Zamlklý tajuplný herec s temným pohledem bude navždy patřit do historie českého divadla a filmu. Petr Čepek se narodil v září 1940, v rodině manželů Karla a Milušky Čepkových. Po smrti babičky a dědečka se rodina přestěhovala do Ostravy - Poruby.

V Ostravě se Petr seznámil s divadlem, které mu učarovalo. Jeho teta nadšeně hrála v ochotnickém divadle. Petr jako třináctiletý poprvé vystoupil ve hře Zlatovláska. Po absolvování ostravského gymnázia se cesty obou bratrů rozcházejí. Zatímco Karel jde na hudební konzervatoř, Petr je přijat na pražské DAMU (i když u maturity propadá z ruštiny). Studuje společně s Ladislavem Mrkvičkou, Josefem Abrhámem, Jiřím Krampolem nebo Janou Drbohlavovou. Jejich ročník vedl Miloš Nedbal.

V roce 1962 probíhal studentský majáles a studenti DAMU prováděli na ulici různé vylomeniny. Samozřejmě nechyběla ani všudypřítomná StB. Avšak jen Ladislav Mrkvička byl zatčen, uprostřed závěrečných diplomových prací. Celá škola musela podepsat, že Mrkvička je rušivý element, podvraceč a musí být uvězněn. Studenti se báli a podepsali. Ale jeden nepodepsal – Petr Čepek. I když věděl, že dává všanc svoji profesní budoucnost, vrozený smysl pro spravedlnost a morálku mu nedovolily přidat svůj podpis k ostatním. Mrkvička ani Čepek pak diplom nezískali.

Po škole odchází Čepek ve skupině herců vedených Janem Kačerem do Ostravy do Divadla Petra Bezruče. Hned první role se stává úspěšnou – Andreas ve hře Milenci z kiosku. Tady začíná chodit se svou první ženou – baletní tanečnicí Janou. Manželství se však rozpadlo – pár nemohl mít děti. Mezitím v Praze v ulici Ve Smečkách vzniká nové divadlo. Jeho základem se má stát ostravská skupinka herců v čele s Janem Kačerem - Petr nesmí chybět! Zrodil se Činoherní klub. Petr Čepek nebyl ambiciózním hercem. Ve hrách nechtěl být tím prvním a posledním na jevišti. Pracoval na svých postavách důkladně a pečlivě. Slavné jsou jeho role - Obsluhoval jsem anglického krále; Smyčka; Ten, který dostává políčky; John Gabriel Borkman. Nebyl to však jen vážný charakterní herec. Kolegové říkají, že nikdy nezkazil žádnou legraci a mnohdy byl i strůjcem mnoha kanadských žertíků. Činoherní klub se stal Čepkovou prací, ale též domovem. Tato svobodná a tvůrčí atmosféra vydržela jen tři roky – pak přišla sovětská okupace.

Bylo jen otázkou času, kdy si nesmírně nadaného herce všimne i film. Maličkou roličku mu nabídl Miloš Makovec ve filmu DVA Z ONOHO SVĚTA (1962). Hlavní roli mu poskytl až film HOTEL PRO CIZINCE (1966) Antonína Máši, kde ztvárnil básníka Petra Hudce. Spolupráci s Mášou měl Čepek rád. Podle jeho slov ho jiní režiséři zaškatulkovali do rolí násilníků, opilců a zvrhlíků. Čepek odmítl jako jeden z mála roli v normalizačním seriálu o majoru Zemanovi. Tu pak hrál Petr Štěpánek. Čepkovi však byla na dlouho znemožněna práce na Barrandově. Naštěstí, bratislavské studio ČST se ho obsazovat nebálo.

Při natáčení Morgiany se seznámil s herečkou Helenou. Po krátké známosti se vzali a zanedlouho se jim narodila dcera Petra. Rozvedli se, když byly Petře čtyři roky. Sama jeho dcera říká, že jí na otci vadilo, že byl cholerik. Měl výbuchy vzteku i kvůli maličkostem, ale nemstil se nebo neubližoval. V roce 1980 se seznámil se svou pozdější ženou – letuškou Ivanou. Konečně nalezl spřízněnou duši a usadil se. S Ivanou měl jednu dceru - Kristýnu. V téže době dojížděl do Činoherního klubu v Ústí nad Labem – snažil se být co nejdál od centra kulturních cenzorů v Praze. Když se blížila normalizace, manželé Čepkovi podepsali prohlášení Několik vět. Čepek byl v době revoluce u všeho – na balkoně Melantrichu, při zrodu Občanského fóra, hovořil k lidem. Po pádu totality se vrátil zpátky k divadlu. Začal vyučovat na DAMU. Byl velice oblíbený a vyučoval stejně jako hrál – naplno!

Na jaře 1993 se začaly projevovat bolesti. Na scéně Činoherního klubu stanul naposledy 10. října téhož roku. Po operaci následovala diagnóza – rakovina. Je příhodné, že jeho poslední rolí se stává Faust ve Švankmajerově LEKCI FAUST. Faust je totiž podle herců postava, s níž by si nikdo neměl zahrávat a pokud možno se jí vyhnout. Čepek na fámy nevěřil a jal se jí řádně nastudovat…

Postsynchrony v létě roku 1994 už Čepek dělal v ukrutných bolestech. Uchýlil se dožít na svou chalupu v Horní Kalné. Jeho nemoc již byla v posledním stádiu. 20. září 1994, pár dní po svých 54. narozeninách, Petr Čepek umírá. Za Fausta pak získává Českého lva in memoriam.