Jméno Edson Arantes de Nascimiento znají jen fotbaloví fanoušci, těžko by se však hledal někdo, kdo nikdy neslyšel o Pelém. Pravděpodobně nejlepší fotbalista všech dob se narodil 23. října 1940 v malé vesničce Tręs Coraçőes, což v portugalštině...
Životopis
Jméno Edson Arantes de Nascimiento znají jen fotbaloví fanoušci, těžko by se však hledal někdo, kdo nikdy neslyšel o Pelém. Pravděpodobně nejlepší fotbalista všech dob se narodil 23. října 1940 v malé vesničce Tręs Coraçőes, což v portugalštině znamená „tři srdce.“ O mnoho později, když už byl slavný po celém světě, prohlásil, v jednom z rozhovorů, že má tři srdce. Jedno patřilo rodné vesnici, druhé městu Baurú ve státě Săo Paulo, kam se rodina později přestěhovala a třetí klubu Santos FC, s kterým je nerozlučně spjata jeho kariéra.
Pelého otec Joăo Ramos, známý pod přezdívkou Dondinho, byl také vynikajícím fotbalistou, podle mnohých jedním z nejlépe hlavičkujících útočníků své doby, ale jeho kariéru zastavilo zranění nohy. Svého syna vedl k fotbalu odmalička. Když zrovna Pelé neběhal po trávníku s kamarády, vydělával čištěním bot, protože rodina byla poměrně chudá.
Prvními fotbalovými kluby, za které Pelé hrál, byly Baquinho a Sete Setembro, v jedenácti si ho však všiml bývalý brazilský reprezentant Waldemar de Brito a nabídl mu, aby hrál za klub Atletico de Baurú. Když mu bylo patnáct, vzal ho do Săo Paula, aby ho představil zástupcům klubu Santos FC. Již při této schůzce jim sliboval, že před sebou mají budoucího nejlepšího fotbalistu na světě. A ve svém odhadu se rozhodně nemýlil.
První zápas za Santos si zahrál v září 1956, tedy v době, kdy mu ještě ani nebylo šestnáct let. A hned v něm skóroval. V následující sezóně se dostal do základní sestavy a nastřílel více než gól na zápas, čímž si zajistil místo na soupisce brazilské reprezentace na mistrovství světa 1958 ve Švédsku. Na mistrovství vstřelil šest branek, z toho dvě ve finále proti Švédsku, které Brazílie vyhrála 5:2. Pelé vítězství věnoval svému otci, kterému prý po prohraném finále mistrovství světa v roce 1950 s Uruguayí slíbil, že pro něj zlatou sošku jednou vyhraje.
V roce 1958 vytvořil Pelé rekord v počtu branek za sezónu, dokázal jich za Santos nastřílet 139! Přes sto branek za jeden ročník se dostal ještě dvakrát – v letech 1961 a 1965 a pomohl svému klubu k celkem devíti titulům. Bohaté evropské kluby za Pelého nabízely obrovské částky, ale ten zůstal doma. Ani brazilská vláda nechtěla, aby odešel za moře a dokonce ho nazvala součástí brazilského národního bohatství.
Šampionát v Chile v roce 1962 měl znovu ukázat, že Pelé je nejlepším hráčem světa, již předem byl nazýván „Pelého šampionátem.“ V zápase s Československem se však zranil a Brazílii k titulu dovedl Garrincha.
O čtyři roky později se v Anglii Brazilcům příliš nevedlo a titul neobhájili. K roku 1967 se váže zajímavá historka. Pelému je připisováno, že dokázal zastavit válku. Obě strany civilního konfliktu v Nigérii uzavřely na 48 hodin příměří, aby Pelé mohl odehrát exhibiční utkání v Lagosu.
Na mistrovství v Mexiku v roce 1970 Pelé vedl do boje jeden z nejlepších fotbalových týmů všech dob a rozjetá Brazílie ve finále převálcovala Itálii 4:1. Pelé se na vítězství podílel jednou brankou, za celý šampionát nasázel čtyři.
Bylo to poslední mistrovství světa, na kterém si Pelé zahrál, protože v roce 1974, kdy se konal další šampionát, se rozhodl odejít do fotbalového důchodu. Z něj ho ale vytáhla nabídka z americké profesionální ligy. Tým New York Cosmos mu nabídl za tříletý kontrakt v té době neuvěřitelných sedm milionů dolarů. Pelé se rozhodl přijmout a odejít do NASL.
Poslední zápas kariéry si Brazilec zahrál na stadionu newyorkských Giants 1.října 1977. Cosmos hráli proti Santos a na zápas přišlo přes 75.000 lidí. Pelé odehrál jednu polovinu za Cosmos, druhou pak za Santos. Za kariéru nastřílel na mezinárodní scéně rekordních 97 branek, drží také rekord v počtu nastřílených hattricků (92) a nastřílel celkem 1280 gólů v soutěžních zápasech, čímž se zařadil na druhé místo historických tabulek za dalšího Brazilce, Artura Friedenreicha.
Po ukončení kariéry se Pelé rozhodně nestáhl z veřejného života. V roce 1978 získal Mezinárodní cenu míru, v Brazílii po nějaký čas zastával funkci ministra pro sport a spolupracoval například s organizací UNICEF.
Pelé byl hned několika médii označen za nejlepšího sportovce všech dob – namátkou například francouzským sportovním časopisem Equipe či agentura Reuters. Asociace FIFA ho pak jmenovala fotbalistou století. Bylo o něm také natočeno několik filmů, z nichž nejznámější je „Pelé“ z roku 1977, pro který sám složil hudbu.
