Talent Pavlíny Gardianové byl rozpoznán sotva uchopila pastelky do ruky. Tato plachá dívka vyrůstala v krásném, spiritistickém kraji v Podkrkonoší, které je doslova podhoubím slavných malířů, jako je například František Gross, celý rod Suchardů či Josef Tulka. Na základní škole se jí dostalo efektivní podpory od učitelky, která právě pocházela ze slavného Tulkova rodu a v tichosti dohlížela na rozvoj mladé malířky.

Láska k umění a především malování rozhodla i o výběru studia. Sklářská škola byla jasnou volbou, kterou si u rodičů vyvzdorovala. Následovala další cesta za zdokonalováním, kterého se jí dostalo na škole Uměleckých řemesel v Praze. I když se z ní stala zdatná šperkařka, stále unikala k nejrůznějším výtvarným technikám. Učila se sama a malovala především pro radost. Síla po vědění však byla neutuchající, chtěla proniknout hlouběji ve svém malířském oboru, a tak začala hledat odpovědi na mnoho svých otázek ve filozofii a psychologii. Věděla, že musí jít dál a tentokráte pomyslná směrovka ukázala na Teologickou fakultu v Olomouci.

Něžná surrealistka Pavlína Gardianová tvoří převážně na základě vlastních prožitků, pocitů a čerpá také ze svých snů, představ i tužeb a je evidentní, že studnicí inspirace je především ona sama. Ve svých obrazech ztvárňuje něhu, soucit, souznění, krásu, bolest, ale i neposkvrněnou lásku. Barvy jsou to, co jsou pro jiné umělce verše či znící hudba. Její přátelé, a to bez výjimek, o ní říkají, že je to malířka filozofka s křídly i tvrdá realistka, ale hlavně je přímým, spolehlivým a čistým člověkem.

Několikrát v životě se pokusila přesídlit, ale vazba k rodnému kraji vždy byla silnější, je prostě navždy ovlivněna malebným krajem, kde vyrůstala. Žije ve Staré Pace v krásném secesním domě, kde za první republiky byla lékárna. Když jím procházíte, cítíte klid, který vyzařuje především z její osobnosti.

Něžná surrealistka z Podkrkonoší aktivně představuje svou tvorbu od počátku devadesátých let a dnes má za sebou již desítky výstav v Čechách i v zahraničí. Nenechává se odradit překážkami a na svět nahlíží svým čistým pohledem. Je skutečnou osobností a její obrazy nikoho nenechají v klidu. Zahledíte-li se do nich, stanete se na nich zcela závislými. Kdo cítí jejich hloubku, už nikdy bez nich nechce být.

Její obrazy jsou zastoupeny v mnoha muzejních i soukromých sbírkách.

Moto Pavlíny Gardianové: „Bez tvorby a lásky by pro mne byl život omylem"