem CBR 600 F3 vyměnil za v té době vysněný, ale bohužel hodně havarovaný motocykl, HONDU CBR 900 RR Fireblade z roku 1996. Po zdlouhavém opravování jsem zjistil, že to pro mě není přesně to pravé. Prodal jsem ji a koupil HONDU CBR 600 F4,“ vzpomíná na začátky Pavel Vik.
Po jednom nevydařeném kaskadérském kousku skončil v kotrmelcích pod kamiónem. Kupodivu se mu vůbec nic nestalo. Za rozbitou motorku, tedy spíše šrot, mu nabízeli až 70 000 korun, ale Pavel ji rozebral a prodal na náhradní díly za pořizovací cenu. Tehdy se to ještě vyplatilo. Vzápětí koupil totálně havarovanou YAMAHU YZF – R6 a nezbývalo mu nic jiného, než postavit motorku pro STUNTRIDING. Po finanční stránce šlo v tu dobu o jediné možné řešení.
Na jaře roku 2002 začal s kamarády jezdit na letiště nedaleko Hradce Králové. Právě tam se pokoušel napodobovat kousky světových kaskadérů, jakými jsou Kevin Carmichael, Graig Jones a AC Farias. Některé pokusy se dařily, jiné končily pádem, ale věděl, že i to k tomuto sportu neodmyslitelně patří.
V květnu dostal první nabídku předvést svoji show na motorkářském srazu Broďák 2002. Vše se podařilo, měl obrovskou radost. O týden později už vystupoval na další akci, nazvané Motorkáři dětem. „Kamarádi mě povzbuzovali a všemožně podporovali. Rozhodl jsem se odeslat přihlášku do soutěže Ukaž co umíš na Streetfighter day 2002. Tato akce se konala v Bechyni u Tábora. Trénoval jsem teprve tři měsíce, proto jsem si vůbec nevěřil a bál se ostudy. Řekl jsem si otřepané, ale osvědčené: Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se! Nečekal jsem žádné umístění, jen jsem nechtěl být poslední. Vše dopadlo nad očekávání dobře, vybojoval jsem skvělé šesté místo. Po návratu domů jsem dostal několik nabídek od současných sponzorů a absolvoval další vystoupení,“ popisuje dobrý start do kariéry Pavel Vik Max.
V současné době kočíruje speciálně upravenou HONDU CBR 600 RR s výkonem kolem 130 koní a váhou 190 kilogramů. Motocykl je částečně odstrojený, protože především boční kapotáž je v tomto případě tak nějak navíc. Mašinu se podaří čas od času položit na zem a šlo by tak o zbytečně vydané investice.
V létě 2003 soutěžil Pavel Vik na mistrovství světa ve stuntridingu -„Streetfighter day 2003“. Byla to pro něj do té doby nejtěžší a nejdůležitější zkouška v životě, tedy prý hned po maturitě. „Hodně mi na této soutěži záleželo, ale nestihl jsem předvést vše, co jsem v té době na motorce ovládal. Byl jsem naštvaný sám na sebe a stále si to vyčítal. Když nám pořadatelé přinesli výsledkové listiny, byli jsem já i můj tým velice mile překvapeni. Skončil jsem na 29. místě ve světovém žebříčku a na 10. místě v České republice. V tu chvíli jsem si řekl, že pro „Stuntriding“ udělám vše, co bude v mých silách, a budu se snažit o ještě lepší umístění v českém, evropském, ale i světovém pořadí,“ tvrdí Max.
Mezi jeho nejnáročnější předváděné prvky patří otočky po předním kole o 180 stupňů (velmi náročné), jízda po zadním kole bez držení (motorku ovládá pouze zadní brzdou a rovnováhou svého těla), zastavení na hrazdě, gumování a rozjezd z hrazdy (vypadá to, že přední kolo prostě nepotřebuje), jízda po zadním kole s vypnutým motorem (jeden z nejnáročnějších prvků, dá se ujet až 50 metrů a poté se motor během jízdy opět zapne a jezdec pokračuje dále po zadním kole), ale především Pavlova specialita na závěr vystoupení: jízda ve stoje na nádrži, bez přilby a dokonce s pitím.
Loňská sezona byla pro Vika zvláště úspěšná. Na mistrovství Evropy se v prvním kole v holandském Assenu umístil na 15. příčce, byl z českých zástupců vůbec nejlepší, ve druhém v maďarském Kaposváru obsadil skvělé desáté místo. Ve stejném městě se nedávno konalo i mistrovství světa, Pavel vybojoval vynikající jedenáctou příčku. A to ještě pár dní, během show na Masarykově okruhu, nebyl ani se svým strojem zdaleka spokojený. Na vrcholném podniku mohou jet závodníci až tři kola, pokud se dostanou do finále. Během prvního přitom rozhoduje i například sladění kombinézy s motocyklem a další maličkosti, má jezdec na přehlídku čtyři minuty. Z toho sto dvacet vteřin patří povinným prvkům, jakými jsou jízdy po předním a zadním kole, gumování a zbylé dvě minuty předvádí freestyle. Do druhého kola postupuje pouze osmnáct nejlepších. Soutěžící se však musí připravit na o něco delší − šestiminutové − představení. Třetí kolo je určeno už pouze dvanácti nejúspěšnějším a čeká na ně osm minut freestylu. V současné době se u nás tomuto sportu věnuje přibližně dvacet zájemců. Ti nejlepší mohou pomýšlet na šampionát starého kontinentu, který se uskuteční v září v Nizozemí.
Ve zkratce:
Datum narození: 6. dubna 1982
Civilní povolání: obchodní zástupce, motocyklový kaskadér
Výška: 185 cm
Váha: 76 kg
Barva očí: modrá
Barva vlasů: hnědá
Rodinný stav: zadaný
Záliby: motorky, hokej, hudba, kolektivní sporty, snowboard
Oblíbené jídlo: pizza!
Pití: jahodový džus, Ice tea a dobré víno...
Hudební skupina: Kabát
Film: Snowborďáci
Roční období: léto
Den: neděle
Hodina: oběd :)
Barva: modrá, červená, oranžová
Stát: Austrálie
Město: Paříž
Auto: Ferrari F360 Modena Spider
Motocykl: HONDA CBR 1000 RR Fireblade
Mám rád: dobré jídlo, motorky a Ferrari...
Nemám rád: přetvářku, pomluvy a závist!
Nejlepší moment: Mistrovství světa 2007
Nejhorší moment: maturita
Životní cíl: Titul mistra světa Stuntridingu
