Peter Solan vystudoval režii na pražské FAMU (1955). Začínal dokumentární tvorbou, v roce 1959 debutoval první slovenskou detektivkou Muž, ktorý sa nevrátil. Mezinárodní uznání získal dramatem z koncentračního tábora Boxer a smrť (1962), následně se zařadil mezi tvůrce vycházející z postupů, které v kinematografii etablovaly nové vlny 60. let. Nejpatrnější je tato poetika ve filmech Kým sa skončí táto noc (1965) a v triptychu Dialóg 20-40-60 (1968), kde režíroval druhou povídku. Mezi stálé scenáristické spolupracovníky patřil dramatik Peter Karvaš (Prípad Barnabáš Kos, 1964; Pán si neželal nič, 1970) a scenárista Tibor Vichta (Tvár v okne, 1963; Kým sa skončí táto noc, 1965). V éře normalizace musel nuceně odejít do Štúdia krátkých filmov. Od 80. let se mohl opět věnovat hrané a televizní tvorbě.