Autor: Martin Hrabálek
Černá perla, Král
FC Santos (1956-1974)
New York Cosmos (1974-77)
3x mistr světa s Brazílií (1958, 1962, 1970)
9x mistr Brazílie se Santos FC (1958, 1960, 1961, 1962, 1964, 1965, 1967, 1968, 1969)
5x Brazilský pohár (1961, 1962, 1963, 1964, 1965)
2x Pohár osvoboditelů (1962, 1963)
2x Interkontinentalní pohár (1962, 1963)
Pelého otec Joăo Ramos, známý pod přezdívkou Dondinho, byl také vynikajícím fotbalistou, podle mnohých jedním z nejlépe hlavičkujících útočníků své doby, ale jeho kariéru zastavilo zranění nohy. Svého syna vedl k fotbalu odmalička. Když zrovna Pelé neběhal po trávníku s kamarády, vydělával čištěním bot, protože rodina byla poměrně chudá.
Prvními fotbalovými kluby, za které Pelé hrál, byly Baquinho a Sete Setembro, v jedenácti si ho však všiml bývalý brazilský reprezentant Waldemar de Brito a nabídl mu, aby hrál za klub Atletico de Baurú. Když mu bylo patnáct, vzal ho do Săo Paula, aby ho představil zástupcům klubu Santos FC. Již při této schůzce jim sliboval, že před sebou mají budoucího nejlepšího fotbalistu na světě. A ve svém odhadu se rozhodně nemýlil.
První zápas za Santos si zahrál v září 1956, tedy v době, kdy mu ještě ani nebylo šestnáct let. A hned v něm skóroval. V následující sezóně se dostal do základní sestavy a nastřílel více než gól na zápas, čímž si zajistil místo na soupisce brazilské reprezentace na mistrovství světa 1958 ve Švédsku. Na mistrovství vstřelil šest branek, z toho dvě ve finále proti Švédsku, které Brazílie vyhrála 5:2. Pelé vítězství věnoval svému otci, kterému prý po prohraném finále mistrovství světa v roce 1950 s Uruguayí slíbil, že pro něj zlatou sošku jednou vyhraje.
V roce 1958 vytvořil Pelé rekord v počtu branek za sezónu, dokázal jich za Santos nastřílet 139! Přes sto branek za jeden ročník se dostal ještě dvakrát – v letech 1961 a 1965 a pomohl svému klubu k celkem devíti titulům. Bohaté evropské kluby za Pelého nabízely obrovské částky, ale ten zůstal doma. Ani brazilská vláda nechtěla, aby odešel za moře a dokonce ho nazvala součástí brazilského národního bohatství.
Šampionát v Chile v roce 1962 měl znovu ukázat, že Pelé je nejlepším hráčem světa, již předem byl nazýván „Pelého šampionátem.“ V zápase s Československem se však zranil a Brazílii k titulu dovedl Garrincha.
O čtyři roky později se v Anglii Brazilcům příliš nevedlo a titul neobhájili. K roku 1967 se váže zajímavá historka. Pelému je připisováno, že dokázal zastavit válku. Obě strany civilního konfliktu v Nigérii uzavřely na 48 hodin příměří, aby Pelé mohl odehrát exhibiční utkání v Lagosu.
Na mistrovství v Mexiku v roce 1970 Pelé vedl do boje jeden z nejlepších fotbalových týmů všech dob a rozjetá Brazílie ve finále převálcovala Itálii 4:1. Pelé se na vítězství podílel jednou brankou, za celý šampionát nasázel čtyři.
Bylo to poslední mistrovství světa, na kterém si Pelé zahrál, protože v roce 1974, kdy se konal další šampionát, se rozhodl odejít do fotbalového důchodu. Z něj ho ale vytáhla nabídka z americké profesionální ligy. Tým New York Cosmos mu nabídl za tříletý kontrakt v té době neuvěřitelných sedm milionů dolarů. Pelé se rozhodl přijmout a odejít do NASL.
Poslední zápas kariéry si Brazilec zahrál na stadionu newyorkských Giants 1.října 1977. Cosmos hráli proti Santos a na zápas přišlo přes 75.000 lidí. Pelé odehrál jednu polovinu za Cosmos, druhou pak za Santos. Za kariéru nastřílel na mezinárodní scéně rekordních 97 branek, drží také rekord v počtu nastřílených hattricků (92) a nastřílel celkem 1280 gólů v soutěžních zápasech, čímž se zařadil na druhé místo historických tabulek za dalšího Brazilce, Artura Friedenreicha.
Po ukončení kariéry se Pelé rozhodně nestáhl z veřejného života. V roce 1978 získal Mezinárodní cenu míru, v Brazílii po nějaký čas zastával funkci ministra pro sport a spolupracoval například s organizací UNICEF.
Pelé byl hned několika médii označen za nejlepšího sportovce všech dob – namátkou například francouzským sportovním časopisem Equipe či agentura Reuters. Asociace FIFA ho pak jmenovala fotbalistou století. Bylo o něm také natočeno několik filmů, z nichž nejznámější je „Pelé“ z roku 1977, pro který sám složil hudbu.
Autor: Martin Hrabálek
Přezdívky:
Černá perla, Král
Kariéra
FC Santos (1956-1974)
New York Cosmos (1974-77)
Úspěchy:
3x mistr světa s Brazílií (1958, 1962, 1970)
9x mistr Brazílie se Santos FC (1958, 1960, 1961, 1962, 1964, 1965, 1967, 1968, 1969)
5x Brazilský pohár (1961, 1962, 1963, 1964, 1965)
2x Pohár osvoboditelů (1962, 1963)
2x Interkontinentalní pohár (1962, 1963)
